Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  K Zemi se blíží pozůstatek z dávné vesmírné mise
Vít Straka Vytisknout článek

K Zemi se blíží pozůstatek z dávné vesmírné mise

7metrový horní stupeň rakety Sojuz FG padá z oběžné dráhy v prosinci 2011
Autor: Space.com

K Zemi se blíží dvoumetrové těleso, které 13. listopadu 2015 ráno vstoupí do naší atmosféry. Nebezpečí by nikomu hrozit nemělo už jen z toho důvodu, že vesmírná pouť objektu skončí nad Indickým oceánem a těžko lze očekávat, že pekelný vstup do atmosféry přežijí nějaké větší úlomky. Zajímavé je však to, že ono dvoumetrové těleso je pravděpodobně naší vlastní výroby.

Snímek tělesa WT1190F z dvoumetrového teleskopu na Havaji Autor: nature.com
Snímek tělesa WT1190F z dvoumetrového teleskopu na Havaji
Autor: nature.com
Objekt s ne zrovna zvučným kódovým označením WT1190F poprvé detekovali astronomové z University of Arizona, jejichž průzkumný program jménem Catalina se zaměřuje na odhalování blízkých průletů asteroidů a komet kolem naší planety, někdy počátkem října. Po pár dalších pozorováních upřesnili jeho dráhu – těleso létá kolem Země po velmi vysoké a zároveň vysoce eliptické dráze, jenž jej v apogeu „odnáší“ zhruba dvakrát dále, než kolik činí vzdálenost Měsíce. Zároveň hvězdáři na informace o objektu narazili v archivech pozorování z let 2012 a 2013.

WT1190F však podle všeho už dlouho kolem Země obíhat nebude – výpočty astronomů ukazují, že v pátek 13. listopadu cca v 07:20 ráno našeho času fragment vstoupí do zemského ovzduší a pokud celý neshoří (těleso má průměr asi jen necelé 2 metry), trosky dopadnou do Indického oceánu 65 kilometrů od jižních břehů Srí Lanky.

„Pokud by to nebylo naprosto nezbytně nutné, jel bych toho dne raději rybařit někam jinam,“ říká Bill Gray, spolupracovník NASA.

V zemském ovzduší naprosto běžně hoří například vypotřebované raketové stupně a to nekontrolovaně (není tomu zase tak dávno, kdy personál jednoho evropského letiště vyděsilo „UFO“ – horní část rakety Sojuz FG, jenž dva dny předtím vynesla posádku kosmonautů k Mezinárodní vesmírné stanici), navíc jde o mnohem větší a hmotnější tělesa, proč se tedy zabývat takovýmto „prckem“? Na WT1190F je totiž jedna strašně poutavá věc: zřejmě jej kdysi vyrobila lidská ruka!

Analýzy letové dráhy WT1190F nám totiž leccos naznačují o jeho struktuře – podle nich se jedná o objekt velmi lehký a navíc asi dutý, nevypadá to, že bychom pozorovali klasický úlomek nějaké planetky, spíše se k nám nečekaně vrací památka na naši vlastní vesmírnou misi, může jít o pohonnou jednotku nebo třeba kryt z průzkumné sondy či kosmické lodě.

Vynesla lidi k Měsíci, o 33 let později její kus zaměstnával mysl astronomů Autor: www.spacefacts.de
Vynesla lidi k Měsíci, o 33 let později její kus zaměstnával mysl astronomů
Autor: www.spacefacts.de
Velmi podobný divný fragment pozorovali astronomové v okolí Země roku 2002, nakonec se ukázalo, že šlo o část nosné rakety Saturn V SA-507, ta v listopadu 1969 navzdory zásahu bleskem krátce po startu bezpečně dopravila na přeletovou dráhu k Měsíci loď Apollo 12 s astronauty Conradem, Gordonem a Beanem, jejíž výsadkový modul Intrepid dosedl pět dní po startu do Oceánu bouří na povrchu Měsíce.

Pád WT1190F do zemské atmosféry nad Srí Lankou bude již příští týden doprovázen rozsáhlou pozorovací kampaní, do které se zapojila i agentura ESA, zánik objektu, který na nebi vykouzlí krásnou ohnivou kouli, budou sledovat posádky letadel i lodí v oceánu. Nejde jen o získání vědeckých dat (WT1190F je jedním z mála vesmírných objektů, u kterých čas vstupu do naší atmosféry známe dopředu celkem přesně) ale také o otestování koordinačních plánů činnosti hvězdářské obce, kdyby se v budoucnu z hlubin kosmu vynořilo pro Zemi potenciálně nebezpečné těleso.  

Srílanský fragment je unikátní také v oblasti, ze které přilétá – na tak vzdálených orbitách máme katalogizováno jen asi 20 kusů kosmického smetí, z nichž žádný ještě nespadl zpět k Zemi (i když, možná jsme to jen nezaznamenali). Na rozdíl od blízkozemních asteroidů či vesmírného odpadu na nízké orbitě, který ohrožuje družice a stanici ISS, takovéto vzdálenější objekty nevzbuzují dostatek pozornosti na to, aby byly monitorovány, a vědci doufají, že se to v budoucnu změní.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Nature.com 23. 10. 2015



O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Kosmické smetí, WT1190F


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »