Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  NASA připravuje flotilu k výzkumu Venuše

NASA připravuje flotilu k výzkumu Venuše

Mapa povrchu Venuše na základě výzkumu sondou Magellan.
Mapa povrchu Venuše na základě výzkumu sondou Magellan.
NASA připraví dva atmosférické balóny, které se budou vznášet v oblacích kyseliny sírové jako součást budoucí flotily kosmických sond, jenž budou vyslány k Venuši. Projekt v ceně několika miliard dolarů - jehož realizace je předpokládána v příštích patnácti letech - může pomoci odhalit více informací o skleníkovém efektu na Venuši.

Sonda se může stát příští vlajkovou lodí vyslanou k planetám, která by měla následovat po připravované misi k Jupiteru a jeho měsícům (jejíž start se předpokládá kolem roku 2020). Cena nového projektu k Venuši bude přibližně 3 až 4 miliardy dolarů. Se startem se počítá někdy mezi roky 2020 až 2025. NASA již v roce 2008 vyzvala skupiny vědců a inženýrů k formulování úkolů pro připravovaný projekt.

Studie vědeckých týmů, které budou publikovány v dubnu, navrhují v hlavních rysech studium planety se souvislou oblačností, která má mnohem více společného se Zemí, než jakékoliv jiné těleso, pokud se týká vzdálenosti od Slunce, rozměrů a hmotnosti, ale vyvinula se do nehostinného světa, kde povrchová teplota přesahuje +450 °C a kde se z oblohy snáší déšť kyseliny sírové.

Navrhovaný koncept projektu předpokládá jednu sondu na oběžné dráze kolem planety (orbiter), dva balóny a dvě přistávací laboratoře s krátkou životností (vzhledem k drsným podmínkám na povrchu Venuše). Vypuštění by měly zajistit dvě nosné rakety typu Atlas V.

"Naše znalosti podmínek na Venuši jsou na tak nízké úrovni, že velmi potřebujeme takovéto sondy," říká planetolog Mark Bullock (Southwest Research Institute, Boulder, Colorado), jeden z vedoucích představitelů týmu.

Znamení vody

Topograficka mapa povrchu Venuše.
Topograficka mapa povrchu Venuše.

Společně mohou jednotlivé kosmické sondy pomoci odhalit, co se stalo s oceány vody na Venuši. Odborníci se domnívají, že v počátcích existence planety se voda na jejím povrchu vyskytovala přinejmenším v takovém množství, že byla schopna pokrýt celý povrch planety ve vrstvě o tloušťce zhruba 100 m. Avšak skleníkové klima na Venuši nakonec vysušilo většinu přítomné vody, nakonec pomalu ustal i pohyb litosférických desek.

Přistávací moduly (landery), které by měly vydržet po přistání na povrchu Venuše vzhledem ke zdejším podmínkám fungovat maximálně několik hodin, mohou poskytnout důkazy o přítomnosti minerálů, které vznikly za přítomnosti vody. Protože takovéto hydratované minerály mají omezenou životnost, jejich výskyt může pomoci určit, jak dlouho vodní oceány na povrchu Venuše existovaly. To může vrhnout nové světlo na otázku, zda mohl na planetě vzniknout život.

Balóny s dlouhou životností

Součástí projektu budou dva balóny, které ponesou gondoly, napěchované vědeckými přístroji k průzkumu atmosféry ve výšce 55 km nad povrchem.

Zatím jediné balóny, které studovaly Venuši, vyslal do zamlžené atmosféry Venuše v roce 1985 bývalý Sovětský svaz. Každý ze dvou balónů fungoval pouze několik dnů. Avšak balóny, které připravuje NASA, by měly mít životnost minimálně jeden měsíc, což je doba, za kterou 7krát obletí kolem Venuše.

Plánovaná mise může rovněž pomoci odhalit něco o původu současné husté atmosféry z oxidu uhličitého (CO2), která působí na povrch planety tlakem 90krát vyšším než pozemská atmosféra.

Obří impakt

Není jasné, zda planeta kdysi ztratila atmosféru v důsledku kataklyzmického impaktu, tj. podobné události jaká postihla Zemi, v jejímž důsledku vznikl Měsíc, a zda byla později doplněna vulkanickou činností či zda si udržela svoji původní atmosféru.

Balóny a přistávací moduly toto mohou zjistit studiem izotopů xenonu - inertního plynu - který je relativně těžký, a proto by měl zůstat součástí atmosféry. Kromě případu, že by došlo k obřímu impaktu. Pokud lehčí izotopy plynů budou zastoupeny ve větším množství, bude to naznačovat, že si planeta udržela alespoň část své původní atmosféry.

Balóny poslouží také jako zkušební objekty, které umožní sledovat superrotaci atmosféry, jejíž příčině jsme stále ještě neporozuměli. Větry vanou v atmosféře Venuše 60krát rychleji, než činí rychlost rotace samotné planety.

Aktivní vulkanismus

Sonda na oběžné dráze kolem planety může odhalit, zda na planetě probíhá geologická aktivita, a to objevením vyboulenin na povrchu, což mohou být signály pokračující vulkanické aktivity.

Náznaky této aktivity byly zjištěny na základě zvýšené koncentrace kyseliny sírové v atmosféře, avšak nikdy nebyla sopečná činnost pozorována přímo. Venuše se honosí přítomností mnohem většího počtu vulkánů než ostatní planety Sluneční soustavy, neboť téměř 90 % jejího povrchu je pokryto utuhlými čedičovými lávovými proudy. Objev pokračující vulkanické aktivity v určitých oblastech by pomohl vysvětlit extrémní klima Venuše.

Ačkoliv realizace takovéto mise je vzdálena přinejmenším na desetiletí, přípravné práce musí být zahájeny již nyní. "Protože se jedná o velmi náročnou misi, doporučili jsme NASA zahájit investování finančních prostředků do požadovaných technologií již nyní," říká Mark Bullock.

Zkoušky balónů

V Jet Propulsion Laboratory, NASA, byl již prováděn výzkum v naději na případné získání finančních prostředků na vypuštění malých balónů v rámci samostatné mise, nazvané VALOR. Balóny jsou vyrobeny z polymeru o vysoké pevnosti a pokryty vrstvičkou hliníku, která bude odrážet většinu slunečního záření, které by mohlo být příčinou přehřátí balónu a jeho exploze. Vrstva teflonu bude chránit balón před působením kyseliny sírové, obsažené v atmosféře planety.

Na konec tohoto roku je plánováno první nafouknutí balónu v zemské atmosféře. Pomocí vrtulníku bude vynesen složený prototyp balónu do výšky 2 až 3 km, kde bude uvolněn a nafouknut heliem, zatímco bude klesat zavěšený na padáku.

Zdroj: newscientist.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »