Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  HST – JWST – a co dál?

HST – JWST – a co dál?

Předběžný návrh budoucího kosmického dalekohledu NASA s názvem ATLAS.
Předběžný návrh budoucího kosmického dalekohledu NASA s názvem ATLAS.
Od dubna 1990 krouží na oběžné dráze kolem Země Hubblův kosmický dalekohled HST s objektivem o průměru 2,5 m. Jeho nádherné snímky zná snad každý. Na podzim letošního roku se plánuje již poslední servisní mise raketoplánu. Pak už bude záležet jen na jeho „zdravotním stavu“, jak dlouho vydrží fungovat. Na rok 2013 se připravuje start jeho nástupce s názvem James Webb Space Telescope (JWST) s rozkládacím objektivem o průměru 6,5 m. Již nyní se ale vedou úvahy o dalším, ještě větším kosmickém dalekohledu.

Marc Postman a Ken Sembach, dva astronomové ze Space Telescope Science Institute (STScI) v Baltimore, byli vybráni z 19 vědeckých týmů k provedení roční studie nového konceptu příští generace hlavní kosmické observatoře NASA. Studie by měla pomoci agentuře rozhodnout, jak dál při budoucím výzkumu vesmíru.

Jedna skupina odborníků, jejíž vedoucím je Marc Postman, bude posuzovat proveditelnost konstrukce kosmického dalekohledu s názvem ATLAS Telescope (Advanced Technology Large-Aperture Space Telescope), který bude mít více než 40krát větší citlivost v porovnání se současným HST. Dalekohled bude vybaven hlavním zrcadlem o průměru 16 m a jeho start by se měl realizovat pomocí nosné rakety Ares V, připravované pro pilotované lety (návrat amerických astronautů na Měsíc). Kosmický dalekohled ATLAS bude umístěn ve vzdálenosti zhruba 1,5 miliónu km od Země, v oblasti tzv. Lagrangeova libračního bodu L2 (na opačné straně od Země než Slunce). Ve stejné oblasti se bude od roku 2013 nacházet i kosmický dalekohled JWST.

„Kosmický dalekohled ATLAS způsobí doslova revoluci ve výzkumu vesmíru. Umožní nám získat definitivní odpověď například na otázku: Existují v naší Galaxii planety, podobné Zemi, na nichž jsou vhodné podmínky pro život?“, říká Postman. „Umožní nám zmapovat rozložení temné hmoty kolem galaxií v doposud nedosažitelných detailech, poskytne nám od základu nový pohled na to, jak se měnila struktura vesmíru během jeho vývoje. A také nám umožní objevovat jednotlivé Slunci podobné hvězdy v naší Galaxii až do vzdálenosti 30 miliónů světelných let. Dále jeho pozorování umožní provést rekonstrukci historie vývoje u 20krát většího počtu galaxií, než je možné pomocí současných dalekohledů. Hlavní účel naší studie je určení strategie rozvoje klíčových technologií, které budeme potřebovat, abychom se za 10 let posunuli ze současného stavu na požadovanou úroveň, což nám umožní zkonstruovat dalekohled mnohem výkonnější než HST za podobné finanční náklady.“

Ken Sembachův tým bude posuzovat možnost zabudování ultrafialového spektrografu do velkého dalekohledu. Tento neobvyklý přístroj bude poskytovat důležité informace pro kosmologii, zkoumající „kosmickou pavučinu“ v mnohem větších detailech, než bylo možné například pomocí HST či ultrafialové družice FUSE (Far Ultraviolet Spectroscopic Explorer). Tato kosmická struktura je tvořena velkými vlákny temné hmoty, která ovlivňují vývoj hvězd a galaxií. Pozorování této struktury vesmíru umožní základní prověrku současných kosmologických teorií.

„Naším cílem je snížit finanční náklady na realizaci budoucích projektů NASA vývojem přístrojů nové generace, pracujících v oboru ultrafialového záření,“ říká Sembach. „Očekáváme, že nové investice způsobí převrat ve výzkumu vláknité struktury vesmíru z velmi řídkého plynu, která obklopuje galaxie a je s nimi v kontaktu.“

Každých 10 let astronomové a fyzikové z USA spolupracují s National Academy of Sciences na definování budoucích výzkumných směrů pro oblast astronomie a astrofyziky. „Astrofyzika se opravdu nachází ve zlatém věku, kdy se převratně mění naše poznatky na původ a vývoj vesmíru, na fyziku černých děr, na rozdělení a obyvatelnost planetárních soustav v naší Galaxii,“ říká Alan Stern (NASA). „Nové zajímavé koncepty astrofyzikálních misí, které budeme financovat, budou zdrojem příprav kosmických projektů a nových objevů v průběhu 21. století.

Výsledky studií jsou očekávány v březnu 2009. Koncepce, které budou zařazeny na přední místa v přehledu následující dekády, navážou na projekty, jako je GLAST (Gamma-ray Large Area Space Telescope) – plánovaný start v květnu 2008, družice KEPLER – plánovaný start v roce 2009 či JWST – plánovaný start v roce 2013.

Zdroj: hubblesite
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »