Mars Reconnaissance Orbiter - úprava oběžné dráhy zahájena

Tři týdny po úspěšném navedení na oběžnou dráhu kolem Marsu zahájila sonda fázi nazvanou "aerobraking". Při tomto procesu se využívá tření sondy při průletu horními vrstvami řídké atmosféry planety k úpravě velmi eliptické dráhy s periodou oběhu 35 hodin na dráhu téměř kruhovou s dobou oběhu 2 hodiny, která je nutná pro realizaci plánovaných vědeckých výzkumů.

Po navedení na oběžnou dráhu kolem Marsu se sonda MRO pohybovala ve vzdálenosti 426 až 43 000 km od povrchu planety. Zatímco probíhaly přípravy na aerobraking, letový tým sondy testoval některé její přístroje. Byly například pořízeny první zkušební snímky povrchu planety a byla provedena zkouška schopností přístroje Mars Climate Sounder při "stopování" atmosférického prachu a vodní páry, a také při měření teploty atmosféry Marsu.

Ve čtvrtek 30. 3. 2006 sonda MRO zažehla svůj pomocný raketový motor na 58 sekund v okamžiku, kdy se nacházela v největší vzdálenosti od povrchu Marsu. Tímto manévrem byla snížena oběžná rychlost sondy, takže při průletu pericentrem dráhy (bod na dráze, kde je sonda nejblíže k povrchu planety) sonda prolétávala ve vzdálenosti 333 km nad povrchem.

Tato fáze letu zahrnuje zhruba 550 průletů sondy atmosférou; při každém průletu se třením o atmosféru sonda zbrzdí a nejvzdálenější bod na dráze kolem Marsu se bude postupně přibližovat blíže k planetě. Zpočátku se oběžná doba sníží na 30 hodin, v srpnu 2006 "zvládne" sonda oběhnout kolem Marsu 4krát za jeden den.

Přístroj Mars Climate Sounder na palubě sondy MRO má také schopnost monitorovat jemné změny teploty, které by mohly ovlivňovat hustotu atmosféry. Při průletu hustějšími vrstvami atmosféry by mohlo dojít k poškození sondy, naopak při průletech vysokými oblastmi řídké atmosféry by manévr trval neúměrně dlouho.

Přístroj Mars Climate Sounder uskutečnil první pozorování planety Mars - viz obrázek. Snímek vlevo byl pořízen v oboru viditelného světla a blízkého infračerveného záření. Světlé oblasti představují vodní led či atmosférickou mlhu, které intenzivněji odrážejí sluneční světlo zpět do kosmu. Noční polokoule je ve stínu (vlevo dole) a tudíž není pozorovatelná. Obrázek uprostřed (pořízený na vlnové délce 12 mikrometrů) ukazuje, že teplo je vyzařováno jak denní, tak i noční polokoulí planety (polární čepička je tmavší - vyzařuje méně tepla - její teplota je -123 °C). Obrázek zcela vpravo (pořízený na vlnové délce 15 mikrometrů) jasně ukazuje, že teplota atmosféry ve výšce kolem 25 km se příliš neliší na denní či noční straně planety. Polární oblast je studenější, proto se na modře vybarveném snímku jeví nepatrně tmavší.

Přístroje citlivé na infračervené záření a kamery na dvou dalších sondách, obíhajících kolem Marsu, budou doplňujícím zdrojem dat pro tým "atmosférických" vědců, kteří tak získají každý den podpůrná data k zajištění zdárného průběhu aerobrakingu. "Každé vniknutí sondy do atmosféry Marsu je svým způsobem riskantní a my jsme šťastní, že máme k dispozici sondy Mars Global Surveyor a Mars Odyssey, jejichž denní globální informace nám pomohou zjistit veškeré změny v atmosféře, které by mohly zvýšit riziko operace," říká Jim Graf, projektový manažer sondy MRO z Jet Propulsion Laboratory.

Použitím aerobrakingu se sonda dostane na dráhu požadovaných parametrů, aniž by využila služeb raketového motoru. O toto "nepotřebné" palivo se snížila hmotnost sondy při startu ze Země. "To umožnilo umístit na sondu více vědeckých přístrojů na úkor pohonných látek," říká Daniel Kubitschek (Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, California).

Na každém oběhu sonda MRO vyšle na Zemi mnohem více údajů o Marsu, než všechny předcházející sondy dohromady. Tyto informace umožní vědcům mj. rozluštit probíhající změny na rudé planetě. To také dovolí určit pro budoucí výpravy místa na povrchu Marsu, zajímavá pro další výzkum. Sonda MRO také poslouží jako retranslační stanice pro budoucí kosmické sondy, které budou pracovat na povrchu Marsu.

Zdroj: spaceflightnow a mpfwww.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí