Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  NASA ukončila misi marsovského vrtulníku Ingenuity
Adam Denko Vytisknout článek

NASA ukončila misi marsovského vrtulníku Ingenuity

Helikoptéra Ingenuity na snímku kamerou roveru Perseverance 2. 8. 2023 během jeho 871. marsovského dne od přistání
Autor: NASA/JPL-Caltech

Agentura NASA ukončila misi malého vrtulníku Ingenuity. Původně byl navržen pouze jako technologický demonstrátor, jehož cílem bylo během 30 dní provést pět 1,5minutových letů. Vrtulník však velmi překvapil. Po úspěšných testovacích letech se tým rozhodl misi ještě prodloužit. Z původních 5 letů se tak stalo 72, přičemž uletěl zhruba 14× delší trasu (17,229 kilometrů), než bylo prvně v plánu. Nad povrchem rudé planety strávil přes 2 hodiny čistého času a mise místo plánovaných 30 dní trvala téměř 3 roky.

Vrtulníček o hmotnosti 1,8 kilogramu odstartoval 30. července roku 2020 připojený k robotickému vozítku Perseverance. Na povrchu rudé planety společně přistály 18. února 2021. Asi půl metru vysoký demonstrační stroj byl z roveru uvolněn 3. dubna a o 16 dní později poprvé vzlétl k nebesům Marsu. Tím se stal vůbec prvním létajícím vrtulovým strojem na jiném kosmickém tělese než Zemi. Na to, aby se mu to v řídké marsovské atmosféře podařilo, musel svým dvoulistým rotorem z karbonových vláken točit rychlostí až 2400 otáček za minutu. Běžné helikoptéry na Zemi dosahují 400–500 otáček za minutu.

Ingenuity si ale bohužel již nezalétá. Během posledního letu, který se uskutečnil 18. ledna 2024, vrtulník ztratil kontakt s vozítkem Perseverance sloužícím jako komunikační přenosová stanice se Zemí. Po navázání komunikace byl pořízen snímek, jenž ukazuje poškození minimálně jednoho rotorového listu. Další fotografie z navigační kamery zachytily i místo, kde Ingenuity nejspíše narazila svou vrtulí do povrchu. Vědci nyní analyzují data, aby zjistili, co konkrétně neúspěch zapříčinilo. Pozemská střediska jsou s vrtulníkem stále v kontaktu a jeho systémy pracují. Stroj však již není letuschopný. NASA se tak rozhodla úspěšnou misi ukončit.

Snímek stínu poškozeného listu vrtule Ingenuity 18. ledna 2024 po 72. letu v atmosféře Marsu Autor: NASA/JPL-Caltech
Snímek stínu poškozeného listu vrtule Ingenuity 18. ledna 2024 po 72. letu v atmosféře Marsu
Autor: NASA/JPL-Caltech


Ingenuity se stala významným pomocníkem při průzkumu Marsu roverem Perseverance. S časovým předstihem mapovala terén, po němž mělo vozítko jet. Zkušenosti z této mise budou využity například při misi Dragonfly, jejímž cílem bude dronem prozkoumat Saturnův měsíc Titan.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Kosmonautix.cz
[2] NASA.gov



O autorovi

Adam Denko

Adam Denko

Adam Denko se narodil v roce 2007 v Praze a nyní studuje na osmiletém gymnáziu v Berouně. Volný čas tráví především astronomií a astrofotografií, která ho upoutala již ve 13 letech. Za každé jasné noci sbírá fotony ze vzdálených kosmických objektů. Snímky následně vkládá na webové stránky, čímž ostatním ukazuje, jak fascinující vesmír vskutku je. Svůj oblíbený vědní obor se snaží popularizovat pomocí sociálních sítí a psaním článků na web a Instagram ČAS. Je zakladatelem Discord serveru AstroConnect, jenž si klade za cíl propojit mladé zájemce o astronomii z České a Slovenské republiky. Laureát Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii 2022 junior.
 

Štítky: Ingenuity


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »