Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Nový plán výstavby Mezinárodní kosmické stanice ISS

Nový plán výstavby Mezinárodní kosmické stanice ISS

RS_ISS-1.jpg
Výstavba Mezinárodní kosmické stanice ISS byla přerušena po tragické havárii raketoplánu Columbia 1. 2. 2003. Starty raketoplánů byly zastaveny, obsluhu stanice zajišťují pouze ruské Sojuzy a Progressy. V současné době se počítá s obnovením startů raketoplánů v květnu 2005, i když zde může ještě nastat posun na pozdější datum. Teprve po uskutečnění letu STS-114 bude definitivně jasno, jak bude výstavba ISS dále probíhat.

Popis k obrázku ruského segmentu ISS: 1 - panely slunečních baterií; 2 - hermetický úsek modulu NEM; 3 - PIRS; 4 - ZARJA; 5 - americký adaptér (tunel) PMA-1; 6 - americký modul UNITY; 7 - plánovaný americký modul NODE-3; 8 - adaptér PMA-3; 9 - ruský modul MLM; 10 - dopravní kosmická loď Sojuz TMA; 11 - výzkumný modul IM; 12 - servisní modul ZVĚZDA; 13 - zásobovací loď Progress M1; 14 - radiátor systému tepelné regulace; 15 - vnější manévrovací jednotka na výsuvném nosníku; 16 - výsuvný nosník panelů slunečních baterií.

Podle současných plánů by měla být stanice ISS dokončena při letu STS-141, který se má uskutečnit 19. 8. 2010. Tedy ještě 28krát vzlétne raketoplán, nepočítaje v to starty ruských nosných raket Sojuz s kosmickými loděmi typu Sojuz TMA a se zásobovacími loděmi Progress M1. Součástí stanice se postupně stanou další americké moduly Node 2 a 3, evropský modul Columbus, japonský modul Kibo a evropský modul Cupola. Počítá se rovněž se starty ruské rakety Proton, evropských zásobovacích lodí ATV pomocí rakety Ariane 5 a japonských nákladních lodí HTV pomocí nosné rakety H-II. Start ATV-1 je naplánován na 15. 10. 2005 a start HTV-1 na 1. 6. 2008.

Také ruská část Mezinárodní kosmické stanice se v následujících letech rozroste. Ke spodnímu spojovacímu uzlu ruského modulu ZARJA se připojí specializovaný výzkumný modul MLM (mnogocelevoj laboratornyj modul) s množstvím vědeckého vybavení včetně evropského manipulátoru ERA. Start je naplánován na rok 2007. Vypuštěn bude "prázdný" - jen s malým množstvím vědeckých přístrojů. Vybavování přístroji bude probíhat postupně do roku 2009. Startovní hmotnost modulu bude činit 20,3 tuny. Při délce 13,0 m bude obsahovat 71 m3 hermetického prostoru. Jeho součástí bude rovněž hermetický adaptér o objemu 7 m3, oddělený od hlavního tělesa modulu a dovolující připojení kosmických lodí Sojuz a zásobovacích lodí Progress. To umožní stykovací uzel v podélné ose adaptéru. K bočnímu spojovacímu uzlu se může připojit další malý modul.

Ve výbavě výzkumného modulu budou například individuální kajuty pro členy posádky stanice, umývadlo, sprcha, systémy regenerace vody a vzduchu, chybět nebude ani "skladiště" pro uložení dopravených zásob. Vědecké vybavení zde bude dopravováno na palubě amerických raketoplánů. Na palubě raketoplánu bude také vypuštěna přechodová a výstupní komora, umožňující přemísťování nákladů zevnitř stanice na její vnější povrch pomocí manipulátorů, ovládaných zevnitř - a to bez výstupu kosmonautů do volného kosmického prostoru. Jak už bylo uvedeno výše, tato výstupní komora bude připevněna k bočnímu spojovacímu uzlu na specializovaném výzkumném modulu MLM, respektive na jeho hermetickém adaptéru.

Další modul, označovaný jako vědecko-energetický modul (NEM, naučno-eněrgetičeskij modul) bude připojen k hornímu spojovacímu uzlu modulu ZVĚZDA. Bude se skládat mj. z hermetizovaného úseku s bočním spojovacím uzlem, k němuž bude přemístěn již vypuštěný modul PIRS, "zaparkovaný" na spodním stykovacím uzlu modulu ZVĚZDA. Přemístění se uskuteční buďto pomocí evropského manipulátoru ERA nebo pomocí kanadského "jeřábu" Canadarm-2. Na výsuvné příhradové konstrukci budou umístěny panely slunečních baterií, na vnějším povrchu hermetického úseku budou instalovány radiátory systému tepelné regulace. Panely slunečních baterií budou k modulu dopraveny při letu raketoplánu s označením STS-138 v červenci 2009. Počítá se také s připojením výsuvného nosníku, na jehož konci bude umístěna vnější pohonná jednotka (VDU), umožňující efektivně zajišťovat změnu polohy stanice. Tento systém byl úspěšně vyzkoušen na orbitální stanici MIR.

Start dalšího ruského modulu IM (issledovatělskij modul - výzkumný modul) je naplánován na rok 2011. Bude připojen ke spodnímu spojovacímu uzlu modulu ZVĚZDA, kde je nyní umístěn modul PIRS, který kosmonauti využívají mj. k výstupům do volného kosmického prostoru. Rovněž tento nový modul bude opatřen dvěma pasivními stykovacími uzly. Jeden v podélné ose - bude využíván k připojení dopravních lodí Sojuz a zásobovacích lodí Progress; druhý spojovací uzel (boční) bude využit k připojení dodatečného vybavení.

Ani tím výstavba ruského segmentu Mezinárodní kosmické stanice ISS nemusí končit. Uvažuje se o výrobě dvou malých modulů velikosti dříve vypuštěného modulu PIRS (na základě úpravy a doplnění zásobovací lodi Progress).

Pokud vše půjde podle plánu, tak po roce 2011 může na palubě ruského segmentu stanice pracovat tříčlenná posádka. Další kosmonauti budou moci využívat americkou část stanice, evropský a japonský modul, které budou tvořit její nedílnou součást. Osm nových panelů na ruské části stanice (na novém energetickém modulu) bude schopno zásobovat ruský segment potřebnou elektrickou energií v průběhu minimálně 6 let. Výstupy do volného kosmického prostoru bude možno uskutečňovat přes dva výstupní průlezy o průměru 1 m na modulu PIRS. Pro připojování dopravních a zásobovacích lodí budou k dispozici 3 stykovací uzly. Osový stykovací uzel na modulu ZVĚZDA bude využíván také k připojování evropské vědecké a nákladní lodi ATV. První z nich s názvem Jules Verne by měla odstartovat 15. 10. 2005 a ke stanici se připojí 17. 11. 2005. Se stanicí bude spojena do konce března 2006.

Časové údaje, jak lze předpokládat, nemusí být (a zřejmě ani nebudou) stoprocentně splněny. Rámcová představa výstavby stanice ISS by však měla být zachována (pokud nenastanou nepředvídatelné události).

Zdroj: novosti-kosmonavtiki.ru/ a Novosti kosmonavtiki 11/2004
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »