Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Prototyp mezihvězdné sondy testován pomocí balónu

Prototyp mezihvězdné sondy testován pomocí balónu

Kresba zachycující zkoušku zkušebního modelu miniaturní sondy WSS
Autor: UC Santa Barbara

Výzkumníci z University of California, Santa Barbara, společně s pracovníky UCSB Experimental Cosmology Group (ECG) pracují v současné době na způsobu, jak realizovat sen mezihvězdných letů. Pod vedením profesora Philipa Lubina skupina vědců věnovala značné úsilí na vytvoření mezihvězdné mise poháněné pomocí energie světla (laseru) a představující tenkou sondu WSS (wafer scale spacecraft).

Jestli všechno půjde dobře, tato sonda bude schopna dosáhnout relativistické rychlosti (určitého podílu rychlosti světla) a dospět do oblasti nejbližší hvězdné soustavy (Proxima Centauri) ještě během našeho života. Nedávno skupina SCG dosáhla významného milníku úspěšným testováním prototypu verze své miniaturní sondy. To spočívalo ve vyslání jejího exempláře pomocí balónu do stratosféry za účelem prověření funkčnosti a výkonu.

Start byl uskutečněn ve spolupráci s United States Naval Academy in Annapolis dne 12. 4. 2019. Toto datum bylo vybráno vzhledem k 58. výročí startu sovětského kosmonauta Jurije Gagarina, který uskutečnil první let člověka do vesmíru. Zkouška spočívala ve startu prototypu sondy pomocí balónu, který ji dopravil do výšky 32 kilometrů nad povrchem v oblasti Pennsylvánie.

Představa sondy StarChip je jednoduchá. Využitím výhod vynálezů a pokroku v oblasti miniaturizace mohou být všechny nezbytné součásti průzkumné mise instalovány na sondu o velikosti lidské dlaně. Celá sonda je postavená na základě konceptu solární plachetnice a vývoje v oblasti velmi lehkých materiálů; společně tak mohou umožnit výrobu sondy, která může být urychlena na rychlost dosahující až 20 % rychlosti světla.

Přístrojové vybavení zkušební sondy WSS testované univerzitou Santa Barbara Autor: UC Santa Barbara
Přístrojové vybavení zkušební sondy WSS testované univerzitou Santa Barbara
Autor: UC Santa Barbara
V zájmu tohoto letu vědecký tým, který ji vytvořil, připravil sondu StarChip k jejímu prověření prostřednictvím série testů navržených k přezkoušení jejího fungování v kosmickém prostoru a schopnosti studovat jiná tělesa. Prototyp sondy fungoval bezchybně ve stratosféře Země (3× výše, než operují dopravní letadla) a pořídil více než 4 000 snímků naší planety. Nic Rupert, vývojový inženýr Lubinovy laboratoře, vysvětluje:

Byla navržena tak, že zajišťuje mnoho funkcí jako mnohem větší sonda; nese například kameru, zařízení k přenosu dat včetně laserové komunikace, čidla k určování polohy a měření magnetického pole. V důsledku značných pokroků v mikroelektronice můžeme zmenšit sondu na mnohem menší velikost, než to bylo možné dříve. A to i pro specializované aplikace, jako je ta naše.“

Tak začala cesta financovaná NASA a několika soukromými nadacemi, která jednoho dne vyvrcholí startem na mezihvězdnou cestu. „Je to součást procesu budoucího vývoje na cestě, kde můžete testovat každou součást systému k jejímu zdokonalení,“ říká profesor fyziky a kosmolog Philip Lubin, UC Santa Barbara. „Je to součást dlouhodobého programu vývoje miniaturní sondy pro meziplanetární, a nakonec i pro mezihvězdné lety.“

Cílem projektu je, jak už napovídá jeho název, vyvinout a postavit ultralehkou (jednotky gramů) křemíkovou destičku se zabudovanou elektronikou schopnou vypuštění do vesmíru, která by přitom předávala na Zemi získaná data. Vzhledem ke vzdálenosti, kterou vědci potřebují docílit – zhruba 4,2 světelného roku, přičemž by křižovala prostor rychlostí odpovídající významné části rychlosti světla – požadované technologie jsou však zatím nedostižné.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] universetoday.com
[2] news.ucsb.edu

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: UC Santa Barbara, Mezihvězdná sonda


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »