Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Hojnost nových poznatků z infračervené družice AKARI

Hojnost nových poznatků z infračervené družice AKARI

Japonská družice AKARI pro oblast infračerveného záření.
Japonská družice AKARI pro oblast infračerveného záření.
Doslova fantastické obrázky, zachycující hvězdy v různých etapách jejich vývoje, fotografie mezihvězdného materiálu, černých děr, galaxií apod. vyslala na Zemi nová astronomická družice AKARI, provádějící výzkum vesmíru v oboru infračerveného záření.

Start družice, kterou vyrobila Japonská kosmická agentura JAXA ve spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou ESA, se uskutečnil v únoru 2006. Tato nová kosmická observatoř zatím funguje bezchybně a poskytuje výjimečné pohledy na vesmír v oboru infračerveného záření. Nové poznatky budou prezentovány na každoroční konferenci Japonské astronomické společnosti (National Astronomical Society of Japan) a poskytnou zcela nové pohledy na oblasti intenzivní tvorby hvězd, na hvězdy blížící se ke konci svého života, pozůstatky po supernovách doposud nezkoumaných v oboru infračerveného záření, vzdálené galaxie a galaktická jádra ukrývající černé díry, obklopené oblaky plynů.

V publikovaném článku je celá řada zajímavých fotografií. Pro ilustraci vybírám text o pozorování centrální oblasti mimořádně zářící infračervené galaxie s označením UGC 05101, která se nachází v souhvězdí Velké medvědice, ve vzdálenosti 550 miliónů světelných let od Země, což doposud nebylo myslitelné. Pozorovat jádro galaxie, ukryté pod silnou vrstvou oblaku z mezihvězdného materiálu a procesy v něm bylo doposud nemožné.

Díky vysoké citlivosti družice AKARI astronomové shromáždili bezprecedentní údaje o oblacích molekulárního plynu obklopujícího střed galaxie, zahřátých na teplotu +500 °C. Tato měření posilují představu obrovské černé díry, schované v jádru této galaxie, která intenzivně září a zahřívá okolní plyn na teplotu, zjištěnou přístroji družice AKARI. To poskytuje zásadní informace k pochopení struktury galaxií ukrývajících aktivní galaktická jádra a černé díry.

Struktura jádra galaxie UGC 05101 podle družice AKARI.
Struktura jádra galaxie UGC 05101 podle družice AKARI.

Připojená kresba představuje pravděpodobnou strukturu jádra galaxie UGC 05101. Je označena termínem „abnormálně zářící infračervená galaxie“, neboť veškerou svoji energii vyzařuje v oboru infračerveného záření. Samotné jádro vyzařuje energii rovnající se vyzařované energii přibližně jednoho biliónu Sluncí. Avšak centrální oblast je skryta v silné vrstvě mezihvězdného materiálu a může být pozorována pouze v oboru infračerveného záření. Pozorování pomocí družice AKARI odhalila důkazy neobyčejné aktivity v centrální oblasti této galaxie.

Na základě těchto pozorování astronomové dospěli k závěru, že v jádru galaxie UGC 05101 se ukrývá supermasivní černá díra o hmotnosti větší než jeden milión hmotností Slunce, která zde funguje jako jakýsi galaktický motor. V tomto případě je obrovské množství energie produkováno v důsledku pozvolného pádu okolního materiálu na černou díru.

Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »