Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Obří kosmický dalekohled pro pozorování exoplanet

Obří kosmický dalekohled pro pozorování exoplanet

New_World_Imager.jpg
NASA odsouhlasila druhou fázi vývoje rozděleného kosmického dalekohledu, určeného k pozorování exoplanet. Bude se skládat ze dvou částí, pohybujících se kosmickým prostorem ve vzájemné vzdálenosti několika stovek tisíc kilometrů od sebe. Jednu část bude představovat velký dalekohled, druhou částí bude obří "stínítko" velikosti fotbalového hřiště.

Dalekohled s označením New Worlds Imager umožní katalogizovat planetární soustavy u blízkých hvězd. S jeho pomocí mohou být objeveny nejen obří chladné planety podobné Jupiteru a Saturnu, ale zrovna tak i menší a horké vnitřní planety (jako je naše Země a Venuše) a jejich měsíce. Navíc toto zařízení dává perspektivu do budoucna, kdy bude možné získávat detailní snímky povrchu exoplanet s rozlišením detailů kolem 100 km/pixel.

Planety, obíhající kolem blízkých hvězd, jsou dostatečně osvětleny, aby mohly být detekovány kvalitním dalekohledem s objektivem o průměru 1 m. Problém spočívá v tom, že světlo, odražené planetou se doslova ztrácí ve světle mateřské hvězdy. Kdybychom pozorovali Sluneční soustavu ze vzdálenosti 10 parseků (tj. 32,6 světelných let), tak bychom zjistili, že Země svítí 10miliardkrát méně než Slunce a úhlová vzdálenost mezi Zemí a Sluncem je pouze 0,1 obloukové vteřiny (jedna oblouková vteřina je 1/36000 stupně). Abychom byli schopni pozorovat planety u hvězd, musíme zaclonit světlo hvězdy stejným způsobem, jako je například v koronografu zastíněno Slunce, což nám umožňuje pozorovat jeho atmosféru, tzv. korónu.

Nejdříve skupina odborníků, která se zabývala vývojem observatoře New Worlds Imager, předpokládala, že bude použita k tomuto účelu obří neprůhledná clona, v jejímž středu bude otvor o průměru 10 m. Avšak rozložení takovéto clony, jejíž průměr by musel být několik stovek metrů, se ukázalo příliš složité a nákladné. Bylo proto přijato náhradní řešení: zastínit pouze samotnou hvězdu tak, že bude v odpovídající vzdálenosti rozložena clona ve tvaru "kopretiny" s neprůhledným středem. Takováto clona umožní současné pozorování téměř celé cizí planetární soustavy. Je však pravdou, že v této variantě vzniknou problémy spojené s efektem difrakce světla, avšak cesta k jejich odstranění, jak se zdá, je již nalezena.

Parametry projektované kosmické observatoře jsou následující: Před dalekohledem o průměru 10 m bude do vzdálenosti 20 až 200 tisíc km umístěna clona o průměru 20 až 150 m přesně na spojnici dalekohled - clona - hvězda. Dalekohled se musí nacházet "ve stínu" o průměru 100 m, který se vytvoří za clonou, kde musí setrvat po celou dobu pozorování, tj. přibližně 1 týden.

Nehledě na to, že tento projekt vypadá velice fantasticky, jeho realizace se může uskutečnit "třeba již zítra". Alespoň je o tom přesvědčen Webster Cash, profesor University of Colorado v Boulderu (USA), který vypracoval návrh projektu New Worlds Imager. Všechny důležité technologie jsou již k dispozici.

Cash předpokládá, že pomocí fotometrických a spektrometrických přístrojů, umístěných na dalekohledu, bude možné identifikovat na povrchu exoplanet oceány, kontinenty, polární čepičky, seskupení oblaků a rovněž detekovat přítomnost "biologických znaků", jako je metan, voda, kyslík a ozón - samozřejmě, pokud se zde budou vyskytovat. Zdá se, že NASA těmto závěrům věří. Na druhou fázi vývoje kosmické observatoře New Worlds Imager udělila dvouletý grant ve výši 400 000 dolarů.

Společně s projektem New Worlds Imager udělila NASA, respektive NASA´s Institute for Advanced Concepts (NIAC) granty na druhou fázi vývoje ještě pro 4 další projekty: využití sférických mikrorobotů pro výzkum povrchu planet, výstavba infračerveného dalekohledu s tekutým zrcadlem na měsíčním pólu, studium možností kosmické výroby supertenkých zrcadel o velkém průměru a pěstování geneticky modifikovaných organizmů, schopných života na Marsu.

Zdroj: spacenews.ru a www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »