Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  LADEE – nová sonda NASA k Měsíci

LADEE – nová sonda NASA k Měsíci

Připravovaná měsíční sonda NASA s názvem LADEE Autor: NASA
Připravovaná měsíční sonda NASA s názvem LADEE
Autor: NASA
V 60. a 70. letech minulého století pozorovali astronauti při výpravách v rámci programu Apollo (když jejich kosmická loď kroužila kolem Měsíce) zajímavý úkaz, který je stále vědeckou záhadou. Přibližně 10 sekund před východem či po západu Slunce vytryskly nad šedý horizont slabé zářící paprsky. Tyto „soumrakové paprsky“ byly svědecky potvrzeny posádkami kosmických lodí Apollo 8, 10, 15 a 17.

Na Zemi pozorujeme obdobné úkazy pokaždé, když sluneční paprsky pronikají skrz večerní oblaka či vrstvu mlhy. Ovšem na Měsíci, který nemá prakticky žádnou atmosféru, by neměli astronauti nic podobného pozorovat.

Tuto záhadu bude zkoumat kosmická sonda NASA s názvem Lunar Atmosphere and Dust Environment Explorer (zkráceně LADEE), jejíž start je naplánován na pátek 6. září 2013 a uskuteční se pomocí nové nosné rakety Minotaur V společnosti Orbital Sciences Corp. „Je nutno upřesnit, že Měsíc ve skutečnosti má atmosféru, avšak mimořádně řídkou – mnohonásobně řidší, než je atmosféra naší planety,“ říká Richard Elphic (NASA, Ames Research Center, Moffett Field, Kalifornie).

Kresba měsíčních
Kresba měsíčních "soumrakových paprsků" zaznamenaných astronauty
Autor: NASA
Měsíční atmosféra je tak chatrná – přibližně 10 biliónkrát řidší, než je hustota atmosféry Země – že pořádné kýchnutí by ji odneslo jako vichřice. „Měsíční vzduch“ je ve skutečnosti nesmírně řiďounká směs argonu-40, který uniká na povrch v důsledku radioaktivního rozpadu probíhajícího v podpovrchových vrstvách, a dále hélia, sodíku a draslíku, které jsou dopravovány na povrch Měsíce působením slunečního větru a dopady mikrometeoritů. Ovšem žádný z těchto plynů, jak se zdá, se nevyskytuje v dostatečném množství, aby mohl vysvětlit vznik „soumrakových“ paprsků.

Chybějící složky atmosféry může nahradit měsíční prach. Když sluneční záření dopadá na Měsíc, ultrafialová složka záření elektrizuje částice na nechráněném povrchu, což pravděpodobně způsobuje, že lehounká zrníčka měsíčního prachu stoupají vzhůru společně s přítomnými plyny.

„Elektricky nabitá zrníčka prachu mohla být tím, co astronauti dříve pozorovali,“ říká Richard Elphic. Přístroje na palubě sondy LADEE o hmotnosti 383 kg budou analyzovat prach přítomný v řídké měsíční atmosféře a prověřovat tak tuto hypotézu.

Připravovaná měsíční sonda NASA s názvem LADEE Autor: NASA
Připravovaná měsíční sonda NASA s názvem LADEE
Autor: NASA
Přibližně měsíc po startu začne 40denní fáze kontroly a prověřování vědeckých přístrojů, přičemž sonda bude tyto aktivity vykonávat vysoko nad povrchem Měsíce. Budou rovněž zahrnovat zkoušky systému vysokorychlostní laserové komunikace, která by měla umožnit vyšší rychlost satelitní komunikace (622 Mb/s versus současné hodnoty kolem 100 Mb/s).

Poté začne 100denní vědecká fáze, kdy bude sonda využívat tři přístroje na své palubě k určování složení řídké atmosféry v okolí Měsíce a zjišťovat rozložení prachu, měřit odchylky a změny ve složení atmosféry, a rovněž provádět analýzu měsíčního prachu v atmosféře. Astronomové doufají, že měření pomocí této sondy jim umožní odpovědět na otázku, jaký je původ úkazu, který pozorovali astronauti v rámci programu Apollo.

Hmotnost vědeckých přístrojů je 50 kg. Jedná se o neutrální hmotový spektrometr (neutral mass spectrometer, NMS), spektrometr pro oblast UV záření a viditelného světla (ultraviolet/visible spectrometer, UVS) a přístroj pro přímé měření částic měsíčního prachu (Lunar Dust Experiment, LDEX).

Po příletu k Měsíci bude sonda LADEE navedena na téměř kruhovou retrográdní dráhu nad měsíčním rovníkem s dobou oběhu 113 minut ve výšce přibližně 50 km. Periselenum (bod na dráze nejblíže k povrchu Měsíce) bude ležet nad terminátorem (rozhraním mezi osvětlenou a neosvětlenou polokoulí). Po ukončení vědeckého programu celá kosmická sonda řízeně dopadne na měsíční povrch. Pravděpodobně se tak stane 15. dubna 2014, kdy bude nad západní polokoulí naší planety pozorovatelné úplné zatmění Měsíce.

Zdroj: science.nasa.gov a www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »