Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Iontové motory a kosmonautika

Iontové motory a kosmonautika

iontový motor sondy Deep Space 1
iontový motor sondy Deep Space 1
V poslední době se při výzkumu vesmíru pomocí kosmických sond uplatňují (a stále více se o nich uvažuje pro budoucnost) také iontové motory. Ve srovnání s klasickými raketovými motory mají při nízké hmotnosti mnohonásobně nižší tah, který však může působit nebývale dlouho, čímž lze dosáhnout stejného efektu. Známé je jejich použití na americké sondě Deep Space - 1 (start 24. 10. 1998).

Pracovní látku motoru NSTAR (NASA Solar electric propulsion Technology Applications Readiness) představovalo asi 90 kg xenonu, jehož ionty byly urychlovány elektrostatickým polem. Tah motoru byl v rozmezí 20 až 93 mN (pro maximální tah byl nutný příkon 2,3 kW elektrické energie). Kromě prověrek některých nových technologií sonda uskutečnila průzkum planetky 9969 Braile (průlet 29. 7. 1999) a komety 19P/Borelly (průlet 22. 9. 2001).

Tisková služba Laboratoře tryskového pohonu (Jet Propulsion Laboratory - JPL) oznámila 30. 6. 2003, že byly ukončeny zkoušky záložního iontového motoru pro sondu Deep Space - 1. Zkoušky probíhaly ve vakuové komoře od 5. 10. 1998 do 26. 6. 2003. Motor byl v chodu celkem 30 352 hodiny, tj. téměř 3,5 roku. V podmínkách kosmického letu, tedy ve vakuu, se nacházel téměř 5 let. Motor fungoval bez problémů 4krát delší dobu, než je jeho plánovaná životnost.

Přerušení zkoušek motoru nebylo vyvoláno žádnými problémy. Technici pouze chtěli vědět, jak se provoz motoru projevil na jeho jednotlivých komponentech, aby mohly být provedeny případné úpravy kritických částí. S použitím iontových motorů počítá NASA například pro sondu DAWN, která bude v květnu 2006 vypuštěna k dlouhodobému průzkumu planetek Vesta a Ceres z oběžné dráhy.

Iontovým pohonem je vybavena japonská sonda Hayabusa, která byla 9. 5. 2003 vyslána k planetce 1998 SF36 (Itokawa) za účelem odběru vzorků horniny a jejich dopravy na Zemi v červnu 2007.

Rovněž evropská sonda SMART-1 o hmotnosti 367 kg je vybavena iontovým motorem SEPP (Solar Electric Primary Propulsion). Jako pracovní látku využívá ionty xenonu, urychlené na rychlost 16 000 km/h, čímž vyvíjí tah 0,07 N. K dispozici je 82 kg xenonu. Elektrickou energii o výkonu 1350 W dodávají panely slunečních baterií. Sonda se od Země vzdaluje po dráze ve tvaru spirály a po 18měsíčním letu bude navedena na oběžnou dráhu kolem Měsíce.

Také další evropská sonda BepiColombo, která by měla být vypuštěna v roce 2009 k Merkuru, bude kromě klasických raketových motorů vybavena iontovým motorem, který zajistí "dopravu" sondy do blízkosti cílové planety. Stejně tak mnohokrát odložený ruský projekt sondy k Marsu a jeho měsíci Phobos s názvem Mars-Fobos-Grunt (nyní plánovaný start na rok 2009) má být vybaven iontovým motorem.

Nedávno byly uveřejněny plány na vypuštění americké sondy JIMO (Jupiter Icy Moons Orbiter), která by mohla startovat po roce 2010 k Jupiteru. Jejím hlavním úkolem bude dlouhodobý průzkum měsíců Europa, Ganymed a Kallisto. Sonda bude vybavena iontovými motory. Zdrojem energie nebudou ani sluneční baterie, ani radioizotopové zdroje, ale jaderný reaktor.

Iontové motory zcela jistě ještě neřekly poslední slovo, spíše naopak.

Zdroj: internetové stránky jednotlivých projektů.




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »