Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Japonská sonda Hayabusa se připravuje na návrat

Japonská sonda Hayabusa se připravuje na návrat

hayabusa_x.jpg
Japonská letecko-kosmická agentura JAXA potvrdila, že se kosmická sonda Hayabusa může vrátit zpět na Zemi po absolvovaném průzkumu planetky Itokawa. Panovalo totiž podezření, že z nádrží sondy uniká do prostoru xenon, který slouží jako palivo pro iontové motory. Nicméně poslední informace potvrdily funkčnost celé sondy.

Problémy se objevily v listopadu 2005, kdy po setkání s planetkou začala sonda chaoticky rotovat, přičemž docházelo k výpadkům spojení s řídícím střediskem. Orientaci sondy v prostoru měly udržovat gyroskopy, avšak dva z nich přestaly fungovat ještě před přistáním sondy na povrchu planetky, kdy mělo dojít k odběru malého množství materiálu. Proto převzaly zajišťování orientace sondy raketové motory, jejichž funkce rovněž nebyla stoprocentní.

Astronomové předpokládají, že planetka Itokawa vznikla v důsledku srážky jiných větších těles. Analýza údajů, získaných japonskou sondou Hayabusa také napověděla, že planetka obsahuje především olivín, pyroxen a železo - což jsou komponenty, z kterých vznikají planety.Řada velkých valounů na povrchu planetky Itokawa má vrstevnatou strukturu. Z tohoto faktu lze usoudit, že objekt, z kterého planetka vznikla, musel mít dostatečně velké rozměry, aby v jeho nitru došlo k roztavení horniny a k její diferenciaci podle hustoty.

Vědcům se podařilo určit topografii povrchu planetky s přesností na jeden metr. Studium gravitačního pole planetky umožnilo určit její průměrnou hustotu na 1,95 g/cm3. To mj. znamená, že 40 % objemu planetky je tvořeno "prázdným prostorem". Podle všeho je planetka složena z volně nakupených částeček písku, štěrku a valounů, které drží pohromadě pouze vzájemná přitažlivost. Jedná se tedy o velice porézní objekt.

Kosmická sonda Hayabusa přistane na Zemi v roce 2010. Původně se její návrat plánoval na červen 2007. Avšak v důsledku mnoha technických problémů se nepodařilo zahájit koncem roku 2005 návratovou fázi letu sondy. Start sondy se uskutečnil 9. 5. 2003. Jestli se sondě skutečně podařilo přistát na povrchu planetky a odebrat vzorky horniny, to zatím není jasné vzhledem k občasným výpadkům spojení v době probíhajícího experimentu. Odpověď budeme znát až po přistání návratového pouzdra na Zemi.

Rádiové spojení se podařilo se sondou navázat v lednu 2006, v březnu 2006 se podařilo obnovit činnost systému orientace. Od března do dubna byla sonda intenzivně zahřívána, aby došlo k odstranění případné vlhkosti, usazené na některých jejích částech. V dubnu a v květnu se uskutečnily prověrky iontových motorů s označením B a D, které prokázaly jejich plnou funkčnost. Zkouška motoru C se uskuteční v lednu 2007, iontový motor A bude představovat zálohu pro případ výpadku některého ze tří motorů B, C a D. Na palubě sondy se rovněž nachází dostatečné množství pohonné látky, tj. xenonu, pro zpáteční cestu.

Související články a odkazy: Hayabusa provedla odběr vzorků z planetky Itokawa!

Zdroj: spacenews.ru a spacenews.ru
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »