Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  První krok NASA zpátky na Měsíc
Vít Straka Vytisknout článek

První krok NASA zpátky na Měsíc

LRO nad Měsícem zatím jen v představě malíře
LRO nad Měsícem zatím jen v představě malíře
Ukončení provozu raketoplánů je otázkou několika málo let, vystřídány budou v roce 2015 kosmickou lodí Orion, konstrukčně odvozenou od Apolla, která dopraví americké astronauty nejen na ISS, ale okolo roku 2020 také zpátky na Měsíc a možná i dál. První krok zpátky na Měsíc ale udělá NASA už 7. května 2009. Z Floridy odstartuje k naší přirozené družici sonda Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO). Jedním z jeho úkolů bude také výběr vhodných míst k přistání lidí.

Sonda LRO byla vyrobena v Goddardově kosmickém středisku (NASA) v Marylandu a nedávno tam úspěšně absolvovala dvouměsíční testy ve vakuové komoře, kde byla vystavena podmínkám, jaké bude muset snášet na oběžné dráze okolo Měsíce. Také si vyzkoušela, jak bude snášet start v raketě Atlas 5. Vyzkoušeny byly její reakce na otřesy a akustické vlny při startu. Všechny testy dopadly na výbornou a tak nic nebránilo tomu, aby byla sonda ve středu 11. února uložena do nákladního automobilu ke své dvoudenní cestě do Kennedyho kosmického střediska na Floridě, odkud by měla odstartovat k Měsíci 7. května 2009 (původně 24. dubna, start byl ve čtvrtek odložen kvůli technickým potížím).

Cesta na Měsíc sondě zabere asi 4 dny. Nejdřív bude navedena na eliptickou dráhu okolo Měsíce, na které bude zkontrolována a poté přejde na její finální dráhu, vedoucí nad oběma póly. Sonda bude kroužit kolem naší přirozené družice ve výšce jen asi 50 km. Na dráze stráví vědeckými úkoly minimálně jeden rok, bude jednak pátrat po vodním ledu, který by se mohl nacházet právě na pólech Měsíce (v kráterech, které jsou stíněné a nikdy sem nedopadne sluneční světlo, panuje zde teplota okolo -230 °C), dále bude mapovat povrch Měsíce a vyhledávat vhodná místa k přistání astronautů (bude také měřit radiaci, zjištěnou již při misích Apollo například u kráteru Aristarchus - únik radonu). LRO bude mít 7 hlavních přístrojů: CRaTER a LEND budou pátrat po radiaci, nebezpečné pro astronauty, DLRE bude měřit povrchovou a podpovrchovou teplotu, LAMP pro mapování povrchu v ultrafialovém oboru a hledání ledu, LOLA vytvoří trojrozměrnou mapu povrchu a LROC bude fotit povrch. Je zde také experimentální přístroj Mini-RF, který bude pátrat po ledu a pořizovat obrázky permanentně zastíněných oblastí blízko pólů.

Spolu s LRO bude vypuštěna také sesterská mise LCROSS, která bude mít jediný, zato však důležitý úkol: potvrdit či vyvrátit onu přítomnost vody na Měsíci. Bude sestávat ze dvou hlavních částí: samotné sondy s vědeckými přístroji a horního stupně nosné rakety, který dopadne na předem určené místo, podezřelé z výskytu ledu. Impakt vytvoří nad povrchem Měsíce velký oblak vyvržených hornin, který bude výkonnějšími dalekohledy viditelný snad i ze Země. Sonda s měřícími přístroji poté tímto oblakem prolétne a analyzuje jeho složení. Data odešle na Zemi a poté sama zanikne dopadem na měsíční povrch.

Zdroje:





O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »