Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Mise raketoplánu Discovery: průběžné zpravodajství
Vít Straka Vytisknout článek

Mise raketoplánu Discovery: průběžné zpravodajství

Tepelný štít Discoveryho při pohledu ze stanice
Tepelný štít Discoveryho při pohledu ze stanice
Od startu raketoplánu Discovery s posledním párem solárních panelů k Mezinárodní kosmické stanici uplynuly už 3 dny a jeho posádka se během nich opravdu nenudila. Mise vstoupila do hlavní části v úterý večer, připojením raketoplánu ke stanici.

Po startu 16. března po půlnoci byl Discovery naveden na výchozí oběžnou dráhu, ze které zahájil stíhání Mezinárodní kosmické stanice. V průběhu následujících dvou dnů byly několikrát zažehnuty jeho motory, tím byla postupně zvyšována jeho dráha až se ocitnul 15 kilometrů za stanicí. Tam motory znovu zapálil a tímto začalo závěrečné přibližování k ISS. Po zážehu překonal závěrečné kilometry k cíli během jednoho oběhu kolem Země, po němž se nacházel nějakých 300 metrů pod stanicí. Z tohoto bodu se k ní přibližoval a ve 180 metrech se zastavil, aby provedl tzv. rendezvous pitch maneuver. Otočil se v průběhu 9 minut o 360 stupňů, během této otočky posádka stanice fotografovala jeho tepelný štít.

Tepelný štít, snímaný v průběhu inspekce kamerou na robotické paži raketoplánu
Tepelný štít, snímaný v průběhu inspekce kamerou na robotické paži raketoplánu
Inspekci tepelného štítu udělala posádka Discovery už druhý den letu pomocí speciálního nástavce OBSS na robotickou paži raketoplánu. Nástavec obsahuje kromě kamery také infračervené senzory. Kontroly štítu robotickou paží a následně posádkou Mezinárodní kosmické stanice byly zavedeny po havárii Columbie. Prohlídka štítu druhý den mise nic neobvyklého neodhalila. Možné malé poškození na křídle raketoplánu bylo objeveno včera, na fotografiích od posádky stanice, pořízených během přibližování. Nicméně, jejich analýza stále pokračuje. Druhý den letu astronauti věnovali také kontrole skafandrů, které budou použity při kosmických vycházkách a raketoplán si je veze s sebou.

Ten den mise se mimochodem dostala Mezinárodní kosmická stanice opět do ohrožení ze strany kosmického odpadu, tentokrát šlo o kus ruského satelitu, vypuštěného v roce 1981. Řídící středisko v Houstonu plánovalo úhybný manévr, který nakonec naštěstí nebyl zapotřebí, při změně dráhy stanice by musela být změněna i dráha blížícího se Discoveryho, což by oddálilo jeho připojení. To se povedlo naprosto brilantně v úterý ve 22:19 SEČ. Po provedení otočky pro snímkování tepelného štítu Discovery zamířil čtvrtkruhem z pozice pod stanicí před ni. Tam nepatrně zpomalil a rychlostí jen pár cm/s (samozřejmě vzhledem ke stanici) se k ní blížil. Ihned po připojení byla posádka raketoplánu zatím rádiově uvítána velitelem ISS Finckem ("Vítám vás na naší úžasné Mezinárodní kosmické stanici"). O 2 hodiny později byly otevřeny průlezy a posádky se uvítaly osobně (videozáznam).




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 410

IC 410 – Hmlovina žubrienok v súhvezdí Povozník Na snímke je zachytená emisná hmlovina IC 410, nachádzajúca sa v súhvezdí Povozník (Auriga) na zimnej oblohe severnej pologule. Na oblohe leží približne na súradniciach rektascenzia 5 h 22 min a deklinácia +33°, takže je dobre pozorovateľná najmä počas zimných mesiacov. Od Zeme je vzdialená približne 10 000 až 12 000 svetelných rokov a patrí medzi výrazné oblasti aktívnej tvorby hviezd v našej Galaxii. V jej vnútri sa nachádza mladá otvorená hviezdokopa NGC 1893, ktorej horúce mladé hviezdy intenzívnym žiarením ionizujú okolitý plyn a spôsobujú jeho charakteristické žiarenie. Jednou z najzaujímavejších častí tejto hmloviny sú útvary prezývané „žubrienky“ – husté prachoplynné globuly Sim 129 a Sim 130, ktoré majú pretiahnutý tvar s dlhými chvostami. Tieto štruktúry formuje silné ultrafialové žiarenie a hviezdny vietor z mladých hviezd v okolí. Každý z týchto útvarov má rozmery rádovo niekoľko svetelných rokov, takže ide o obrovské kozmické štruktúry. IC 410 je fascinujúcim príkladom oblasti, kde sa súčasne stretáva zrodenie nových hviezd, pôsobenie ich žiarenia na okolité prostredie aj tmavé pásy medzihviezdneho prachu, ktoré vytvárajú dramatický kontrast vnútri hmloviny. Práve táto kombinácia jemných emisných štruktúr, tmavých prachových oblastí a výrazných detailov robí z IC 410 jeden z najpôsobivejších objektov zimnej oblohy. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 70x180sec. R, 60x180sec. G, 60x180sec. B, 100x120sec. L, 105x600sec Halpha, 82x600sec SII, 74x600sec OIII, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 10.1. až 9.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »