Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Explodující roboti mohou zkoumat nebezpečné planetky

Explodující roboti mohou zkoumat nebezpečné planetky

Návrh mikrosondy ke studiu vnitřní stavby planetek.
Návrh mikrosondy ke studiu vnitřní stavby planetek.
Flotila explodujících kosmických sond může připravit cestu k obraně před nebezpečnými planetkami. Několik malých robotů ve tvaru koule přistane na povrchu planetky, někteří explodují, zatímco další budou registrovat vibrace, které pomohou odhalit informace o vnitřní struktuře planetky.

V současné době obsahují seznamy více než 800 potenciálně nebezpečných planetek, jejichž dráhy se přibližují relativně blízko ke dráze Země. Jestliže některá z nich bude objevena na „kolizním kurzu“ se Zemí, znalost jejích fyzikálních vlastností bude rozhodující pro úvahy, jakým způsobem ji odklonit z původní dráhy.

Jestliže planetka bude jednolitým kusem kamene, potom raketové motory mohou být připojeny k povrchu planetky a jejich činností bude těleso vychýleno z původní dráhy. To však nebude možné v případě, že planetka bude složena z velkého množství malých kamenů, držených pohromadě pouze vlastní gravitací. To je zřejmě případ planetky Itokawa, kterou zblízka studovala japonská sonda Hayabusa.

„Gravitační traktor“ bude nejlépe pracovat v případě, kdy se sonda bude pouze volně vznášet v blízkosti planetky a využije její vlastní gravitaci k vychýlení planetky z původní dráhy. Podrobněji je tato metoda popsána ZDE. Bohužel, naše informace o vnitřní stavbě planetek jsou velmi nejisté, protože doposud žádná nebyla za tímto účelem zkoumána.

Nyní skupina vědců a techniků navrhla konstrukci malých a dostatečně levných automatických sond, jejichž flotila může být vyslána za účelem průzkumu složení a struktury některé blízkozemní planetky.

Dennis Ebbets (Ball Aerospace in Boulder, Colorado, USA) představil tento koncept 7. 1. 2007 v Seattlu na konferenci Americké astronomické společnosti. Až 6 malých robotů velikosti basketbalového míče o hmotnosti 12 kg může být „naloženo“ na palubu jedné kosmické sondy, která pak může být vypuštěna relativně levnou raketou a dopravena do blízkosti zvolené planetky.

Hlavní sonda bude pokračovat v letu ve formaci s planetkou ve vzdálenosti několika desítek km, přičemž malé průzkumné sondy budou směrem k planetce vymrštěny pomocí pružiny. Jakmile dopadnou na povrch planetky, ochranné kulové pouzdro na každé z nich se rozevře, což sondě umožní zaujmout stabilní polohu a provádět průzkum povrchu v blízkém okolí. Slabá gravitace planetky či komety dovolí přistání bez těžkých a složitých přistávacích systémů. Rychlost v okamžiku dopadu mikrosondy na povrch planetky nepřekročí několik m/s.

Jednoduché a levné průzkumné moduly budou postrádat panely slunečních baterií. Jako zdroj energie budou sloužit baterie, čímž bude omezena životnost sond na několik dnů. Avšak každá sonda by mohla prozkoumat ještě větší část povrchu tehdy, pokud by byla vybavena malým raketovým motorkem, který by ji umožnil poskakovat po povrchu planetky.

Přístrojové vybavení o hmotnosti několika kg může být variabilní pro konkrétní požadovaný výzkum. Může se jednat o miniaturní kamery, pracující v různých spektrálních oborech, detektory zrychlení, rentgenové spektrometry, zařízení k odběru a analýze vzorků materiálu, a také pyropatrony pro řízenou mikroseismologii.

A konečně některé sondy mohou odpálit nálož na své palubě, čímž se jedna po druhé obětují v zájmu vědy. Sondy, které nebudou vybaveny náložemi, budou registrovat seismické vlny, vyvolané explozí, zatímco hlavní sonda na oběžné dráze bude registrovat vznik kráteru pod explodující průzkumnou sondou. Tyto zjištěné informace prozradí vědcům spoustu nových údajů o pevnosti a vnitřní struktuře planetek.

Jestliže bude zabezpečeno financování projektu, potom může být vyrobeno velké množství takovýchto průzkumných sond během dvou až tří let. Tým astronomů již vybral několik blízkozemních planetek, které se mohou stát vhodným cílem pro výzkum. Mezi nimi je i planetka nazvaná 2003 WP25 o průměru několika desítek metrů, která by mohla být studována již v roce 2011.

Daniel Durda, odborník na planetky ze Southwest Research Institute in Boulder, Colorado, USA, souhlasí s tímto nápadem. “Tyto malé sondy jsou tím správným krokem,” říká Durda. “Jsou levné, je možné jich vypustit hodně, a čím více jich vypustíme, tím více informací se dozvíme.” Ale také dodává, že selhání malé japonské sondy Minerva, která měla přistát na povrchu planetky Itokawa po oddělení od mateřské sondy Hayabusa v listopadu 2005 ukazuje, že přistání na povrchu planetky je ožehavá věc. “Není jednoduché přistát na nerovném povrchu rychle rotující planetky.”

Zdroj: space.newscientist
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »