Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Družice GOCE nekontrolovatelně padá k zemi, hrozí nebezpečí?
Vít Straka Vytisknout článek

Družice GOCE nekontrolovatelně padá k zemi, hrozí nebezpečí?

Animace letu GOCE po zemské orbitě Autor: ESA
Animace letu GOCE po zemské orbitě
Autor: ESA
Čtyři a půl roku prováděla z nízké oběžné dráhy předtím nevídaný výzkum Země, letos na podzim ale evropské sondě GOCE došlo palivo, mise skončila a satelit padá vlivem tření o zbytky atmosféry na nízké orbitě zpět k povrchu Země. Nikdo neví přesně čas ani místo, chování družice již není ze Země kontrolovatelné. Může naše čtenáře zasáhnout kus GOCE na vycházce se psem?

AKTUALIZOVÁNO

Pondělí 11. listopadu, 10:45

Dnes v noci, krátce před jednou hodinou našeho času, vstoupil satelit GOCE do atmosféry a započala jeho destrukce v jejích vysokých vrstvách. Trasa jeho dráhy v tom okamžiku naštěstí pokračovala nad Sibiř, západní Pacifik, východní části Indického oceánu a Antarktidu. Jak ESA očekávala, nebyly hlášeny žádné škody na pozemských objektech.


Neděle 10. listopadu, 22:50

Zatím poslední zachycení signálu z GOCE ve 22:16 SEČ ukázalo, že družice jako celek stále funguje bezvadně, nicméně teplota jejího hlavního počítače a baterií již dosáhla vlivem tření sondy o atmosféru 64 °C, některé konvertory hlavního počítače dokonce vykazují teplotu až 80 °C. Konec se rychle blíží.

Nejnovější odhady hovoří o vstupu sondy do atmosféry v časovém rozmezí 23:30 až 01:30 SEČ dnes v noci. Tedy již za chvíli.


Neděle 10. listopadu, 16:30

Agentuře ESA se podařilo upřesnit další osud sondy GOCE: její vstup do zemské atmosféry by měl nastat mezi dnešními 19:30 a zítřejší jednou hodinou v noci SEČ (přesnost +/- dva oblety Země). Nejpravděpodobnější cíle možných trosek GOCE pak mají ležet v oceánech, polárních oblastech, maximálně v neosídlených územích Austrálie. Možnost vstupu do atmosféry nad Evropou ESA naštěstí vylučuje.


Neděle 10. listopadu, 13:20

Paradoxně k neřízenému pádu, způsobenému absencí paliva na palubě GOCE, řídící středisko v německém Darmstadtu má s GOCE spojení a plavidlo jako celek i nadále funguje dobře, byť už nemůže zažehnout motory.

Přelet GOCE pozorovaný v lednu 2010  Autor: Wikipedia
Přelet GOCE pozorovaný v lednu 2010
Autor: Wikipedia
Podle dnešních informací GOCE létá ve výšce asi 147 kilometrů a její dráha se snižuje o více než kilometr za hodinu, definitivní ohnivý vstup do atmosféry by měl nastat již za méně než 24 hodin (čili pádu GOCE již nezabrání ani Jack Bauer).

Zemské ovzduší nyní klade sondě odpor a brzdí ji silou asi 165 miliNewtonů. Teplota směrem k přední části plavidla stále stoupá ale zatím nedosáhla hodnoty, v níž by bránila správnému fungování systémů GOCE. Orientace lodi v prostoru je taktéž v normálu, systém kontroly orientace stále pracuje jak má. Nicméně díky aerodynamickému tvaru je zřejmě GOCE udržována ve správné poloze už jen odporem částic vzduchu.


Evropská kosmická agentura vypustila družici Gravity field and steady-state Ocean Circulation Explorer (GOCE) v březnu 2009 na oběžnou dráhu kolem Země. Sonda v zásadě s velmi vysokým smyslem pro detail mapovala kolísání zemského gravitačního pole. Svou plánovanou životnost překonala téměř trojnásobně a díky její práci vědci například vytvořili první HD mapu hranic mezi zemskou kůrou a pláštěm či zachytili zvukové projevy masivního zemětřesení, jež zasáhlo v březnu 2011 Japonsko. Čili mise pro poznání naší planety klíčová.

Všechno zlé je k něčemu dobré a všechno dobré je v něčem zlé. Abychom se do toho příliš nezamotali: cca v polovině letošního října mise GOCE dospěla k přirozenému konci, když plavidlu, které je občas díky hladkému aerodynamickému designu nazýváno Ferrari vesmíru, došly zásoby paliva na palubě a satelit, který už neměl jak odolávat tření a zpomalování o zbytky atmosféry, sahající do stovek kilometrů výšky, započal neodvratný pád k Zemi z výšky 224 kilometrů.

Zánik lodi ATV 4 v zemské atmosféře viděný z paluby ISS Autor: Spaceflightnow.com
Zánik lodi ATV 4 v zemské atmosféře viděný z paluby ISS
Autor: Spaceflightnow.com
Dle serveru Spaceflightnow.com se má v neděli či v pondělí GOCE rozpadnout ve výšce přes 80 kilometrů a chvostem fragmentů může ze vzduchu hypoteticky pokrýt 800 km dlouhý pás povrchu Země. Průšvih je, že pád satelitu je v této fázi již nekontrolovatelný, závisející na mnoha proměnlivých faktorech, jako je orientace GOCE v prostoru, ne/funkčnost jejího systému pro kontrolu orientace v prostoru a v neposlední řadě také sluneční a geomagnetická aktivita těchto dnů. Všechny zdroje čas definitivního pádu družice pouze vzdáleně odhadují, natož aby někdo určil místo zániku družice.

Dle ESA má definitivní vstup GOCE do zemského ovzduší nastat v noci z neděle 10. na pondělí 11. listopadu s rozpadem plavidla v cca 80 kilometrech výšky. GOCE byla roku 2009 vypuštěna na dráhu se sklonem 96,5 stupně vůči rovníku, létá tedy nad naprostou většinou míst modré planety včetně střední Evropy.

Co se týče rizika pro obyvatele Země, ESA vyzpovídala profesora Heinera Klinkrada, šéfa kanceláře ESA pro vesmírný odpad v Německu:

1) Co se stane, když se bude oběžná dráha sondy stále snižovat?

"Až GOCE dosáhne výšky menší než 100 kilometrů, hustota atmosféry rapidně vzroste. Se vstupní rychlostí asi 25 000 km/h způsobí odpor vzduchu, aerodynamický tlak a zahřívání rozpad družice ve výšce kolem 80 kilometrů. Vznikne velké množství fragmentů."

2) Spadnou některé z fragmentů až na povrch Země?

"Většina zbytků družice úplně shoří v atmosféře, nicméně malá část jeho hmoty, něco kolem 20 procent (asi 200 kg materiálu) zřejmě dosáhne povrchu Země. Bude to rozptýleno ve formě tuctů úlomků napříč velkým územím."

3) Hrozí někomu na Zemi nebezpečí?

"Riziko pro lidi je minimální. Bráno statisticky, je 250 000krát pravděpodobnější, že vyhrajete velkou částku peněz v loterii, než že vás zasáhne kousek GOCE. Během 56 let, co už lidstvo létá do vesmíru, se nestalo, že by člověkem vyrobené kosmické plavidlo při pádu zpět k zemi někoho zranilo."

Autor rozhovoru pro ESA ještě dodává, že pád GOCE sleduje mezinárodní kampaň, zahrnující i zvláštní meziagenturní koordinační komisi pro kosmické smetí. Situaci také neustále sleduje kancelář ESA pro kosmický odpad a členské státy ESA plus potřební činitelé jsou průběžně informováni.

Dle dnešních informací z ESA již bylo zaznamenáno prudké zahřívání určitých míst na povrchu GOCE vlivem tření o čím dál hustší vrstvy atmosféry, jak družice klesá. Dnes by měla spadnout o dalších 13 kilometrů a finální vstup do atmosféry je zřejmě méně než dva dny daleko.

Ještě dodejme, že ročně spadne do zemské atmosféry asi 100 tun člověkem vyrobených objektů, GOCE, vážící asi 1,1 tuny tak představuje pro letošek jen jedno procento takovýchto událostí. GOCE je dlouhá něco přes 5 metrů a má metr v průměru.

GOCE během předstartovních příprav v centru ESA v Nizozemí Autor: ESA
GOCE během předstartovních příprav v centru ESA v Nizozemí
Autor: ESA
Uzavřeme krásnými slovy Runeho Floberhagena, manažera mise GOCE, o kosmickém odpadu obecně: "V dnešní době se o tomto tématu hodně mluví nejenom z hlediska plánů na čištění oběžné dráhy ale také ohledně rizik spojených s pády vysloužilých družic a raket zpět do atmosféry. Na tohle si musíme dávat pozor, protože dříve či později se někdo stane tím prvním na světě zraněným či zabitým pádem lidského kosmického smetí."

Jestliže jsme stále ještě někoho nepřesvědčili, vězte, že v pátek 8. listopadu vstoupil do atmosféry prázdný stupeň americké rakety Atlas se skoro dvojnásobnou hmotností oproti GOCE. A nikdo jsme o tom skoro ani neslyšeli ...

Současnou polohu satelitu GOCE můžete sledovat na této adrese.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »