Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Japonská sonda AKATSUKI míří k Venuši

Japonská sonda AKATSUKI míří k Venuši

Japonská sonda k Venuši (původní označení Planet-C)
Japonská sonda k Venuši (původní označení Planet-C)
V pátek 21. 5. 2010 (ráno místního času) vypustila Japonská kosmická agentura JAXA kosmickou sondu AKATSUKI. Původní označení sondy k výzkumu Venuše bylo Venus Climate Orbiter (VCO) nebo PLANET-C. Sonda bude navedena na eliptickou oběžnou dráhu kolem planety ve vzdálenosti 300 až 79 000 km od povrchu. Tento široký rozsah vzdáleností umožní zevrubná pozorování meteorologických jevů v atmosféře planety a rovněž povrchu Venuše, stejně tak i pozorování částic unikajících z atmosféry Venuše do kosmického prostoru.

Sonda bude rovněž pořizovat detailní snímky Venuše a pozorovat větrné vichřice, které vanou nad povrchem planety rychlostí dosahující 100 m/s, tj. 60krát vyšší rychlostí, než jakou planeta rotuje kolem své osy. Tento fenomén je stále velkou záhadou Venuše, který nelze vysvětlit na základě současných poznatků.

Kosmická sonda AKATSUKI bude detekovat infračervené záření za účelem pozorování a objasnění záhad kolem atmosféry Venuše pod vrstvou oblačnosti a podmínek na povrchu planety. Kromě toho bude ověřovat přítomnost aktivních sopek a bleskových výbojů.

Jedním z úkolů sondy AKATSUKI bude pochopení atmosférické cirkulace. Meteorologické údaje budou získávány na základě globálního mapování oblačnosti a výskytu stopových prvků pomocí čtyř kamer, pracujících v oboru ultrafialového a infračerveného záření, detekcí viditelného světla pomocí vysokorychlostní zobrazovací kamery a studia vertikální struktury atmosféry prostřednictvím radiové aparatury. Rovníková eliptická dráha se západním oběhem je vhodná k pozorování pohybu a časových variací atmosféry Venuše, která rovněž rotuje západním směrem. Systematické a průběžné zobrazování poskytne obrovský datový soubor o dynamice atmosféry. Výsledky japonské sondy doplní poznatky evropské sondy Venus Express, která studuje Venuši odlišnými přístroji.

Sonda bude stabilizovaná ve třech osách, přičemž její kamery budou mířit směrem k Venuši. Její hmotnost včetně pohonných látek je 480 kg, na své palubě nese 34 kg vědeckých přístrojů. K Venuši dolétne v prosinci letošního roku (2010). Během přeletu se zaměří na studium tzv. zodiakálního (zvířetníkového) světla ve Sluneční soustavě. Životnost sondy je minimálně 2 pozemské roky, vše bude záviset na degradaci palubních baterií.

Japonská sonda k výzkumu Venuše
Japonská sonda k výzkumu Venuše
Kolem planety bude obíhat po eliptické dráze téměř v rovině rovníku - se sklonem 172°, s dobou oběhu 30 hodin. Bude obíhat západním směrem, v souladu se super-rotací atmosféry Venuše. Od planety se bude maximálně vzdalovat na 79 000 km tak, aby úhlová rychlost sondy byla stejná s rychlostí 60 m/s super-rotačního proudění poblíž základny oblačnosti (výška 50 km), kdy se bude sonda nacházet po dobu asi 20 hodin v blízkosti apocentra dráhy (nejdále od Venuše). V době největšího přiblížení k Venuši ji bude dělit od povrchu planety 300 km. Celkové snímky atmosféry a povrchu planety bude pořizovat každé 2 hodiny.

Vědecká aparatura na palubě sondy bude studovat různé vrstvy ovzduší. Noční záření atmosféry ve viditelném světle ve spodních vrstvách atmosféry bude studovat přístroj Lightning and Airglow Camera (LAC). Bude rovněž detekovat případné blýskání v oblacích. Horní vrstvy oblačnosti bude v oboru ultrafialového záření zkoumat přístroj Ultraviolet Imager (UVI), který bude mapovat výskyt oxidu siřičitého a neznámých "pohlcovačů" na vlnových délkách 283 a 365 nm na osvětlené (denní) straně. Strukturu oblačnosti ve vysokých výškách bude určovat přístroj Longwave Infrared Camera (LIR) na vlnové délce 10 mikronů, a to jak na denní, tak i na neosvětlené noční polokouli. Přístroje UVI a LIR budou určovat směr větru na základě sledování pohybu drobných útvarů v atmosféře. Proměnnost oblačnosti ve vysokých výškách bude studovat kamera 2-micron Camera (IR2), vybavená filtrem o vlnové délce 2,02 mikrometru (absorpční pás oxidu uhličitého), která bude využívána při výzkumu denní polokoule planety.

Japonská sonda Akatsuki bude studovat hustou atmosféru Venuše
Japonská sonda Akatsuki bude studovat hustou atmosféru Venuše
Hlavním cílem kamery IR2 je pohyb středních a spodních vrstev atmosféry. Takováto pozorování se budou provádět na vlnových délkách 1,73; 2,26 a 2,32 mikronu. Tyto vlnové délky jsou relativně "prázdné" z hlediska absorpce (tzv. atmosférická okna), která umožňují nahlédnout hluboko do atmosféry skrz oblačnost na noční straně planety. Rozložení oxidu uhelnatého (CO) bude zjišťováno na základě porovnání zjištěných údajů na vlnových délkách 2,26 a 2,32 mikrometru za účelem zjištění produkce, cirkulace a rozkladu těchto molekul.

Konečně nejnižší vrstvy atmosféry (téměř se dotýkající povrchu) bude studovat 1-micron Camera (IR1) na vlnových délkách 0,90; 0,97 a 1,01 mikronu. Kromě toho bude studovat vlastnosti oblaků a rozložení vodní páry pod vrstvou oblačnosti, bude pátrat po předpokládané vulkanické aktivitě a dále bude mapovat rozložení intenzity vyzařování povrchu. Přístroj IR1 bude také pozorovat nízkou oblačnost na denní polokouli.

Navíc prostřednictvím rádiového experimentu Radio Science (RS) bude prováděno studium vertikálního profilu rozložení teplot v jednotlivých vrstvách atmosféry, par kyseliny sírové pod vrstvou oblačnosti a ionosférické plazmy. Kombinace těchto rozdílných typů pozorování poskytne nový pohled na trojrozměrnou strukturu a dynamiku atmosféry planety Venuše.

Společně s kosmickou sondou AKATSUKI byla vypuštěna i sluneční plachetnice Ikaros. Podrobnější informace viz například článek: Sluneční plachetnice poplují vesmírem.

Zdroj: www.stp.isas.jaxa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »