Kosmická mise sondy STARDUST vrcholí

Americká kosmická sonda STARDUST byla vypuštěna 7. 2. 1999. Dne 15. 1. 2001 sonda uskutečnila gravitační manévr v blízkosti Země, kolem níž prolétla v minimální vzdálenosti 6 012 km od jejího povrchu. Tím došlo ke změně parametrů oběžné dráhy sondy kolem Slunce. Sedmnáct hodin po průletu kolem Země prolétla sonda kolem Měsíce ve vzdálenosti 108 000 km a pořídila 23 fotografií, které posloužily k fotometrické a geometrické kalibraci kamery.

Během své cesty ke kometě 81P/WILD 2 prováděla sonda mj. sběr mezihvězdného materiálu, který proniká do Sluneční soustavy z naší Galaxie. Mezihvězdný prach je tvořen malými částicemi anorganických případně organických látek komplexního složení. Předpokládá se, že by mohl zprostředkovávat v dávné minulosti transport uhlíku a organických látek na mladou Zemi, a tak přispět i ke vzniku života na naší planetě. Mezihvězdný prach se tak svým složením liší od částic slunečního větru, což jsou v podstatě izolované atomy či nabité ionty.

Dne 2. listopadu 2002 sonda prolétla ve vzdálenosti 3 300 km od planetky (5535) Annefrank, kterou objevil v březnu 1942 německý astronom Karl Reinmuth. V rámci zkoušky některých vědeckých přístrojů sondy se podařilo získat asi 70 snímků této velmi malé planetky. Planetka byla mnohem tmavší, než se astronomové domnívali. Z pořízených fotografií vyplývá, že největší rozměr planetky nepravidelného tvaru je 8 km (původní odhady byly 4 km).

Dne 2. 1. 2004 sonda prolétla kolem jádra komety ve vzdálenosti 240 km. Pořídila několik kvalitních fotografií ledového jádra, které vyslala na Zemi. Ke sběru vzorků kometárního materiálu, který vytváří "atmosféru" komety (tzv. komu), byl vyvinut speciální "lapač", tvarem připomínající tenisovou raketu. Předpokládá se, že se v něm zachytilo až 10 tisíc prachových částic, uvolněných z jádra komety.

Po ukončení sběru kometárního materiálu bylo odběrové zařízení složeno do návratového modulu a sonda byla navedena na zpáteční cestu. Dne 5. 1. 2006 byla provedena zatím poslední korekce její dráhy. Raketový motor pracoval 107 sekund, spotřeboval 385 gramů paliva a rychlost sondy díky tomu vzrostla o 2,4 m/s. Přistání návratového modulu (na padáku) se uskuteční 15. 1. 2006 v pouštní oblasti amerického státu Utah.

Návratové pouzdro se oddělí od hlavní části kosmické sondy zhruba 4 hodiny před vstupem do zemské atmosféry. Ve výšce 125 km nad povrchem bude jeho rychlost asi 12,8 km/s. Pouzdro bude klesat přímo k zemskému povrchu volným pádem. Ve výšce 32 km bude uvolněn stabilizační padák a ve výšce 3 km hlavní padák. Sestup na hlavním padáku bude trvat zhruba 10 minut.

Během přistávacího manévru bude nutno snížit rychlost pouzdra z hodnoty 12,8 km/s na přijatelnou hodnotu, umožňující měkké přistání. Přitom brzdící aerodynamický štít pohltí 99 % kinetické energie modulu a uchrání tak zásobník s kometárním vzorkem před extrémním žárem. Přistávací oblast má tvar elipsy o rozměrech 30 x 84 km. Přistání se očekává 15. 1. 2006 v 11:12 SEČ.

Při vniknutí do zemské atmosféry se tepelný štít pouzdra zahřeje na vysokou teplotu. Na obloze bude možné z některých oblastí USA pozorovat průlet sondy atmosférou jako jasný meteor, jehož jasnost by mohla až 60krát převýšit jasnost Venuše.

Zdroj: stardust.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí