Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  NASA připravuje flotilu k výzkumu Venuše

NASA připravuje flotilu k výzkumu Venuše

Mapa povrchu Venuše na základě výzkumu sondou Magellan.
Mapa povrchu Venuše na základě výzkumu sondou Magellan.
NASA připraví dva atmosférické balóny, které se budou vznášet v oblacích kyseliny sírové jako součást budoucí flotily kosmických sond, jenž budou vyslány k Venuši. Projekt v ceně několika miliard dolarů - jehož realizace je předpokládána v příštích patnácti letech - může pomoci odhalit více informací o skleníkovém efektu na Venuši.

Sonda se může stát příští vlajkovou lodí vyslanou k planetám, která by měla následovat po připravované misi k Jupiteru a jeho měsícům (jejíž start se předpokládá kolem roku 2020). Cena nového projektu k Venuši bude přibližně 3 až 4 miliardy dolarů. Se startem se počítá někdy mezi roky 2020 až 2025. NASA již v roce 2008 vyzvala skupiny vědců a inženýrů k formulování úkolů pro připravovaný projekt.

Studie vědeckých týmů, které budou publikovány v dubnu, navrhují v hlavních rysech studium planety se souvislou oblačností, která má mnohem více společného se Zemí, než jakékoliv jiné těleso, pokud se týká vzdálenosti od Slunce, rozměrů a hmotnosti, ale vyvinula se do nehostinného světa, kde povrchová teplota přesahuje +450 °C a kde se z oblohy snáší déšť kyseliny sírové.

Navrhovaný koncept projektu předpokládá jednu sondu na oběžné dráze kolem planety (orbiter), dva balóny a dvě přistávací laboratoře s krátkou životností (vzhledem k drsným podmínkám na povrchu Venuše). Vypuštění by měly zajistit dvě nosné rakety typu Atlas V.

"Naše znalosti podmínek na Venuši jsou na tak nízké úrovni, že velmi potřebujeme takovéto sondy," říká planetolog Mark Bullock (Southwest Research Institute, Boulder, Colorado), jeden z vedoucích představitelů týmu.

Znamení vody

Topograficka mapa povrchu Venuše.
Topograficka mapa povrchu Venuše.

Společně mohou jednotlivé kosmické sondy pomoci odhalit, co se stalo s oceány vody na Venuši. Odborníci se domnívají, že v počátcích existence planety se voda na jejím povrchu vyskytovala přinejmenším v takovém množství, že byla schopna pokrýt celý povrch planety ve vrstvě o tloušťce zhruba 100 m. Avšak skleníkové klima na Venuši nakonec vysušilo většinu přítomné vody, nakonec pomalu ustal i pohyb litosférických desek.

Přistávací moduly (landery), které by měly vydržet po přistání na povrchu Venuše vzhledem ke zdejším podmínkám fungovat maximálně několik hodin, mohou poskytnout důkazy o přítomnosti minerálů, které vznikly za přítomnosti vody. Protože takovéto hydratované minerály mají omezenou životnost, jejich výskyt může pomoci určit, jak dlouho vodní oceány na povrchu Venuše existovaly. To může vrhnout nové světlo na otázku, zda mohl na planetě vzniknout život.

Balóny s dlouhou životností

Součástí projektu budou dva balóny, které ponesou gondoly, napěchované vědeckými přístroji k průzkumu atmosféry ve výšce 55 km nad povrchem.

Zatím jediné balóny, které studovaly Venuši, vyslal do zamlžené atmosféry Venuše v roce 1985 bývalý Sovětský svaz. Každý ze dvou balónů fungoval pouze několik dnů. Avšak balóny, které připravuje NASA, by měly mít životnost minimálně jeden měsíc, což je doba, za kterou 7krát obletí kolem Venuše.

Plánovaná mise může rovněž pomoci odhalit něco o původu současné husté atmosféry z oxidu uhličitého (CO2), která působí na povrch planety tlakem 90krát vyšším než pozemská atmosféra.

Obří impakt

Není jasné, zda planeta kdysi ztratila atmosféru v důsledku kataklyzmického impaktu, tj. podobné události jaká postihla Zemi, v jejímž důsledku vznikl Měsíc, a zda byla později doplněna vulkanickou činností či zda si udržela svoji původní atmosféru.

Balóny a přistávací moduly toto mohou zjistit studiem izotopů xenonu - inertního plynu - který je relativně těžký, a proto by měl zůstat součástí atmosféry. Kromě případu, že by došlo k obřímu impaktu. Pokud lehčí izotopy plynů budou zastoupeny ve větším množství, bude to naznačovat, že si planeta udržela alespoň část své původní atmosféry.

Balóny poslouží také jako zkušební objekty, které umožní sledovat superrotaci atmosféry, jejíž příčině jsme stále ještě neporozuměli. Větry vanou v atmosféře Venuše 60krát rychleji, než činí rychlost rotace samotné planety.

Aktivní vulkanismus

Sonda na oběžné dráze kolem planety může odhalit, zda na planetě probíhá geologická aktivita, a to objevením vyboulenin na povrchu, což mohou být signály pokračující vulkanické aktivity.

Náznaky této aktivity byly zjištěny na základě zvýšené koncentrace kyseliny sírové v atmosféře, avšak nikdy nebyla sopečná činnost pozorována přímo. Venuše se honosí přítomností mnohem většího počtu vulkánů než ostatní planety Sluneční soustavy, neboť téměř 90 % jejího povrchu je pokryto utuhlými čedičovými lávovými proudy. Objev pokračující vulkanické aktivity v určitých oblastech by pomohl vysvětlit extrémní klima Venuše.

Ačkoliv realizace takovéto mise je vzdálena přinejmenším na desetiletí, přípravné práce musí být zahájeny již nyní. "Protože se jedná o velmi náročnou misi, doporučili jsme NASA zahájit investování finančních prostředků do požadovaných technologií již nyní," říká Mark Bullock.

Zkoušky balónů

V Jet Propulsion Laboratory, NASA, byl již prováděn výzkum v naději na případné získání finančních prostředků na vypuštění malých balónů v rámci samostatné mise, nazvané VALOR. Balóny jsou vyrobeny z polymeru o vysoké pevnosti a pokryty vrstvičkou hliníku, která bude odrážet většinu slunečního záření, které by mohlo být příčinou přehřátí balónu a jeho exploze. Vrstva teflonu bude chránit balón před působením kyseliny sírové, obsažené v atmosféře planety.

Na konec tohoto roku je plánováno první nafouknutí balónu v zemské atmosféře. Pomocí vrtulníku bude vynesen složený prototyp balónu do výšky 2 až 3 km, kde bude uvolněn a nafouknut heliem, zatímco bude klesat zavěšený na padáku.

Zdroj: newscientist.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »