Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  NASA ukončila misi marsovského vrtulníku Ingenuity
Adam Denko Vytisknout článek

NASA ukončila misi marsovského vrtulníku Ingenuity

Helikoptéra Ingenuity na snímku kamerou roveru Perseverance 2. 8. 2023 během jeho 871. marsovského dne od přistání
Autor: NASA/JPL-Caltech

Agentura NASA ukončila misi malého vrtulníku Ingenuity. Původně byl navržen pouze jako technologický demonstrátor, jehož cílem bylo během 30 dní provést pět 1,5minutových letů. Vrtulník však velmi překvapil. Po úspěšných testovacích letech se tým rozhodl misi ještě prodloužit. Z původních 5 letů se tak stalo 72, přičemž uletěl zhruba 14× delší trasu (17,229 kilometrů), než bylo prvně v plánu. Nad povrchem rudé planety strávil přes 2 hodiny čistého času a mise místo plánovaných 30 dní trvala téměř 3 roky.

Vrtulníček o hmotnosti 1,8 kilogramu odstartoval 30. července roku 2020 připojený k robotickému vozítku Perseverance. Na povrchu rudé planety společně přistály 18. února 2021. Asi půl metru vysoký demonstrační stroj byl z roveru uvolněn 3. dubna a o 16 dní později poprvé vzlétl k nebesům Marsu. Tím se stal vůbec prvním létajícím vrtulovým strojem na jiném kosmickém tělese než Zemi. Na to, aby se mu to v řídké marsovské atmosféře podařilo, musel svým dvoulistým rotorem z karbonových vláken točit rychlostí až 2400 otáček za minutu. Běžné helikoptéry na Zemi dosahují 400–500 otáček za minutu.

Ingenuity si ale bohužel již nezalétá. Během posledního letu, který se uskutečnil 18. ledna 2024, vrtulník ztratil kontakt s vozítkem Perseverance sloužícím jako komunikační přenosová stanice se Zemí. Po navázání komunikace byl pořízen snímek, jenž ukazuje poškození minimálně jednoho rotorového listu. Další fotografie z navigační kamery zachytily i místo, kde Ingenuity nejspíše narazila svou vrtulí do povrchu. Vědci nyní analyzují data, aby zjistili, co konkrétně neúspěch zapříčinilo. Pozemská střediska jsou s vrtulníkem stále v kontaktu a jeho systémy pracují. Stroj však již není letuschopný. NASA se tak rozhodla úspěšnou misi ukončit.

Snímek stínu poškozeného listu vrtule Ingenuity 18. ledna 2024 po 72. letu v atmosféře Marsu Autor: NASA/JPL-Caltech
Snímek stínu poškozeného listu vrtule Ingenuity 18. ledna 2024 po 72. letu v atmosféře Marsu
Autor: NASA/JPL-Caltech


Ingenuity se stala významným pomocníkem při průzkumu Marsu roverem Perseverance. S časovým předstihem mapovala terén, po němž mělo vozítko jet. Zkušenosti z této mise budou využity například při misi Dragonfly, jejímž cílem bude dronem prozkoumat Saturnův měsíc Titan.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Kosmonautix.cz
[2] NASA.gov



O autorovi

Adam Denko

Adam Denko

Adam Denko se narodil v roce 2007 v Praze a nyní studuje na osmiletém gymnáziu v Berouně. Volný čas tráví především astronomií a astrofotografií, která ho upoutala již ve 13 letech. Za každé jasné noci sbírá fotony ze vzdálených kosmických objektů. Snímky následně vkládá na webové stránky, čímž ostatním ukazuje, jak fascinující vesmír vskutku je. Svůj oblíbený vědní obor se snaží popularizovat pomocí sociálních sítí a psaním článků na web a Instagram ČAS. Je zakladatelem Discord serveru AstroConnect, jenž si klade za cíl propojit mladé zájemce o astronomii z České a Slovenské republiky. Laureát Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii 2022 junior.
 

Štítky: Ingenuity


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »