Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  První krok NASA zpátky na Měsíc
Vít Straka Vytisknout článek

První krok NASA zpátky na Měsíc

LRO nad Měsícem zatím jen v představě malíře
LRO nad Měsícem zatím jen v představě malíře
Ukončení provozu raketoplánů je otázkou několika málo let, vystřídány budou v roce 2015 kosmickou lodí Orion, konstrukčně odvozenou od Apolla, která dopraví americké astronauty nejen na ISS, ale okolo roku 2020 také zpátky na Měsíc a možná i dál. První krok zpátky na Měsíc ale udělá NASA už 7. května 2009. Z Floridy odstartuje k naší přirozené družici sonda Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO). Jedním z jeho úkolů bude také výběr vhodných míst k přistání lidí.

Sonda LRO byla vyrobena v Goddardově kosmickém středisku (NASA) v Marylandu a nedávno tam úspěšně absolvovala dvouměsíční testy ve vakuové komoře, kde byla vystavena podmínkám, jaké bude muset snášet na oběžné dráze okolo Měsíce. Také si vyzkoušela, jak bude snášet start v raketě Atlas 5. Vyzkoušeny byly její reakce na otřesy a akustické vlny při startu. Všechny testy dopadly na výbornou a tak nic nebránilo tomu, aby byla sonda ve středu 11. února uložena do nákladního automobilu ke své dvoudenní cestě do Kennedyho kosmického střediska na Floridě, odkud by měla odstartovat k Měsíci 7. května 2009 (původně 24. dubna, start byl ve čtvrtek odložen kvůli technickým potížím).

Cesta na Měsíc sondě zabere asi 4 dny. Nejdřív bude navedena na eliptickou dráhu okolo Měsíce, na které bude zkontrolována a poté přejde na její finální dráhu, vedoucí nad oběma póly. Sonda bude kroužit kolem naší přirozené družice ve výšce jen asi 50 km. Na dráze stráví vědeckými úkoly minimálně jeden rok, bude jednak pátrat po vodním ledu, který by se mohl nacházet právě na pólech Měsíce (v kráterech, které jsou stíněné a nikdy sem nedopadne sluneční světlo, panuje zde teplota okolo -230 °C), dále bude mapovat povrch Měsíce a vyhledávat vhodná místa k přistání astronautů (bude také měřit radiaci, zjištěnou již při misích Apollo například u kráteru Aristarchus - únik radonu). LRO bude mít 7 hlavních přístrojů: CRaTER a LEND budou pátrat po radiaci, nebezpečné pro astronauty, DLRE bude měřit povrchovou a podpovrchovou teplotu, LAMP pro mapování povrchu v ultrafialovém oboru a hledání ledu, LOLA vytvoří trojrozměrnou mapu povrchu a LROC bude fotit povrch. Je zde také experimentální přístroj Mini-RF, který bude pátrat po ledu a pořizovat obrázky permanentně zastíněných oblastí blízko pólů.

Spolu s LRO bude vypuštěna také sesterská mise LCROSS, která bude mít jediný, zato však důležitý úkol: potvrdit či vyvrátit onu přítomnost vody na Měsíci. Bude sestávat ze dvou hlavních částí: samotné sondy s vědeckými přístroji a horního stupně nosné rakety, který dopadne na předem určené místo, podezřelé z výskytu ledu. Impakt vytvoří nad povrchem Měsíce velký oblak vyvržených hornin, který bude výkonnějšími dalekohledy viditelný snad i ze Země. Sonda s měřícími přístroji poté tímto oblakem prolétne a analyzuje jeho složení. Data odešle na Zemi a poté sama zanikne dopadem na měsíční povrch.

Zdroje:





O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »