Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Explodující roboti mohou zkoumat nebezpečné planetky

Explodující roboti mohou zkoumat nebezpečné planetky

Návrh mikrosondy ke studiu vnitřní stavby planetek.
Návrh mikrosondy ke studiu vnitřní stavby planetek.
Flotila explodujících kosmických sond může připravit cestu k obraně před nebezpečnými planetkami. Několik malých robotů ve tvaru koule přistane na povrchu planetky, někteří explodují, zatímco další budou registrovat vibrace, které pomohou odhalit informace o vnitřní struktuře planetky.

V současné době obsahují seznamy více než 800 potenciálně nebezpečných planetek, jejichž dráhy se přibližují relativně blízko ke dráze Země. Jestliže některá z nich bude objevena na „kolizním kurzu“ se Zemí, znalost jejích fyzikálních vlastností bude rozhodující pro úvahy, jakým způsobem ji odklonit z původní dráhy.

Jestliže planetka bude jednolitým kusem kamene, potom raketové motory mohou být připojeny k povrchu planetky a jejich činností bude těleso vychýleno z původní dráhy. To však nebude možné v případě, že planetka bude složena z velkého množství malých kamenů, držených pohromadě pouze vlastní gravitací. To je zřejmě případ planetky Itokawa, kterou zblízka studovala japonská sonda Hayabusa.

„Gravitační traktor“ bude nejlépe pracovat v případě, kdy se sonda bude pouze volně vznášet v blízkosti planetky a využije její vlastní gravitaci k vychýlení planetky z původní dráhy. Podrobněji je tato metoda popsána ZDE. Bohužel, naše informace o vnitřní stavbě planetek jsou velmi nejisté, protože doposud žádná nebyla za tímto účelem zkoumána.

Nyní skupina vědců a techniků navrhla konstrukci malých a dostatečně levných automatických sond, jejichž flotila může být vyslána za účelem průzkumu složení a struktury některé blízkozemní planetky.

Dennis Ebbets (Ball Aerospace in Boulder, Colorado, USA) představil tento koncept 7. 1. 2007 v Seattlu na konferenci Americké astronomické společnosti. Až 6 malých robotů velikosti basketbalového míče o hmotnosti 12 kg může být „naloženo“ na palubu jedné kosmické sondy, která pak může být vypuštěna relativně levnou raketou a dopravena do blízkosti zvolené planetky.

Hlavní sonda bude pokračovat v letu ve formaci s planetkou ve vzdálenosti několika desítek km, přičemž malé průzkumné sondy budou směrem k planetce vymrštěny pomocí pružiny. Jakmile dopadnou na povrch planetky, ochranné kulové pouzdro na každé z nich se rozevře, což sondě umožní zaujmout stabilní polohu a provádět průzkum povrchu v blízkém okolí. Slabá gravitace planetky či komety dovolí přistání bez těžkých a složitých přistávacích systémů. Rychlost v okamžiku dopadu mikrosondy na povrch planetky nepřekročí několik m/s.

Jednoduché a levné průzkumné moduly budou postrádat panely slunečních baterií. Jako zdroj energie budou sloužit baterie, čímž bude omezena životnost sond na několik dnů. Avšak každá sonda by mohla prozkoumat ještě větší část povrchu tehdy, pokud by byla vybavena malým raketovým motorkem, který by ji umožnil poskakovat po povrchu planetky.

Přístrojové vybavení o hmotnosti několika kg může být variabilní pro konkrétní požadovaný výzkum. Může se jednat o miniaturní kamery, pracující v různých spektrálních oborech, detektory zrychlení, rentgenové spektrometry, zařízení k odběru a analýze vzorků materiálu, a také pyropatrony pro řízenou mikroseismologii.

A konečně některé sondy mohou odpálit nálož na své palubě, čímž se jedna po druhé obětují v zájmu vědy. Sondy, které nebudou vybaveny náložemi, budou registrovat seismické vlny, vyvolané explozí, zatímco hlavní sonda na oběžné dráze bude registrovat vznik kráteru pod explodující průzkumnou sondou. Tyto zjištěné informace prozradí vědcům spoustu nových údajů o pevnosti a vnitřní struktuře planetek.

Jestliže bude zabezpečeno financování projektu, potom může být vyrobeno velké množství takovýchto průzkumných sond během dvou až tří let. Tým astronomů již vybral několik blízkozemních planetek, které se mohou stát vhodným cílem pro výzkum. Mezi nimi je i planetka nazvaná 2003 WP25 o průměru několika desítek metrů, která by mohla být studována již v roce 2011.

Daniel Durda, odborník na planetky ze Southwest Research Institute in Boulder, Colorado, USA, souhlasí s tímto nápadem. “Tyto malé sondy jsou tím správným krokem,” říká Durda. “Jsou levné, je možné jich vypustit hodně, a čím více jich vypustíme, tím více informací se dozvíme.” Ale také dodává, že selhání malé japonské sondy Minerva, která měla přistát na povrchu planetky Itokawa po oddělení od mateřské sondy Hayabusa v listopadu 2005 ukazuje, že přistání na povrchu planetky je ožehavá věc. “Není jednoduché přistát na nerovném povrchu rychle rotující planetky.”

Zdroj: space.newscientist
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »