Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Infračervená kamera NASA pomáhá chirurgům mapovat nádory mozku

Infračervená kamera NASA pomáhá chirurgům mapovat nádory mozku

Za pomocí infračervené videokamery, kterou vyvinuli vědci z NASA Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně (Kalifornie), chirurgové testují snímkování a následné zpracování obrazu, které by umožnilo lepší lokalizaci mozkových nádorů.

brainmapping-browse.jpg
Obrázek: Počítačovou 3D projekcí zobrazený (červeně) nádor mozku. Pomocí této moderní techniky lze nádor mnohem přesněji lokalizovat. Snímek: NASA
Vědci chtějí zjistit, zda-li kamera, která registruje tepelnou (infračervenou) emisi může pomoci neurochirurgům v lepším zobrazování nádorů před operacemi, ale také vyhledat drobné shluky karcinogenních buněk, které mohou po chirurgickém zákroku v těle zůstat.

Vědci z NASA používají infračervenou technologii k mapování zemského povrchu, vyhledávání vzdálených objektů ve vesmíru. Hasiči pomocí ní vyhledávají lidi uvězněné v budovách a ozbrojené síly nepřátelské cíle ve tmě.

Lékaři používají infračervenou technologii k mapování zárodků rakoviny kůže, ale ještě nikdy tato technologie nebyla použita k vyhledávání mozkových nádorů.

Lékaři z Keckovy lékařské školy Univerzity Jižní Kalifornie v Los Angeles zatím používají infračervenou kameru a příslušný software vyvinutý v JPL experimentálně. Snaží se zjistit, zda-li je možné určit hranice nádoru na základě rozdílné teploty během operace, jelikož nádorové buňky vyzařují více tepla než buňky zdravé. „Kamera pracuje s přesností na jednu setinu stupně Celsia a má vysoké rozlišení,“ říká Dr. Sarath Gunapala, vedoucí inženýr týmu JPL, který kameru vyvíjel.

Nyní se neurochirurgové snaží velmi opatrně vniknout do hloubi mozku a pokud možno celý nádor, který sledují za pomocí operačního mikroskopu. Ať odebírají i tkáň kolem nádoru s rakovinnými buňkami mnohdy zde zůstanou zbytkové buňky, které většinou vedou k opětovnému růstu nádoru kolem jeho původních hranic.

Nádorová tkáň na hranicích nádoru vypadá stejně jako zdravá,“ tvrdí Babak Kateb z Keckovy lékařské školy, vědecký pracovník a vedoucí projektu. „Nádorové buňky používají jiné biochemické procesy než zdravé buňky, a proto když vědci použijí infračervenou kameru, mohou vidět teplejší místa v tkáni oproti okolí.“

Poté, co lékař pořídí infračervený snímek mozku, využije softwaru na zpracování snímku, který označí hranice mezi nádorem a okolní zdravou tkání. „Software dolaďujeme podobně, jako když naše skupina pracovala na softwaru pro analýzu vzorků hornin na Marsu nebo jiných planetách,“ říká Dr. Wolfgang Fink, vědec z JPL.

Výhodou termálního zobrazování je jeho neinvaznost,“ uvádí Dr. Peter Gruen, neurochirurg z Keckovy lékařské školy.„ Měří jen tepelnou energii objevující se v pacientovi po expozici rentgenovým zářením nebo po podání intravenózního roztoku. Vyšetření probíhá bez nutnosti chirurgického zákroku nebo jiného přímého kontaktu s mozkovou tkání.“

Chcete-li se o infračervené kameře dovědět více, podívejte se na stránky NASA

Zdroj: Tisková zpráva
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

Libor Lenža

Libor Lenža

Narodil se v roce 1969 a již od mladých let se věnoval přírodě a technice. Na počátku studia střední školy se začal věnovat astronomii. Nejprve působil v Klubu astronomů v Havířově pod vedení Ing. Miloně Bury a dalších. Jeho zájem o astronomii i kosmonautiku se rychle prohluboval. Již od mladých let se věnuje popularizaci nejen astronomie a kosmonautiky. V roce 1991 začal pracovat na Hvězdárně Valašské Meziříčí jako odborný pracovník se zaměřením na pozorování projevů sluneční aktivity, ale i další oblasti observační astronomie a popularizaci. V roce 1995 se na této instituci ujal práce ředitele. Ve vedení této hvězdárny působí do dnešních dnů. Věnuje se také řízení projektů a projektových úkolů nejen v oblasti astronomie. Zakládal Valašskou astronomickou společnost, několik funkčních období působil jako její předseda. Spolupracuje s Českou astronomickou společností a dalšími organizacemi. Připravuje a organizuje řadu aktivit, akcí a projektů a také přednáší. Kromě astronomie se věnuje také dalším oblastem přírodních věd, zejména geologii, chemii, spektroskopii, ale také novým technologiím a energetice.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »