Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Na stanici ISS dorazily posily
Vít Straka Vytisknout článek

Na stanici ISS dorazily posily

Sojuz TMA-10M na svém příletu ke stanici Autor: NASA
Sojuz TMA-10M na svém příletu ke stanici
Autor: NASA
V noci z 25. na 26. září ruská raketa Sojuz FG a stejnojmenná loď s kódovým označením TMA-10M na její špici spojily své síly a možnosti a zase jednou dostaly po nové velmi zrychlené trajektorii posádku nováčků pod velením zkušeného kosmického veterána na palubu Mezinárodní kosmické stanice. Nově příchozí zde čeká nabitých pět a půl měsíce, včetně například provozu soukromých lodí či předávání olympijské pochodně v otevřeném vesmíru.

Posádka naposledy mává novinářům ze startovací rampy (shora: S. Rjazanskij, M. Hopkins a O. Kotov) Autor: NASA
Posádka naposledy mává novinářům ze startovací rampy (shora: S. Rjazanskij, M. Hopkins a O. Kotov)
Autor: NASA
Jedenáctého září na palubě stanice ISS po přistání svých kolegů osaměla 37. dlouhodobá posádka, to ale vůbec nevadilo – ve Hvězdném městečku již byla připravena nová posádka k cestě na start na Bajkonur. Jejím velitelem byl před dvěma roky jmenován ruský kosmonaut Oleg Kotov, původně doktor medicíny a lékař ve výcvikovém centru ve Hvězdném městečku, dnes už má na kontě dvě dlouhodobé mise na ISS (2007 a 2010) a také si zopakuje úlohu velitele stanice (na podzim 2009 navštívil v rámci kongresu ASE Českou republiku, pamětníci si možná pamatují jeho přednášku na Univerzitě Obrany v Brně). Kopilotem a pasažérem v Sojuzu po Kotovově levici a pravici se stali Sergej Rjazanskij z Ruska a Michael Hopkins z NASA, oba nováčci (Hopkins je prvním členem výběru NASA z roku 2009, který se dostal do kosmu).

Závěrečné přípravy ke startu ze stejné rampy Bajkonuru, jejíž služeb využili sonda Sputnik či Jurij Gagarin, probíhaly hladce, posádka byla do lodi usazena již asi 2,5 hodiny před startem, nad kazašskou stepí stála jasná a poměrně teplá noc. Prováděly se zkoušky těsnosti skafandrů, odklápění ramen a ochozů startovací rampy, aktivace záchranné věže na špici rakety.

Start se uskutečnil v plánovaném čase, ve 22:58 SELČ, 02:58 kazašského času na Bajkonuru. Raketa začala rychle nabírat na výšce a mizet z dohledu, nicméně jasná noc umožňovala ještě dlouho pozorovat vysoko na nebi její plameny.

Start lodi Sojuz TMA-10M Autor: NASA
Start lodi Sojuz TMA-10M
Autor: NASA
Devítiminutový výlet na oběžnou dráhu se jevil jako bezproblémový a úspěšný a po separaci od třetího stupně nosné rakety a vyklopení solárních panelů a všech antén začala loď Sojuz obíhat Zemi po dráze s výškou apogea 241 km, perigea 199 km a sklonem k rovníku 51,69 stupňů (dle společnosti Energia).

Pro tuto misi bylo opět naplánováno šestihodinové, čtyřorbitové rendezvous s kosmickou stanicí, která kosmodrom přeletěla jen pár minut před startem Sojuzu, namísto klasického dvoudenního. Zrychlený příletový profil ke stanici využily již dva předcházející pilotované Sojuzy, ještě předtím byl tento scénář letu testován na lodích Progress. Vyžaduje extrémně precizní přizpůsobení dráhy kosmické stanice a extrémně precizní vysazení na výchozí oběžné dráze ze strany nosné rakety. Loňská studie ukázala, že staré dobré nosiče Sojuz toho jsou schopny.

NASA původně proti využití šestihodinové dráhy ke stanici na pilotovaných Sojuzech trochu bojovala, protože to představuje skutečně velký „záhul“ pro kosmonauty a velmi dlouhý pracovní den. Na druhé straně je to pro mnoho kosmonautů lepší volba, než trávit dva dny v malinkém interiéru Sojuzu s ještě dalšími dvěma kolegy.

Sojuz TMA-10M při svém prvním obletu Země provedl první dva zážehy motorů v rámci stíhání kosmické stanice, tyto dva zážehy byly do jeho počítače naprogramovány ještě před startem. Na druhé orbitě řídící středisko poslalo do počítače Sojuzu nejaktuálnější údaje o jeho oběžné dráze, což umožnilo preciznější provedení dalších osmi urychlovacích zážehů po zbytek letu ke stanici. Posádka Sojuzu se mezitím odpoutala z křesel a vstoupila do většího orbitálního modulu, aby si natáhla nohy a použila zdejší umyvadlo. Kvůli nabitému plánu šestihodinového rendezvous ale nebyl čas svléknout skafandry, tak si kosmonauté alespoň otevřeli přilby a sundali rukavice.

Na závěr Kotov dohlížel na automatický finální přílet ke stanici v režii radarového systému Kurs. Připojení k modulu Pojsk na vrcholku ruské části stanice bylo potvrzeno v 04:45 našeho času při přeletu Pacifiku. O několik hodin později, po testech hermetičnosti spojení obou plavidel, byly otevřeny poklopy do stanice a Jurčichin, Nybergová a Parmitano přivítali nové kolegy. Následovala krátká videoceremonie se Zemí a bezpečnostní instruktáž velitele stanice Jurčichina.

Kotov, Rjazanskij a Hopkins zůstanou na stanici do poloviny března, Jurčichin, Parmitano a Nybergová se mají vrátit na Zemi 11. listopadu. Tady ale bude porušena jistá pravidelnost – náhrada za Jurčichina a spol. nepřiletí dva týdny po jejich odletu ze stanice ale již čtyři dny předem. Tato nová posádka totiž na kosmickou stanici coby předzvěst blížících se sportovních her přiveze na kosmickou stanici olympijskou pochodeň – a dva kosmonauti si ji při kosmickém výstupu předají. Oheň na pochodni bude při kosmickém letu samozřejmě pouze umělým modelem.

Videa:

Zdroj:

NASASpaceFlight.com 25. 9. 2013




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »