Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Prototyp mezihvězdné sondy testován pomocí balónu

Prototyp mezihvězdné sondy testován pomocí balónu

Kresba zachycující zkoušku zkušebního modelu miniaturní sondy WSS
Autor: UC Santa Barbara

Výzkumníci z University of California, Santa Barbara, společně s pracovníky UCSB Experimental Cosmology Group (ECG) pracují v současné době na způsobu, jak realizovat sen mezihvězdných letů. Pod vedením profesora Philipa Lubina skupina vědců věnovala značné úsilí na vytvoření mezihvězdné mise poháněné pomocí energie světla (laseru) a představující tenkou sondu WSS (wafer scale spacecraft).

Jestli všechno půjde dobře, tato sonda bude schopna dosáhnout relativistické rychlosti (určitého podílu rychlosti světla) a dospět do oblasti nejbližší hvězdné soustavy (Proxima Centauri) ještě během našeho života. Nedávno skupina SCG dosáhla významného milníku úspěšným testováním prototypu verze své miniaturní sondy. To spočívalo ve vyslání jejího exempláře pomocí balónu do stratosféry za účelem prověření funkčnosti a výkonu.

Start byl uskutečněn ve spolupráci s United States Naval Academy in Annapolis dne 12. 4. 2019. Toto datum bylo vybráno vzhledem k 58. výročí startu sovětského kosmonauta Jurije Gagarina, který uskutečnil první let člověka do vesmíru. Zkouška spočívala ve startu prototypu sondy pomocí balónu, který ji dopravil do výšky 32 kilometrů nad povrchem v oblasti Pennsylvánie.

Představa sondy StarChip je jednoduchá. Využitím výhod vynálezů a pokroku v oblasti miniaturizace mohou být všechny nezbytné součásti průzkumné mise instalovány na sondu o velikosti lidské dlaně. Celá sonda je postavená na základě konceptu solární plachetnice a vývoje v oblasti velmi lehkých materiálů; společně tak mohou umožnit výrobu sondy, která může být urychlena na rychlost dosahující až 20 % rychlosti světla.

Přístrojové vybavení zkušební sondy WSS testované univerzitou Santa Barbara Autor: UC Santa Barbara
Přístrojové vybavení zkušební sondy WSS testované univerzitou Santa Barbara
Autor: UC Santa Barbara
V zájmu tohoto letu vědecký tým, který ji vytvořil, připravil sondu StarChip k jejímu prověření prostřednictvím série testů navržených k přezkoušení jejího fungování v kosmickém prostoru a schopnosti studovat jiná tělesa. Prototyp sondy fungoval bezchybně ve stratosféře Země (3× výše, než operují dopravní letadla) a pořídil více než 4 000 snímků naší planety. Nic Rupert, vývojový inženýr Lubinovy laboratoře, vysvětluje:

Byla navržena tak, že zajišťuje mnoho funkcí jako mnohem větší sonda; nese například kameru, zařízení k přenosu dat včetně laserové komunikace, čidla k určování polohy a měření magnetického pole. V důsledku značných pokroků v mikroelektronice můžeme zmenšit sondu na mnohem menší velikost, než to bylo možné dříve. A to i pro specializované aplikace, jako je ta naše.“

Tak začala cesta financovaná NASA a několika soukromými nadacemi, která jednoho dne vyvrcholí startem na mezihvězdnou cestu. „Je to součást procesu budoucího vývoje na cestě, kde můžete testovat každou součást systému k jejímu zdokonalení,“ říká profesor fyziky a kosmolog Philip Lubin, UC Santa Barbara. „Je to součást dlouhodobého programu vývoje miniaturní sondy pro meziplanetární, a nakonec i pro mezihvězdné lety.“

Cílem projektu je, jak už napovídá jeho název, vyvinout a postavit ultralehkou (jednotky gramů) křemíkovou destičku se zabudovanou elektronikou schopnou vypuštění do vesmíru, která by přitom předávala na Zemi získaná data. Vzhledem ke vzdálenosti, kterou vědci potřebují docílit – zhruba 4,2 světelného roku, přičemž by křižovala prostor rychlostí odpovídající významné části rychlosti světla – požadované technologie jsou však zatím nedostižné.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] universetoday.com
[2] news.ucsb.edu

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: UC Santa Barbara, Mezihvězdná sonda


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »