Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Kosmické observatoře SOLAR SENTINELS budou hlídat Slunce

Kosmické observatoře SOLAR SENTINELS budou hlídat Slunce

Solar_Sentinels-1.jpg
"Máme před sebou jedno maximum sluneční činnosti, abychom zjistili, co všechno potřebujeme vědět předtím, než pošleme astronauty znovu na Měsíc", prohlásil v červnu roku 2006 profesor Robert Lin, vedoucí pracovní skupiny Solar Sentinels.

NASA je připravena znovu poslat kosmonauty na Měsíc a později i na dlouhou dobu trvající cestu na Mars. Předpokládá se, že na Měsíci bude vybudována základna, kde budou posádky pracovat několik měsíců. Jak při letu na Měsíc a pobytu na jeho povrchu, tak při letu na Mars se budou posádky nacházet mimo "ochranná křídla" zemské magnetosféry a mohou být zasaženy nabitými částicemi, vyvrženými při explozích na Slunci.

"Názor odborníků je takový, že obdobný výbuch, k němuž došlo v srpnu 1972, by mohl posádce na povrchu Měsíce způsobit vážné zdravotní problémy," říká David Hathaway, sluneční fyzik Marshall Space Flight Center, NASA. A může být ještě hůř. Lawrence Townsend (University of Tennessee) se svými spolupracovníky vypočítal, že velmi energetické částice, vyvržené při obrovských explozích na Slunci, jakou například zaznamenal v září roku 1859 Richard Carrington, mohou i zabíjet.

Ale nejen lidé jsou v kosmickém prostoru ohroženi. Moderní miniaturní elektronika je mnohem citlivější na poškození kosmickým zářením, než její předchůdci před více než 40 roky. Nedávným příkladem může být japonská sonda k Marsu s názvem NOZOMI, jejíž činnost byla ochromena po zásahu proudem energetických částic, uvolněných ze Slunce v dubnu 2002. Budoucí kosmické sondy NASA mohou být rovněž zranitelné.

"NASA nyní potřebuje spolehlivé předpovědi kosmického počasí," říká Hathaway. Problémem je, že vědci se stále učí, jak toto kosmické počasí předpovídat. Často říkají, že prognóza kosmického počasí zaostává 50 let za předpověďmi pozemského počasí. "Toto zpoždění musíme dohonit."

Sluneční cyklus číslo 24 nyní začíná a očekává se, že svého maxima dosáhne v letech 2010 až 2012. V průběhu tohoto období bude narůstat množství slunečních erupcí a dalších jevů na Slunci, které budou astronomové důkladně studovat.

"Návrat astronautů NASA na Měsíc je plánován kolem roku 2020," říká Robert Lin (UC Berkeley). "Máme k dispozici pouze jedno maximum sluneční činnosti, abychom získali poznatky, které potřebujeme znát k zajištění bezpečnosti kosmonautů při letu na Měsíc a na Mars." Lin nedávno předsedal vědeckému týmu, který byl NASA v roce 2004 pověřen, aby rozpracoval návrh mise SOLAR SENTINELS, jež pomůže vědcům naučit se předvídat sluneční bouře a varovat tak včas posádku v kosmickém prostoru.

K výzkumu Slunce bude v příštích letech určeno několik kosmických observatoří, jejichž starty se uskuteční v nejbližší době. Jedná se například o projekty Solar-B (plánovaný start v září 2006), STEREO (Solar Terrestrial Relations Observatory, start v říjnu 2006) a Solar Dynamics Observatory (start v srpnu 2008). Tyto observatoře budou pořizovat trojrozměrné obrázky (3D) slunečních erupcí, mapovat nestabilní magnetická pole ve slunečních skvrnách (zdrojích slunečních erupcí) a studovat vnitřní magnetické dynamo Slunce.

Ale to nestačí. Jsou nutné další sondy a další detektory. Projekt SOLAR SENTINELS počítá se třemi typy kosmických observatoří na různých oběžných drahách:

Solar_Sentinels.jpg

Inner Heliospheric Sentinels - čtyři identické rotací stabilizované sondy, obíhající kolem Slunce v prostoru drah planet Merkur a Venuše. Kroužit budou po eliptických oběžných drahách ve vzdálenosti 0,25 až 0,75 AU (tj. 37 miliónů až 112 miliónů km) od Slunce. Vzhledem k tomu, že se budou dostávat blíže ke Slunci než Merkur, bude jejich povrch tvořit unikátní tepelná ochrana a energetický systém. Tyto sondy budou studovat velmi rychle se pohybující energetické částice v blízkosti Slunce.

Near-Earth Sentinel - jedna astronomická družice, obíhající kolem Země. Na její palubě bude umístěn koronograf, což je speciální dalekohled k pozorování slabé sluneční koróny, kde vznikají tzv. CMEs (Coronal Mass Ejections - výrony koronální hmoty).

Farside Sentinel - jedna sonda, která bude mít za úkol "hlídat" sluneční polokouli, odvrácenou od Země. Kolem Slunce bude obíhat po podobné dráze jako Země, bude se však nacházet v poloze 60° až 120° před Zemí. Společně s výsledky pozorování dalších družic tak bude možné získat komplexní obraz celého Slunce - nejen jeho polokoule, viditelné ze Země.

ATST_observatory.jpg

Do pozorování Slunce se v rámci tohoto projektu zapojí i některé pozemní dalekohledy, jako je například navrhovaný ATST (Advanced Technology Solar Telescope).

"Projekt SOLAR SENTINEL bude realizován na základě současných technologií, což dovolí v krátké době stavbu a vypuštění všech jeho částí tak, aby byl připraven k pozorování nadcházejícího maxima sluneční činnosti," říká Robert Lin. "Projekt sám o sobě neumožní realizaci zamýšleného operačního varovného systému ze dne na den. Ale naučíme se, jak vytvořit základ operační informační sítě."

Tento projekt je součástí programu NASA s názvem Living With a Star (LWS) - Život s hvězdou.

Zdroj: science.nasa.gov a sentinels.gsfc.nasa.pdf
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »