Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Novinky z Mezinárodní kosmické stanice ISS

Novinky z Mezinárodní kosmické stanice ISS

iss013e10269.jpg
Na palubě Mezinárodní kosmické stanice ISS pracuje v současné době již třináctá dlouhodobá posádka, kterou tvoří ruský kosmonaut Pavel Vinogradov a americký astronaut Jeffrey Williams (start 30. 3. 2006 na palubě kosmické lodi Sojuz TMA-8). Posádka se nyní připravuje k prvnímu ze dvou plánovaných výstupů do volného kosmického prostoru - mimo hermetizovaný prostor kosmické stanice. Při výstupu budou mít kosmonauti na sobě ruské skafandry ORLAN-M a palubu stanice opustí přes ruský modul PIRS. Výstup je naplánován na 2. 6. 2006.

Úkolem kosmonautů bude mj. instalace nového ventilu pro ruský systém výroby kyslíku Elektron na vnějším povrchu modulu ZVĚZDA, umístění nové televizní kamery a demontáž kontejnerů s experimentálními vzorky materiálu, které byly dlouhodobě vystaveny působení vlivu kosmického prostředí na vnějším povrchu stanice. Doba pobytu ve volném kosmickém prostoru je naplánována zhruba na 5,5 hodiny.

Pavel Vinogradov má bohaté zkušenosti s prací mimo palubu kosmických stanic. Ve skafandrech Orlan vystoupil do volného kosmického prostoru již 5krát, což představuje přibližně 30 hodin práce mimo palubu stanice. Skafandry Orlan-M "váží" na Zemi přibližně 130 kg. Americký kosmonaut pobýval mimo stanici pouze v amerických skafandrech EMU.

ISS_golf.jpg

Před časem se objevily informace, že během tohoto výstupu mimo palubu kosmické stanice provede ruský kosmonaut Vinogradov ze speciální plošiny na ruském modulu odehrání golfového míčku, který by se pak na dobu 3 až 4 roků stal umělou družicí Země. NASA však zatím nedala souhlas s kosmickým golfem - odpálení golfového míčku ve vesmíru se tak odkládá.

Jedním z vědeckých úkolů, kterým se současná posádka stanice věnuje, je experiment ALTCRISS (Alteino Long Term monitoring of Cosmic Rays on the ISS). Jeho úkolem je dlouhodobé monitorování úrovně kosmického záření, kterému je posádka stanice vystavena. Na projektu spolupracuje italská firma Alcatel Alenia Space, Italská kosmická agentura ASI a další univerzity a mezinárodní společnosti. Cílem je vyvinout takové systémy ochrany před kosmickým zářením, aby posádky nebyly ohroženy při kosmických letech do vzdálenějších oblastí Sluneční soustavy, kde nebudou chráněni magnetickým polem Země.

Posádka kosmické stanice mj. potřebuje k dýchání dostatečné množství kyslíku. Jeho část se dopravuje ze Země na palubě zásobovacích lodí Progress, další část kyslíku se vyrábí přímo na palubě stanice elektrolýzou vody pomocí ruského přístroje Elektron (používaného například již na ruské orbitální stanici MIR). Nelze však říci, že toto zařízení "pracuje jako hodinky" - několikrát došlo k jeho poruše a bylo nutno je opravovat.

Po obnovení letů amerických raketoplánů bude znovu na palubě ISS pracovat tříčlenná posádka, zhruba od roku 2009 se počítá se zvýšením počtu členů základní posádky na 6. Tím podstatně vzroste i spotřeba kyslíku. Proto se počítá s použitím amerického zařízení na výrobu kyslíku s názvem OGS (Oxygen Generation Systém), které na palubu ISS dopraví raketoplán Discovery při následujícím startu, který se uskuteční v první polovině července letošního roku. Zařízení bude nainstalováno v americkém modulu Destiny.

Podobně jako Elektron, i aparatura OGS bude vyrábět kyslík elektrolýzou vody. Molekuly vody budou rozkládány na kyslík, který se stane součástí atmosféry stanice, a vodík, který bude vypouštěn do kosmického prostoru. Zařízení OGS bude vyrábět 3,6 kg kyslíku za den, v kritických situacích bude schopno vyrobit až 9 kg kyslíku za den, což je více než zvládne ruské zařízení Elektron. Zpočátku bude aparatura OGS využívat odpadní vodu z raketoplánů (jejich palivových článků), později bude využívat také vodu z nové aparatury regenerace vody (Water Recovery System), která by měla být dopravena na palubu stanice v roce 2009.

Na kosmodromu Bajkonur nyní pokračují přípravy na další start zásobovací lodě Progress, který je naplánován na 24. 6. 2006. Na kosmickou stanici ISS budou dopraveny další zásoby pohonných látek pro korekční raketové motory, vědecké vybavení, potrava a voda pro posádku stanice a další náklad.

Zdroj: spacenews.ru
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »