Huygens přistál do ledových oblázků
Řeč je především o zpracování údajů, které vyslal na Zemi penetrometr - přístroj, na jehož vývoji se podíleli pracovníci zkušební laboratoře Open University v Milton Keynes. Přístroj se nacházel pod spodní základnou modulu. Jeho hlavní měřící element přestavovala jakási "jehla" o délce 10 cm, která se jako první dotkla povrchu měsíce Titan.
Interpretace získaných výsledků o fyzikálních vlastnostech povrchu tohoto tělesa zabrala vědcům několik měsíců. V prvních hodinách a dnech po přistání modulu Huygens na Titanu vědci předpokládali, že sonda dopadla na povrch, který je pokryt ne příliš pevnou kůrou, pod níž se nachází měkká vrstva horniny či sypkého ledu.
Jak informovali na zasedání britské Národní astronomické společnosti Martin Towner a John Zarnecki, vše nyní napovídá, že modul Huygens přistál v oblasti, pokryté ledovými oblázky o průměru kolem 15 cm. Na základě zpracování přijatých dat z modulu Huygens bylo dále zjištěno, že v posledních sekundách před přistáním se modul nepohyboval svisle dolů, ale pod určitým úhlem v důsledku působení silného větru.
V okamžiku dotyku s povrchem modul s největší pravděpodobností narazil do jednoho z ledových valounů, posunul jej a jehla penetrometru pronikla do hloubky 10 cm mezi oblázky, do materiálu, který svými vlastnostmi připomíná "písek z ledových zrníček". Na základě experimentů za účelem zjištění podmínek při přistání sondy, uskutečněných ve zkušební laboratoři v Milton Keynes, bylo získáno značné množství dat, která dovolují s velkou pravděpodobností určit fyzikální vlastnosti povrchu, na němž Huygens přistál. Více než 100 zkušebních testů uskutečnil vědecký tým, aby přesně zjistil, o jaký materiál na povrchu Titanu se jedná. Při srovnávacích zkouškách byl stejný penetrometr shazován do materiálu nejrůznějšího složení a nejrůznějších vlastností k odhalení mechanických charakteristik povrchu Titanu.
"Existence kůry je stále pravděpodobná, avšak my si nyní myslíme, že pravděpodobnější jsou oblázky z vodního ledu, které jsou vidět na pořízených fotografiích povrchu. Největší mají rozměr kolem 15 cm," informoval BBC profesor Zarnecki.
Vše nasvědčuje tomu, že modul přistál v oblasti pokryté materiálem, který velikostí částic připomíná "štěrko-písek", tvořený částicemi vodního a metanového ledu o průměru do 8 mm. "Když proudy kapalných uhlovodíků tečou po pevném povrchu, dochází k jeho erozi. Vytvořená ledová zrnka jsou unášena proudem a pak se usazují v podobě depozitů v níže položených oblastech a my jsme se do nich strefili," říká profesor Zarnecki. Teplota na povrchu Titanu se pohybuje kolem minus 180 °C.
Tyto informace také potvrzují data, která získala z oběžné dráhy kolem Saturna sonda Cassini při blízkých setkáních s měsícem Titan. Další vyhodnocování dat ze sondy Huygens bude pokračovat.
Zdroj: spacenews.ru a news.bbc
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
