Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Jeden hot a druhý čehý
Petr Kubala Vytisknout článek

Jeden hot a druhý čehý

Rakety Jupiter projektu Direct 2.0
Rakety Jupiter projektu Direct 2.0
Člověk je od přírody tvor soutěživý. Nejinak je tomu u inženýrů v NASA. Ti si našli nové zpestření volných večerů a víkendů - začali stavět raketu. Přes den sice oficiálně pracují na přípravách nového amerického nosiče, který má nahradit dosluhující raketoplány, ve volném čase ale připravují raketu svou.

Rakety Ares
Rakety Ares
Během dne tvrdě, se zaťatými zuby, připravují dvojici nových nosných raket Ares, inkasují za to nemalý plat z kapes daňových poplatníků a večer si potají stavějí svou vlastní raketu. Současné představy NASA předpokládají, že dvojice raket Ares nahradí americký raketoplán, který podle aktuálního plánu dolétá v květnu 2010. Cílem nových raket Ares I a Ares V má být doprava lidské posádky k Mezinárodní kosmické stanici a okolo roku 2019 i člověka na Měsíc.

Na konkurenčním projektu ale pracují lidé z Marshall Space Flight Center (MSFC) společně s některými nadšenci. Podle jejich představ je výhodnější variantou nosič Jupiter, pojmenovaný podle balistické rakety z konce 50. let minulého století. Na projektu pracuje 57 dobrovolníků, což je v porovnání s počtem lidí z projektu Ares směšně málo. Přesto si tým věří. Do projektu Jupiter jsou zapojeni inženýři z MSFC i další dobrovolníci.

A co na to NASA? Ředitel MSFC Steve Cook to odbyl slovy: "Nevím co dělají lidé ve svém volném čase". Ale on ví a moc dobře. Právě Cook a jeho lidé totiž před časem projekt Jupiter zavrhli s tím, že je nerealizovatelný.




Projekt Direct 2.0 aneb přes překážky ke hvězdám

Rakety Jupiter projektu Direct 2.0
Rakety Jupiter projektu Direct 2.0
Tým Jupiteru ale oponuje. Jejich raketa je prý bezpečnější a jednodušší. A co je též důležité, na vývoji nové rakety Jupiter by NASA ušetřila 19 miliard dolarů a na provoze v příštích dvaceti letech dalších 16 miliard. NASA přitom počítá s rozpočtem projektu Ares během dvaceti let ve výši 230 miliard USD, zatím bylo utraceno asi 7 miliard.

Tým pracuje na projektu pod označením Direct 2.0. V plánech jsou dvě nosné rakety. Jupiter 120 má vynášet na oběžnou dráhu kosmickou loď s lidskou posádkou (obdoba Ares I) a Jupiter 232 by měl sloužit k dopravě těžšího nákladu (obdoba Ares V). Obě rakety Jupiter si jsou přitom velmi podobné. Projekt počítá s využitím stávajících komponent amerického raketoplánu - vnější palivové nádrže (ET) a dvojce motorů na tuhé pohonné hmoty (SRB). S částečným využitím těchto dílů počítá ale i projekt Ares.

Kdo má pravdu? To se dá jen velmi těžko odhadnout. Pokud se podíváme do minulosti, pak zjistíme, že NASA se už minimálně jednou pořádně spálila. V požadavcích na projekt kosmického raketoplánu byla především úspora finančních prostředků. Raketoplán měl na oběžnou dráhu vynášet lidi i náklad levněji a bezpečněji než jeho předchůdci. Realita byla nakonec zcela opačná. Raketoplán je jednou z nejnebezpečnějších kosmických lodí v historii a původní optimistické plány na levné a efektivní vynášení nákladu do vesmíru dnes kontrastují s průměrnou cenou 500 milionů USD za jeden start. Bude se historie opakovat?

Tým okolo Jupiteru cítí šanci po listopadových amerických prezidentských volbách. A je možné, že ji může dostat. Když byl v České republice v červnu letošního roku poslední člověk na Měsíci Eugene Cernan, vyjádřil v rozhovoru pro astro.cz a Kosmické rozhledy své obavy z vítězství demokratického kandidáta Baracka Obamy: "Senátor Obama už řekl, že by vzal peníze určené pro tento kosmický program, pozastavil plán dostat se na Měsíc a na Mars a použil tyto peníze na vzdělávání." Barack Obama by tedy v případě svého vítězství mohl na levnější variantu slyšet. Projekt Jupiter má nezbytný punc kvality, protože na něm nepracuje hrstka amatérů, ale lidé znalí svého oboru.


Jak z raketoplánu postavit raketu Jupiter?

Jak vše dopadne je v tuto chvíli ve hvězdách, nebo možná na Měsíci, kam mají rakety Ares či Jupiter člověka koncem příštího desetiletí dopravit. Jedno je ovšem jisté, současná situace příliš nevylepšuje image americké kosmonautiky. A jak se říká, když se dva perou, třetí se směje. Tím třetím by podle mnohých mohla být Čína. Někteří vědci se v minulých dnech vyjádřili, že by Čína mohla být na Měsíci ještě před Američany. Zde ale spíše zapracovala letošní okurková sezóna. Pravděpodobnost, že by Čína současným tempem USA v letu na Měsíc předběhla je spíše úsměvná, i když…

Podrobné informace a animace ke stažení jsou dostupné na oficiálních stránkách projektu: www.directlauncher.com

Zdroj:





O autorovi



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »