Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  HST do roku 2013?

HST do roku 2013?

Greenbelt (Maryland, USA) 31. října (ČTK) - Americký Národní úřad proletectví a vesmír (NASA) se rozhodl prodloužit životnost Hubbleovavesmírného teleskopu, který pomohl vědcům výrazně rozšířit znalosti okosmu. Oznámil to dnes šéf NASA Michael Griffin v Goddardově vesmírnémcentru v Greenbeltu ve státě Maryland. Raketoplán se na servisní misi soznačením STS-125 vypraví pravděpodobně v roce 2008. Pokud bude úspěšná,může prodloužit provoz přístroje až do roku 2013, kdy NASA plánujevypustit na oběžnou dráhu nový vesmírný teleskop Jamese Webba.

Hubbleův teleskop byl do kosmu vynesen v roce 1990. Za dobu svého fungování podstoupil čtyři servisní prohlídky. Pátou, plánovanou na rok 2004, americká vesmírná agentura zrušila kvůli katastrofě raketoplánu Columbia, který se v únoru 2003 rozpadl při sestupu do atmosféry. Pokud by NASA nepřistoupil k renovaci Hubbleova teleskopu, pracoval by do roku 2008 nebo 2009.

Během plánované servisní mise by měli astronauti pětkrát vystoupit do volného prostoru a vyměnit teleskopu baterie a gyroskopy pro orientaci přístroje v prostoru. Namontují na něj také novou širokoúhlou kameru a spektrometr, které umožní pozorovat velmi vzdálené objekty ve vesmíru. Teleskop zároveň vynesou na vyšší orbitu.

V současnosti se zařízení podle NASA pohybuje ve výšce asi 575 kilometrů nad povrchem Země, kterou obletí za 97 minut.

Teleskop si dlouhou dobu držel primát nejvýkonnějšího dalekohledu na světě. Za 16 let své existence přinesl podle odborníků více informací o vesmíru než všichni jeho předchůdci dohromady. Pořídil přes 750.000 snímků, které poskytly mimo jiné důkazy o existenci takzvané temné hmoty a energie či supermasivních černých děr. Napomohly také zpřesnit stáří vesmíru na 13,7 miliardy let a objevily nejstarší galaxie zrozené necelou miliardu let po vzniku vesmíru.

Jedny z nejnovějších výsledků výzkumu za pomoci pozorování Hubbleova teleskopu byly zveřejněny v srpnu v Praze na valném shromáždění Mezinárodní astronomické unie (IAU). Přístroj pozoroval blízkou kulovou hvězdokupu NGC 6397, ve které zachytil nejslabší hvězdy ve vesmíru, které jsou natolik chladné a vyzařují tak málo světla, že jejich pozorování doposud nebylo možné.




O autorovi

Pavel Suchan

Pavel Suchan

Narodil se v roce 1956 a astronomii se věnuje prakticky od dětství. Dlouhodobě působil na petřínské hvězdárně v Praze jako popularizátor astronomie a zároveň byl aktivním účastníkem meteorických expedic na Hvězdárně v Úpici. V současnosti pracuje na Astronomickém ústavu AV ČR, kde je vedoucím referátu vnějších vztahů a tiskovým mluvčím. V České astronomické společnosti je velmi významnou osobností - je čestným členem, místopředsedou ČAS, tiskovým tajemníkem, předsedou Odborné skupiny pro tmavou oblohu a také zasedá v porotě České astrofotografie měsíce.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »