Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Phoenix vstal z popela
Petr Kubala Vytisknout článek

Phoenix vstal z popela

Analýza půdy
Analýza půdy
Kosmická sonda Phoenix, která od konce května pracuje v severních oblastech Marsu, dostala svému jménu. Stejně jako bájný pták i vyslanec lidstva na nehostinné rudé planetě "vstal z popela". Včera přišla z NASA smutná zpráva, že se sonda zřejmě na dobro odmlčela. Naděje ale umírá poslední a Phoenix dnes opět zavolal domů…

Cože? Chvíli nevolám a vy mě už pohřbíváte? … něco podobného by se klidně mohlo objevit na blogu sondy Phoenix. Ano, i sonda na rudé planetě má dnes svůj blog na internetu. Nepíše ho pochopitelně sama, ale prostřednictvím některého z členů týmu, jenž se o chod Phoenixu stará. Stránky jsou ale psány s humorným nádechem a v první osobě plurálu. Konec konců přesvědčit se můžete sami na adrese: http://twitter.com/MarsPhoenix

Slunce se v severních oblastech Marsu dostává každý den níž a níž. Kromě toho se v okolí sondy v uplynulých dnech vyskytla písečná bouře. To vše má za důsledek stále nižší dodávky energie. V noci na čtvrtek se Phoenix odmlčel a mnoho lidí se oprávněně domnívalo, že je "konec". Nebylo by to nic nečekaného, když Phoenix na Marsu přistával koncem května, počítalo se s minimálně 3 měsíci provozu, maximálně však měla sonda pracovat zhruba do října. V pátek nad ránem našeho času ale kosmická sonda Mars Odyssey na oběžné dráze okolo rudé planety zaznamenala signál, přicházející z povrchu. "Hej! Jsem tady, jen jsem si zdřímnul", volal Phoenix. Sonda se přepnula do spícího módu. Poté došlo k restartování a následně se sonda ozvala. Phoenix byl ale po úspěšném kontaktu se Zemí na dalších 19 hodin uspán, aby dobil baterie.

Přesto je jasné, že Phoenix už před sebou nemá příliš dní v provozu. Teploty v jeho okolí klesají. Ve dne se pohybují okolo -50°C a v noci klesají až k -141°C.

Pokud se chcete podívat, co Phoenix na Marsu prováděl, pak se určitě podívejte na encyklopedii Space 40 od Antonína Vítka.

Zdroj: space.com




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »