Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Raketa Sojuz pilně pracuje na obnovení dobré pověsti
Vít Straka Vytisknout článek

Raketa Sojuz pilně pracuje na obnovení dobré pověsti

Raketa Sojuz na startovací rampě. Autor: NASA
Raketa Sojuz na startovací rampě.
Autor: NASA
Už je tomu nějaký ten pátek, co došlo k havárii ruské rakety Sojuz-U, která nesla z Bajkonuru k Mezinárodní vesmírné stanici nákladní loď Progress M-12M s téměř třemi tunami zásob a výbavy pro posádku stanice. Ochromený provoz kosmické stanice ISS se však snad již brzy vrátí do řádných kolejí, protože první start rakety Sojuz od osudové havárie dopadl výborně.

V oblasti pilotovaných kosmických letů šlo bezpochyby o nejvýznamnější událost od červencového přistání posledního raketoplánu. Ve středu 24. srpna 2011 z Bajkonuru odstartovala raketa Sojuz-U s lodí Progress M-12M, na jejíž palubě se nacházely asi tři tuny zásob, oblečení, léků, náhradních dílů, vědeckých experimentů, vody, vzduchu atd. Loď Progress se měla po vynesení na orbit oddělit od své rakety a zamířit k Mezinárodní kosmické stanici, jejíž šestičlenná posádka očekávala za dva dny várku nákladu. Místo toho selhání nosné rakety zapříčinilo pád Progressu na území Sibiře. Tímto vznikla velmi svízelná situace; ztraceny tři tuny nákladu - budiž, na stanici je ho dost, horší bylo nutné přerušení letů raket Sojuz kvůli vyšetřování havárie. Rakety Sojuz totiž vynášejí do kosmu kromě jiného lodě Sojuz, od penzionování raketoplánů jediné dopravní prostředky pro kosmonauty, mířící na stanici ISS.

Vyšetřování havárie

Veškeré blížící se lety raket Sojuz byly okamžitě odloženy na neurčito a byla jmenována vyšetřovací komise. Ta nakonec dospěla k názoru, že za havárii mohly pravděpodobně nečistoty v potrubí plynového generátoru třetího stupně rakety, který tak nemohl řádně plnit svou úlohu - tlakovat palivové nádrže.

Konečně úspěch!

NASA po havárii Progressu prohlásila, že než znova posadí své astronauty do lodě Sojuz, chce vidět alespoň dva úspěšné bezpilotní starty stejnojmenného nosiče, aby si mohla být jista, že chyba je skutečně napravena.

Start rakety Sojuz 2-1B s družicí Glonass-M. Autor: Roscosmos.ru
Start rakety Sojuz 2-1B s družicí Glonass-M.
Autor: Roscosmos.ru
První taková úspěšná podívaná se naskytla v neděli 2. října ve 20:15 světového času (22:15 našeho letního), když z kosmodromu Plesetsk v severním Rusku vzlétla raketa Sojuz 2-1B/Fregat a úspěšně dopravila na oběžnou dráhu satelit Glonass-M. Družice je novým členem rodiny, která je budována Ruskem jako vlastní verze navigačního systému GPS kvůli nezávislosti na Americe.

Vrcholným testem rakety Sojuz však bude start plánovaný na 30. října, při kterém má vynést na orbit novou loď Progress M-13M s novou várkou zásob pro stanici ISS. Při tomto startu totiž bude na rozdíl od vypuštění satelitu Glonass-M použit stejný design třetího stupně rakety, jaký se využívá i u startů lodi Sojuz s posádkou. Pokud vypuštění Progressu M-13M dopadne dobře, otevře to dveře pro start nové posádky ke stanici ISS.

Stanice ISS částečně ochromena

Trojice, která v současné době obývá ISS, zleva M. Fossum, S. Volkov a S. Furukawa. Autor: NASA
Trojice, která v současné době obývá ISS, zleva M. Fossum, S. Volkov a S. Furukawa.
Autor: NASA
16. září přistála v Kazachstánu loď Sojuz TMA-21 s třemi kosmonauty, kteří pracovali na palubě ISS od dubna. Jejich odlet na palubě komplexu zanechal pouze tříčlennou posádku ve složení Mike Fossum (USA), Sergej Volkov (Rusko) a Satoši Furukawa (Japonsko), tato trojice nyní bude na ISS pracovat sólo až do poloviny listopadu, protože další kosmonauté dorazit zatím nemohou kvůli přerušení startů raket Sojuz. Kosmický komplex, již zaběhnutý s posádkou čítající šest členů, se tedy na dva měsíce vrátil k dřívější horší variantě poloviční posádky, tři lidé provoz stanice zvládají, jen provádění vědeckých experimentů dosti strádá. Zde pro zajímavost připomeňme, že teoretická minimální posádka, nutná k provozu stanice, čítá dva a půl člověka, nejhorší časy si stanice prožila po havárii raketoplánu Columbia, kdy byla její dlouhodobá posádka kvůli výpadku zásobování raketoplány zredukována na pouhé dva členy.

Původní černé vize o dočasném provozu ISS bez posádky se naštěstí nevyplní. 14. listopadu má ke stanici odstartovat loď Sojuz TMA-22, první pilotovaná mise po srpnové havárii (původní plán předpokládal start 22. září), v kabině Sojuzu budou sedět tři kosmonauté, kteří mají k ISS dorazit 16. listopadu. Již 22. listopadu se však má vrátit na Zemi současná trojice Fossum, Volkov, Furukawa ve svém Sojuzu TMA-02M, jejich návrat nelze odkládat, protože okolo 22. listopadu končí vzhledem ke dráze ISS možnost přistávat v Kazachstánu ve dne, což vyžadují bezpečnostní předpisy, další okno denních přistání se otevírá až na konci prosince, kdy Rusové přistání odmítají kvůli tradiční kazašské kruté zimě. Šest dní ale údajně na předání stanice mezi oběma trojicemi naprosto stačí. Trojice, která na ISS dorazí v polovině listopadu, se posil má dočkat 28. prosince. Počínaje tímto dnem by tedy ISS měla opět dlouhodobě hostit šest astronautů.

Zdroje:

NASASpaceFlight.com




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »