Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  K Zemi se blíží pozůstatek z dávné vesmírné mise
Vít Straka Vytisknout článek

K Zemi se blíží pozůstatek z dávné vesmírné mise

7metrový horní stupeň rakety Sojuz FG padá z oběžné dráhy v prosinci 2011
Autor: Space.com

K Zemi se blíží dvoumetrové těleso, které 13. listopadu 2015 ráno vstoupí do naší atmosféry. Nebezpečí by nikomu hrozit nemělo už jen z toho důvodu, že vesmírná pouť objektu skončí nad Indickým oceánem a těžko lze očekávat, že pekelný vstup do atmosféry přežijí nějaké větší úlomky. Zajímavé je však to, že ono dvoumetrové těleso je pravděpodobně naší vlastní výroby.

Snímek tělesa WT1190F z dvoumetrového teleskopu na Havaji Autor: nature.com
Snímek tělesa WT1190F z dvoumetrového teleskopu na Havaji
Autor: nature.com
Objekt s ne zrovna zvučným kódovým označením WT1190F poprvé detekovali astronomové z University of Arizona, jejichž průzkumný program jménem Catalina se zaměřuje na odhalování blízkých průletů asteroidů a komet kolem naší planety, někdy počátkem října. Po pár dalších pozorováních upřesnili jeho dráhu – těleso létá kolem Země po velmi vysoké a zároveň vysoce eliptické dráze, jenž jej v apogeu „odnáší“ zhruba dvakrát dále, než kolik činí vzdálenost Měsíce. Zároveň hvězdáři na informace o objektu narazili v archivech pozorování z let 2012 a 2013.

WT1190F však podle všeho už dlouho kolem Země obíhat nebude – výpočty astronomů ukazují, že v pátek 13. listopadu cca v 07:20 ráno našeho času fragment vstoupí do zemského ovzduší a pokud celý neshoří (těleso má průměr asi jen necelé 2 metry), trosky dopadnou do Indického oceánu 65 kilometrů od jižních břehů Srí Lanky.

„Pokud by to nebylo naprosto nezbytně nutné, jel bych toho dne raději rybařit někam jinam,“ říká Bill Gray, spolupracovník NASA.

V zemském ovzduší naprosto běžně hoří například vypotřebované raketové stupně a to nekontrolovaně (není tomu zase tak dávno, kdy personál jednoho evropského letiště vyděsilo „UFO“ – horní část rakety Sojuz FG, jenž dva dny předtím vynesla posádku kosmonautů k Mezinárodní vesmírné stanici), navíc jde o mnohem větší a hmotnější tělesa, proč se tedy zabývat takovýmto „prckem“? Na WT1190F je totiž jedna strašně poutavá věc: zřejmě jej kdysi vyrobila lidská ruka!

Analýzy letové dráhy WT1190F nám totiž leccos naznačují o jeho struktuře – podle nich se jedná o objekt velmi lehký a navíc asi dutý, nevypadá to, že bychom pozorovali klasický úlomek nějaké planetky, spíše se k nám nečekaně vrací památka na naši vlastní vesmírnou misi, může jít o pohonnou jednotku nebo třeba kryt z průzkumné sondy či kosmické lodě.

Vynesla lidi k Měsíci, o 33 let později její kus zaměstnával mysl astronomů Autor: www.spacefacts.de
Vynesla lidi k Měsíci, o 33 let později její kus zaměstnával mysl astronomů
Autor: www.spacefacts.de
Velmi podobný divný fragment pozorovali astronomové v okolí Země roku 2002, nakonec se ukázalo, že šlo o část nosné rakety Saturn V SA-507, ta v listopadu 1969 navzdory zásahu bleskem krátce po startu bezpečně dopravila na přeletovou dráhu k Měsíci loď Apollo 12 s astronauty Conradem, Gordonem a Beanem, jejíž výsadkový modul Intrepid dosedl pět dní po startu do Oceánu bouří na povrchu Měsíce.

Pád WT1190F do zemské atmosféry nad Srí Lankou bude již příští týden doprovázen rozsáhlou pozorovací kampaní, do které se zapojila i agentura ESA, zánik objektu, který na nebi vykouzlí krásnou ohnivou kouli, budou sledovat posádky letadel i lodí v oceánu. Nejde jen o získání vědeckých dat (WT1190F je jedním z mála vesmírných objektů, u kterých čas vstupu do naší atmosféry známe dopředu celkem přesně) ale také o otestování koordinačních plánů činnosti hvězdářské obce, kdyby se v budoucnu z hlubin kosmu vynořilo pro Zemi potenciálně nebezpečné těleso.  

Srílanský fragment je unikátní také v oblasti, ze které přilétá – na tak vzdálených orbitách máme katalogizováno jen asi 20 kusů kosmického smetí, z nichž žádný ještě nespadl zpět k Zemi (i když, možná jsme to jen nezaznamenali). Na rozdíl od blízkozemních asteroidů či vesmírného odpadu na nízké orbitě, který ohrožuje družice a stanici ISS, takovéto vzdálenější objekty nevzbuzují dostatek pozornosti na to, aby byly monitorovány, a vědci doufají, že se to v budoucnu změní.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Nature.com 23. 10. 2015



O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Kosmické smetí, WT1190F


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »