Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  K Zemi se blíží pozůstatek z dávné vesmírné mise
Vít Straka Vytisknout článek

K Zemi se blíží pozůstatek z dávné vesmírné mise

7metrový horní stupeň rakety Sojuz FG padá z oběžné dráhy v prosinci 2011
Autor: Space.com

K Zemi se blíží dvoumetrové těleso, které 13. listopadu 2015 ráno vstoupí do naší atmosféry. Nebezpečí by nikomu hrozit nemělo už jen z toho důvodu, že vesmírná pouť objektu skončí nad Indickým oceánem a těžko lze očekávat, že pekelný vstup do atmosféry přežijí nějaké větší úlomky. Zajímavé je však to, že ono dvoumetrové těleso je pravděpodobně naší vlastní výroby.

Snímek tělesa WT1190F z dvoumetrového teleskopu na Havaji Autor: nature.com
Snímek tělesa WT1190F z dvoumetrového teleskopu na Havaji
Autor: nature.com
Objekt s ne zrovna zvučným kódovým označením WT1190F poprvé detekovali astronomové z University of Arizona, jejichž průzkumný program jménem Catalina se zaměřuje na odhalování blízkých průletů asteroidů a komet kolem naší planety, někdy počátkem října. Po pár dalších pozorováních upřesnili jeho dráhu – těleso létá kolem Země po velmi vysoké a zároveň vysoce eliptické dráze, jenž jej v apogeu „odnáší“ zhruba dvakrát dále, než kolik činí vzdálenost Měsíce. Zároveň hvězdáři na informace o objektu narazili v archivech pozorování z let 2012 a 2013.

WT1190F však podle všeho už dlouho kolem Země obíhat nebude – výpočty astronomů ukazují, že v pátek 13. listopadu cca v 07:20 ráno našeho času fragment vstoupí do zemského ovzduší a pokud celý neshoří (těleso má průměr asi jen necelé 2 metry), trosky dopadnou do Indického oceánu 65 kilometrů od jižních břehů Srí Lanky.

„Pokud by to nebylo naprosto nezbytně nutné, jel bych toho dne raději rybařit někam jinam,“ říká Bill Gray, spolupracovník NASA.

V zemském ovzduší naprosto běžně hoří například vypotřebované raketové stupně a to nekontrolovaně (není tomu zase tak dávno, kdy personál jednoho evropského letiště vyděsilo „UFO“ – horní část rakety Sojuz FG, jenž dva dny předtím vynesla posádku kosmonautů k Mezinárodní vesmírné stanici), navíc jde o mnohem větší a hmotnější tělesa, proč se tedy zabývat takovýmto „prckem“? Na WT1190F je totiž jedna strašně poutavá věc: zřejmě jej kdysi vyrobila lidská ruka!

Analýzy letové dráhy WT1190F nám totiž leccos naznačují o jeho struktuře – podle nich se jedná o objekt velmi lehký a navíc asi dutý, nevypadá to, že bychom pozorovali klasický úlomek nějaké planetky, spíše se k nám nečekaně vrací památka na naši vlastní vesmírnou misi, může jít o pohonnou jednotku nebo třeba kryt z průzkumné sondy či kosmické lodě.

Vynesla lidi k Měsíci, o 33 let později její kus zaměstnával mysl astronomů Autor: www.spacefacts.de
Vynesla lidi k Měsíci, o 33 let později její kus zaměstnával mysl astronomů
Autor: www.spacefacts.de
Velmi podobný divný fragment pozorovali astronomové v okolí Země roku 2002, nakonec se ukázalo, že šlo o část nosné rakety Saturn V SA-507, ta v listopadu 1969 navzdory zásahu bleskem krátce po startu bezpečně dopravila na přeletovou dráhu k Měsíci loď Apollo 12 s astronauty Conradem, Gordonem a Beanem, jejíž výsadkový modul Intrepid dosedl pět dní po startu do Oceánu bouří na povrchu Měsíce.

Pád WT1190F do zemské atmosféry nad Srí Lankou bude již příští týden doprovázen rozsáhlou pozorovací kampaní, do které se zapojila i agentura ESA, zánik objektu, který na nebi vykouzlí krásnou ohnivou kouli, budou sledovat posádky letadel i lodí v oceánu. Nejde jen o získání vědeckých dat (WT1190F je jedním z mála vesmírných objektů, u kterých čas vstupu do naší atmosféry známe dopředu celkem přesně) ale také o otestování koordinačních plánů činnosti hvězdářské obce, kdyby se v budoucnu z hlubin kosmu vynořilo pro Zemi potenciálně nebezpečné těleso.  

Srílanský fragment je unikátní také v oblasti, ze které přilétá – na tak vzdálených orbitách máme katalogizováno jen asi 20 kusů kosmického smetí, z nichž žádný ještě nespadl zpět k Zemi (i když, možná jsme to jen nezaznamenali). Na rozdíl od blízkozemních asteroidů či vesmírného odpadu na nízké orbitě, který ohrožuje družice a stanici ISS, takovéto vzdálenější objekty nevzbuzují dostatek pozornosti na to, aby byly monitorovány, a vědci doufají, že se to v budoucnu změní.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Nature.com 23. 10. 2015



O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Kosmické smetí, WT1190F


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »