Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  K Mezinárodní vesmírné stanici vzlétl japonský Čáp
Vít Straka Vytisknout článek

K Mezinárodní vesmírné stanici vzlétl japonský Čáp

Start HTV-4 3. srpna 2013 Autor: Spaceflightnow.com
Start HTV-4 3. srpna 2013
Autor: Spaceflightnow.com
Třetí srpnový večer u nás, čtvrté srpnové ráno tam. V tomto okamžiku zažehla šestici silných motorů japonská raketa H-2B a počala stoupat do předúsvitových nebes nad kosmodromem Tanegašima. Začala tím čtvrtá japonská zásobovací mise k ISS, a byť je vynesená loď Kounotori 4 (Čáp) bezpilotním náklaďákem, veze na své palubě i nového člena posádky stanice.

Ve startu lodi nakonec nezabránily ani menší potíže na palubě orbitálního komplexu.

Sobota 3. srpna, 21:48:46 SELČ. Na rampě startovacího komplexu Jošinobu, jež je součástí kosmodromu Tanegašima v jihozápadním koutě japonských ostrovů, zaburácely dva vodíkové motory a čtyři pomocné motory na tuhé palivo, tvořící první stupeň rakety H-2B od společnosti Mitsubishi Heavy Industries, a ta v 04:48 ráno v neděli místního času vzlétla, produkujíce tah asi 1 400 tun.

Nosič několik minut po startu odhodil čtyři postranní motory a aerodynamický kryt nákladu, o další chvíli později dohořely dva motory dolního stupně a pohon převzal motor stupně vrchního. Cca 15 minut po startu dosáhl své oběžné dráhy 16tunový náklad – zásobovací loď HTV (Kounotori) 4 s téměř šesti tunami nejrůznějšího nákladu pro posádku ISS.

Předstartovní příprava a start HTV-4 (Video: JAXA)

Loď HTV-3 zachycená robotickou paží za oknem v červenci 2012 Autor: NASA
Loď HTV-3 zachycená robotickou paží za oknem v červenci 2012
Autor: NASA
Zlatá loď (její válcový povrch je pokryt kromě solárních panelů také izolační folií, připomínající zlatavou barvu) nyní zažívá 6denní samostatný let po zemské orbitě, plný testů a aktivací jejích systémů plus orbitálních manévrů, díky nimž se přibližuje ke 450tunové stanici, letící rychlostí 8 km/s více než 400 km vysoko. Přílet ke stanici na vzdálenost asi deseti metrů je v plánu v pátek 9. srpna. Do této blízkosti loď tvaru válce 10 metrů dlouhého a 4 metry širokého (skoro jako menší autobus) přivede GPS a v pozdější fázi laserová navigace. Jakmile se loď vůči stanici zastaví, iniciativu převezme posádka stanice. Zatímco italský astronaut Luca Parmitano bude na dálku monitorovat funkce systémů lodi HTV, jeho američtí kolegové Chris Cassidy a Karen Nybergová nastartují staniční 17metrovou robotickou paži a loď zachytí. Následovat bude její připojení na spodní port amerického modulu Harmony.

A tady se málem vyskytl zásadní problém. Počátkem minulého týdne prováděli astronauti na palubě ISS kontrolní simulaci nazvanou Capture Volume Checkout, jde o rutinní záležitost před startem lodí HTV, Dragon a v blízké budoucnosti také Cygnus, které jsou u stanice zachycovány robotickou paží. Simulace spočívá v tom, že počítač vysílá do monitorů v řídícím stanovišti pro robotickou paži animaci příletu lodi, monitory ukazují astronautům, kde přesně loď nyní je vůči stanici, užívaje k jejímu sledování vnějších staničních kamer. Úspěšné provedení této simulace příletu lodi je dokonce podmínkou k jejímu startu.

Počátkem minulého týdne však tato simulace selhala, počítač ukazoval zmatečnou pozici a tvary lodě. Odborníci na Zemi však naštěstí zakopaného psa rychle objevili, klacky pod nohy posádce stanice paradoxně házel softwarový update, odeslaný na stanici v únoru. Bez skutečného příjmu telemetrických dat z opravdové lodi HTV totiž systém automaticky nuloval navigační data a posunoval nulu pryč z počátků souřadnicové soustavy. Pro úspěšné provedení simulace technici nakonec jednoduše vytáhli ze systému starší data.

Mise HTV-4 je řízena japonskou národní agenturou pro letectví a vesmírný výzkum (JAXA), která prostřednictvím dodávek nákladu na stanici pro NASA platí svůj díl operačních cen ISS. Dle dohody s NASA totiž JAXA a ESA platí za členství v programu ISS pomocí služeb místo peněz.

A co čtvrtý Čáp vlastně veze?

Na palubě lodi HTV-4 se nachází 5 400 kilogramů nákladu pro stanici, který je rozmístěn do hermeticky uzavřené sekce (skoro 4 tuny nákladu) a vnější nehermetizované. Hermeticky neuzavřená nákladní sekce má podobu v podstatě šuplíku, který z otvoru uprostřed lodi vysune robotická paže, na šuplíku budou tři věci: jednotka MBSU, používaná pro rozvody elektrické energie ze sběrnic solárních panelů, dále jednotka pro vedení kabeláže mezi příhradovými nosníky se solárními panely a moduly pro posádku stanice. Tyto dvě jednotky zůstanou uskladněné vně stanice coby náhradní díly. Vnější náklad uzavírá paleta americké armády s osmi experimenty, které budou na vnější straně stanice probíhat po dobu několika let. Údajně půjde o výzkum atmosféry, bouří, kosmické radiace, tepelné kontroly a zpracování dat.

Mnohem bohatší je hermeticky uzavřená sekce HTV, do níž přestoupí posádka stanice. Najdou zde čerstvé jídlo, vodu, oblečení, baterie, kyslíkové nádrže pro skafandry, vědecké vzorky a mrazák pro vědecké účely. Sveze se zde také videokamera s ultra-vysokým rozlišením pro zaznamenání letošního průletu komety ISON vnitřní částí solárního systému, dále čtyři malé družice CubeSat, které budou vypuštěny ze stanice na samostatné orbity pomocí speciálního vypouštěče na japonské laboratoři Kibo.

Robůtek Kirobo při testech ve stavu beztíže na palubě letadla Autor: Spaceflightnow.com
Robůtek Kirobo při testech ve stavu beztíže na palubě letadla
Autor: Spaceflightnow.com
A to nejlepší nakonec: v lodi bude na stanici přivezen 30 centimetrů vysoký humanoidní robotek Kirobo, postavený ve spolupráci čtyř institucí, mezi nimi je japonská reklamní společnost Dentsu. Robotek bude mluvící, jeho aktivace je v plánu na podzim. Na pokec s Kirobem se již těší japonský astronaut Kojči Wakata, jenž má dorazit na stanici v prosinci. Autoři Kiroba si od jeho mise slibují demonstraci nové komunikace mezi roboty a lidmi, odříznutými od ostatních (v tomto případě posádka kosmické stanice). Že by při budoucích cestách daleko do kosmu dělali lidem tolik potřebnou společnost roboti? (Člověku se vtírá nádherná hláška ze seriálu Futurama. Fry: „Jak je?“ Robot: „Storno! Neplatná volba!“)

HTV-4 má na stanici zůstat do 4. září. V tento den komplex opustí naložená odpadem a o několik dnů později zanikne v hustých vrstvách atmosféry nad Tichým oceánem.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »