Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Japonsko chystá záchranu poškozené observatoře na oběžné dráze
Vít Straka Vytisknout článek

Japonsko chystá záchranu poškozené observatoře na oběžné dráze

Hitomi během předstartovních příprav, listopad 2015
Autor: spaceflightnow.com

Kosmický teleskop Hitomi, který byl vypuštěn v únoru a měl zkoumat procesy ve vzdáleném vesmíru, se během velikonočních svátků dostal do závažných potíží, když ze zatím neznámého důvodu začal rotovat a v jeho okolí se objevily úlomky trosek. Japonští vědci by jej pochopitelně rádi zachránili, práce to však nebude snadná.

Rentgenovou observatoř Astro-H vypustilo Japonsko svojí raketou H-2A z ostrova Tanegašima 17. února letošního roku a po úspěšném dosažení nízké zemské orbity (asi 574 kilometrů vysoko) a rozevření solárních panelů prohlásila letová kontrola start za plně úspěšný a nový teleskop ve vesmíru dostal jméno Hitomi. To odkazuje jednak k oční zorničce v japonském jazyce ale rovněž i k japonské mytologii, k příběhu, v němž malíř nakreslil čtyři draky a dvěma udělal štětcem i oči; tito dva draci následně vzlétli do nebes zatímco zbylí dva bez očí zůstali navždy nehybnými obrazy.

Ono mystické vzlétnutí do nebes je docela vlastní i družici Hitomi, která měla z oběžné dráhy zkoumat v rentgenovém oboru spektra vysokoenergetické události ve vzdálenějším vesmíru, jako třeba distribuci temné hmoty v galaxiích, vývoj galaktických shluků, detekovat stopy pádů hmoty do černých děr, zkoumat fyzikální podmínky v místech, kde jsou urychlovány paprsky světla či pozorovat supernovy. Hitomi dokáže zachytit objekty o řád magnitud slabší oproti svému předchůdci, rentgenovému dalekohledu Suzaku.

Start družice Hitomi na raketě H-2A 17. února 2016 Autor: spaceflightnow.com
Start družice Hitomi na raketě H-2A 17. února 2016
Autor: spaceflightnow.com
Hitomi, o délce 14 metrů a startovní hmotnosti 2,7 tuny, svým způsobem pokračuje v japonské tradici rentgenových vesmírných dalekohledů, která byla zahájena v roce 1979, Hitomi je celkem šestým vědeckým plavidlem tohoto typu, vypuštěným z Japonska. Po úspěšném startu observatoř zahájila zhruba tříměsíční letovou fázi, kdy pozemní středisko na dálku kalibrovalo optiku na palubě a připravovalo Hitomi na plánované tři roky astronomické práce. Vše běželo hladce a systémy na palubě dalekohledu fungovaly perfektně …

O to větší bylo překvapení japonských vědců, když s Hitomi na Velikonoční neděli zhruba v 03:42 ráno našeho času znenadání ztratili kontakt. Vlasy se jim hrůzou však postavily na hlavě až po hlášení od kosmické sledovací sítě amerického Pentagonu – okolo Hitomi se pohybuje nejméně pět větších kusů trosek! Japonci v té chvíli mysleli, že observatoř se rozpadla a je všemu konec. V úterý 29. března však japonská vesmírná agentura JAXA uvedla, že prostřednictvím pozemních radioteleskopů v Japonsku a v Chile zachytila dva krátké signály z antény Hitomi. Astronomové bohužel zjistili, že družice na oběžné dráze rotuje, což komplikuje výrobu elektřiny solárními panely a také namíření antény správným směrem k Zemi. Tomu také odpovídaly obě relace z počátku tohoto týdne – byly příliš krátké na to, aby technici z přijaté telemetrie zjistili, v jakém přesně stavu se Hitomi nachází.

Je to ale svým způsobem dobrá zpráva – observatoř se nerozpadla celá, žije a snaží se komunikovat se Zemí. Zástupci agentury JAXA dokonce prohlásili, že pracují na plánu, jak Hitomi zachránit a uskutečnit její vědecké cíle. Nebude to však snadné, je třeba obnovit plnohodnotnou komunikaci, zastavit rotaci družice a zjistit, co se přesně na Velikonoce stalo, Japonci odhadují, že jim to zabere až několik měsíců, zadaří-li se vůbec.

Videozáznam pozorování družice Hitomi;
změny jasnosti naznačují její rotaci

(Zdroj: Youtube.com/Paul Maley)

 

Logickou otázkou zůstává, co se vůbec na palubě Hitomi stalo? To bohužel nikdo neví a japonští vědci odmítají veřejně spekulovat do doby, než se jim snad podaří obnovit spojení s Hitomi. Pozorovatelé družic dodávají, že po incidentu klesla oběžná dráha observatoře asi o 5 kilometrů, což odpovídá tomu, že záhadná událost změnila její rychlost o zhruba 4 m/s.

Analytici americké armády na základě svých pozorování a výpočtů vyloučili teorii, podle které se Hitomi srazila ve vysoké rychlosti s úlomkem kosmického smetí, jež ohrožuje mise na zemské orbitě, staré fragmenty dávno vysloužilých družic a raketových stupňů si například vynucují úhybné manévry stanice ISS či evakuace astronautů do připojených Sojuzů. V případě Hitomi však zkáza přišla zevnitř.

Hovoří se o explozi baterií či prudkém úniku paliva nebo plynu, dokud ovšem Hitomi nenaváže pořádné spojení s řídícím střediskem (což momentálně znemožňuje její rotace) a nezašle nám data o stavu svých systémů, můžeme jen spekulovat. Do té doby jen držme palce zraněnému výzkumníkovi ve vesmíru!

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Spacenews.com 30. 3. 2016
[2] Spaceflightnow.com 29. 3. 2016
[3] Družice Hitomi na anglické wikipedii



O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Astro h, Hitomi


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »