Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Maratónský běh ve vesmíru

Maratónský běh ve vesmíru

williams_marathon1.jpg
V pondělí 16. dubna americká astronautka Suni Williamsová běžela maratón na Mezinárodní kosmické stanice ISS ve výšce 338 km nad zemským povrchem. Absolvovala ho současně s účastníky tradičního Bostonského maratónu (42,195 km). Bostonská atletická asociace vydala astronautce startovní číslo 14 000. Pořadatelé ho poslali elektronicky do NASA, které ho předalo na ISS Williamsové.

Sunita Lyn „Suni“ Williamsová (nar. 19.9.1965) není žádným maratónským nováčkem – svůj osobní rekord 3:29 má z ledna 2006 z Houstonu. Na speciálním tréninkovém pásu běžela rychlostí 12 km/h, ale současně s ISS kroužila kolem Země rychlostí 5 km/s. Její oficiální „kosmický“ maratónský čas byl 4:23:46 a závod dokončila ve 21:24 SELČ.

Williamsovu podpořily na Zemi i její sestra Dina Pandyaová (4:14:30) a přítelkyně, astronautka Karen Nybergová (3:32:09), které Bostonský maratón běžely.

Williamsová to dělá proto, aby motivovala děti ke každodennímu cvičení, aby byly fit. Důvod, proč se rozhodla běžet maratón v kosmu, vysvětlila takto: „Chci motivovat děti, aby každý den do svého programu zařadily fyzické cvičení.“ A ještě dodává: „Myslím si, že velký cíl jako maratón, pomůže tyto informace dostat ven.“

Pravidelné cvičení je při pobytu v kosmu nutností, protože díky stavu beztíže ztrácejí astronauti svalovou i kostní hmotu. „Při mikrogravitaci obojí začínáme ztrácet, protože naše nohy nepoužíváme k chůzi a nepotřebujeme kosti a svaly k překonání gravitace, abychom zůstali vzpřímeni,“ řekla Williamsová. Na ISS má posádka k dispozici rotoped a posilovací stroje, které simulují cvičení na Zemi ovlivněné gravitací.

williams_marathon2.jpg
Williamsová trénovala maratón po celou dobu svého pobytu na ISS, kde je jako palubní inženýr od 9. prosince 2006. Běhá 4krát týdně - 2 delší a 2 kratší „tratě“. Běh ve vesmíru na tréninkovém pásu může být časem nepohodlný. Popruhy drží běžce kolem pasu a za ramena, proto i při krátkých bězích dochází k otlakům. Dalším problémem je pot, který v beztížném stavu nestéká, ale tvoří na těle malé kapičky, které později volně plují prostory ISS. Proto si Williamsová při maratónu musela dělat pravidelné přestávky, aby si uvolnila pásy a převlékla se. Navíc běžela v době „nočního klidu“ na stanici. Námahu a nudu zaháněla sledováním počítačových programů. Přestože astronauti měli dobu spánku, povzbuzoval ji ruský kosmonaut a současný kolega na ISS Oleg Kotov.

Organizátoři maratónu na Zemi byli nadšeni, že se Williamsová jako první odvážila uběhnout maratón v kosmu a navíc Bostonský. „Suni, běžící 42,2 km ve vesmíru na svátek běhu (Patriot's Day), vzdala hold tisícům maratónců, kteří běží zde na Zemi. Ona propaguje nové hranice v běžeckém světě,“ řekl Jack Fleming (Boston Athletic Association).

Bostonský maratón je nejstarším nepřetržitě pořádaný maratón na světě - první ročník byl odstartován 19. dubna 1897, i když tehdy „jen“ na 39,4 km (42,2 km se běhá až od roku 1927). Z 15 závodníků se prvním vítězem v čase 2:55:10 se stal John J. McDermott z New Yorku (letos 24.000 účastníků).
B.A.A. (Boston Athletic Association) vyhlásila každé třetí pondělí v dubnu za svátek běhu a v ten den se také Bostonský maratón běží.

Zdroj: space.newscientist.com a www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »