Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Hayabusa - první pokus o odběr vzorků z planetky se nepodařil

Hayabusa - první pokus o odběr vzorků z planetky se nepodařil

Hayabusa_fig3.jpg
Japonská sonda Hayabusa se pokusila 20. listopadu 2005 odebrat z povrchu planetky Itokawa nepatrný vzorek materiálu. Organizace JAXA příliš mnoho informací o průběhu experimentu nepublikovala, nicméně je jasné, že první pokus se nezdařil, přestože sonda na povrchu planetky přistála.

Po prověrce navigačního a řídícího systému sonda zažehla raketové motorky pro navedení na jemnou "kolizi" s povrchem planetky v neděli v časných ranních hodinách japonského času (JST). Celý přistávací manévr byl zahájen 19. listopadu ve 21 hodin JST ve výšce 1 km nad povrchem planetky. Rychlost sondy v okamžiku zahájení přistávacího manévru byla 12 cm/s. Ve výšce 54 m nad povrchem (5:28 JST) byl vydán příkaz k uvolnění zaměřovacího terčíku. Krátce na to (5:30 JST) ve výšce 40 m byla rychlost přibližování sondy k planetce snížena na 9 cm/s, přičemž došlo k oddělení terčíku (target marker), aby pomohl sondě při jemném řízení a určování polohy během přibližování k povrchu planetky. Následně rychlost sondy klesla na 3 cm/s.

Ve výšce 35 m nad povrchem nastala plánovaná změna v určování vzdálenosti od povrchu planetky. Doposud pracující laserový výškoměr (LIDAR) byl nahrazen přístrojem LRF (Laser Range Finder), využívající ke své činnosti oddělený zaměřovací terčík, který přistál na povrchu planetky.

Hayabusa následně vypnula raketové motorky, vysvětluje vedoucí projektu Jun´ichiro Kawaguchi. Sonda začala velmi pomalu klesat volným pádem k povrchu planetky, avšak ani po půlhodině nedošlo ke kontaktu s povrchem planetky, jak se původně očekávalo. Po analýze dostupných dat vědci došli k závěru, že Hayabusa se pravděpodobně zastavila ve velmi malé vzdálenosti menší než 9 m a nedošlo k žádnému kontaktu s povrchem planetky Itokawa.

Postupně řídící středisko získávalo data z průběhu sestupu sondy k povrchu planetky a také fotografie a další informace, získané detektory na sondě. Po jejich analýze budou moci přesně zjistit, co se vlastně na sondě stalo. Týká se to také stavu čtyř vědeckých přístrojů, které byly vystaveny zvýšené teplotě díky odraženému slunečnímu záření od povrchu planetky. "Musíme si být jisti, že všechny přístroje jsou v naprostém pořádku," říká Kawaguchi.

Během několika následujících dnů se sonda dostala do vyčkávací polohy ve vzdálenosti několika km od povrchu planetky.

Podle posledních zveřejněných informací sonda Hayabusa úspěšně přistála a nacházela se v kontaktu s povrchem planetky zhruba 30 minut, avšak nepodařilo se provést odběr vzorků horniny. Nedošlo k aktivaci odběrového zařízení TDS (Touch Down Sensor). Nejdříve si technici mysleli, že zařízení ve tvaru kužele, pomocí něhož mělo dojít k "nasátí" uvolněného materiálu v důsledku umělého impaktu kovového projektilu, uvízlo v povrchu planetky. Byl proto na sondu vyslán příkaz k zažehnutí raketových motorků a ke vzdálení od povrchu planetky.

Hayabusa_fig4.jpg

Po vyhodnocení dostupných dat z přístroje LRF je zřejmé, že sonda Hayabusa zůstala v kontaktu s povrchem planetky Itokawa po dobu 30 minut, přičemž ještě předtím se dvakrát povrchu na krátkou dobu dotkla a opět se vzdálila na několik metrů.

Druhý pokus o odběr cenného vědeckého materiálu je naplánován na 26. 11. 2005 a pro zabezpečení spojení se sondou byly již rezervovány komunikační antény americké sítě DSN. Sonda se zatím přibližuje do blízkosti planetky.

Připojený obrázek v úvodu článku pořídila sonda Hayabusa z výšky 32 m nad povrchem planetky, kde se promítá stín sondy. Kroužkem je vyznačena poloha zaměřovacího terčíku. Sonda pravděpodobně přistála ve vzdálenosti zhruba 30 cm od tohoto zaměřovacího terče.

Zdroj: wikipedia a www.isas.jaxa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »