Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Japonská sonda Hayabusa se připravuje na návrat

Japonská sonda Hayabusa se připravuje na návrat

hayabusa_x.jpg
Japonská letecko-kosmická agentura JAXA potvrdila, že se kosmická sonda Hayabusa může vrátit zpět na Zemi po absolvovaném průzkumu planetky Itokawa. Panovalo totiž podezření, že z nádrží sondy uniká do prostoru xenon, který slouží jako palivo pro iontové motory. Nicméně poslední informace potvrdily funkčnost celé sondy.

Problémy se objevily v listopadu 2005, kdy po setkání s planetkou začala sonda chaoticky rotovat, přičemž docházelo k výpadkům spojení s řídícím střediskem. Orientaci sondy v prostoru měly udržovat gyroskopy, avšak dva z nich přestaly fungovat ještě před přistáním sondy na povrchu planetky, kdy mělo dojít k odběru malého množství materiálu. Proto převzaly zajišťování orientace sondy raketové motory, jejichž funkce rovněž nebyla stoprocentní.

Astronomové předpokládají, že planetka Itokawa vznikla v důsledku srážky jiných větších těles. Analýza údajů, získaných japonskou sondou Hayabusa také napověděla, že planetka obsahuje především olivín, pyroxen a železo - což jsou komponenty, z kterých vznikají planety.Řada velkých valounů na povrchu planetky Itokawa má vrstevnatou strukturu. Z tohoto faktu lze usoudit, že objekt, z kterého planetka vznikla, musel mít dostatečně velké rozměry, aby v jeho nitru došlo k roztavení horniny a k její diferenciaci podle hustoty.

Vědcům se podařilo určit topografii povrchu planetky s přesností na jeden metr. Studium gravitačního pole planetky umožnilo určit její průměrnou hustotu na 1,95 g/cm3. To mj. znamená, že 40 % objemu planetky je tvořeno "prázdným prostorem". Podle všeho je planetka složena z volně nakupených částeček písku, štěrku a valounů, které drží pohromadě pouze vzájemná přitažlivost. Jedná se tedy o velice porézní objekt.

Kosmická sonda Hayabusa přistane na Zemi v roce 2010. Původně se její návrat plánoval na červen 2007. Avšak v důsledku mnoha technických problémů se nepodařilo zahájit koncem roku 2005 návratovou fázi letu sondy. Start sondy se uskutečnil 9. 5. 2003. Jestli se sondě skutečně podařilo přistát na povrchu planetky a odebrat vzorky horniny, to zatím není jasné vzhledem k občasným výpadkům spojení v době probíhajícího experimentu. Odpověď budeme znát až po přistání návratového pouzdra na Zemi.

Rádiové spojení se podařilo se sondou navázat v lednu 2006, v březnu 2006 se podařilo obnovit činnost systému orientace. Od března do dubna byla sonda intenzivně zahřívána, aby došlo k odstranění případné vlhkosti, usazené na některých jejích částech. V dubnu a v květnu se uskutečnily prověrky iontových motorů s označením B a D, které prokázaly jejich plnou funkčnost. Zkouška motoru C se uskuteční v lednu 2007, iontový motor A bude představovat zálohu pro případ výpadku některého ze tří motorů B, C a D. Na palubě sondy se rovněž nachází dostatečné množství pohonné látky, tj. xenonu, pro zpáteční cestu.

Související články a odkazy: Hayabusa provedla odběr vzorků z planetky Itokawa!

Zdroj: spacenews.ru a spacenews.ru
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »