Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Raketoplán Discovery má po bezpečnostním vyšetřování zelenou
Vít Straka Vytisknout článek

Raketoplán Discovery má po bezpečnostním vyšetřování zelenou

Discovery na cestě na vypouštěcí komplex
Discovery na cestě na vypouštěcí komplex
Ve středu byl na jednání manažerů NASA povolen start raketoplánu Discovery STS-128 v úterý 25. srpna v 7:36 SELČ. Schůzka se ovšem protáhla na dva dny, protože se projednávalo možné nebezpečí ze strany izolace, která při červencovém startu raketoplánu Endeavour ve velkém množství padala z externí nádrže (při podobném jevu byla v roce 2003 vážně poškozena tepelná ochrana raketoplánu Columbia, což zapříčinilo jeho zkázu). Někteří účastníci středeční konference projevily obavy, zda něco podobného nemůže ohrozit následující start.

Nádrž ET po odhození, jasně jsou patrné oblasti, ze kterých padala izolace
Nádrž ET po odhození, jasně jsou patrné oblasti, ze kterých padala izolace
Při startu Endeavour STS-127 v červenci tohoto roku spadlo velké množství izolace především ze dvou regionů externí nádrže: z tzv. intertanku, který odděluje vodíkovou a kyslíkovou sekci nádrže a z jedné z ramp, kterými jsou na vnější stěně nádrže připevněny potrubí a elektrická kabeláž. Příčina odpadávání izolace z intertanku je stále záhadou, nicméně testy této části na nádrži, která bude použita při startu STS-128, ukázaly, že izolace drží na intertanku perfektně a není důvod k obavám. Horší je to s onou rampou na kyslíkové sekci nádrže. Izolace z ní padala při červencovém startu i při květnovém startu posledních opravářů k Hubbleovu teleskopu. Navíc se tato rampa nachází téměř na vrcholku nádrže a tak může izolace, z ní padající, zasáhnout relativně velkou plochu tepelného štítu raketoplánu. NASA předpokládá, že odlupování izolace z této rampy může být způsobeno vzduchovými bublinkami v izolaci, které vznikají při aplikaci izolační pěny na stěnu nádrže. Ještě než byl Discovery převezen na startovací rampu tedy byla dotyčná část jeho externí nádrže podrobena rentgenovým vyšetřením a žádné bublinky objeveny nebyly. Technici ovšem nezkontrolovali zbylé 3 rampy (ze kterých ovšem izolace nikdy nepadala), což je možné pouze v přípravném hangáru, na startovacím komplexu již ne. Proto některé hlasy žádaly převoz raketoplánu zpět do hangáru kvůli dodatečným testům (což by si vyžádalo odklad startu asi do poloviny října), což však bylo zamítnuto, nehrozí totiž žádné zřejmé nebezpečí.

Raketoplán se nyní na startovací rampě během finálních příprav potýká ještě s poruchou ve svém elektrickém systému, která bude dále řešena, neočekává se ale, že by ohrozila start.

Ložnice pro astronauta zevnitř
Ložnice pro astronauta zevnitř
Nadcházející mise STS-128 má za úkol především dopravit na ISS asi 7 tun vybavení. Místo v nákladovém prostoru raketoplánu Discovery tedy zaujme nákladní modul MPLM Leonardo. Jedná se o jeden ze 3 exemplářů těchto modulů. Je hermeticky uzavíratelný a po dobu přítomnosti raketoplánu je možné jej připojit ke stanici a vstoupit do něj bez skafandru za účelem vyložení nákladu. Tentokrát obsahuje dva laboratorní přístroje, chladič pro uchování vzorků, čekajících na dopravu na Zemi, nové "ložnice" pro posádku (jedná se o jakousi uzavíratelnou budku, která poskytuje astronautovi soukromí a osobní pohodlí), tělocvičný přístroj COLBERT (určený do nového modulu Tranquility, který bude vypuštěn příští rok, COLBERT je pojmenován po známém komikovi, který se zapojil do veřejné soutěže o pojmenování modulu Tranquility a hrozilo mu, že po něm pojmenují toaletu v onom modulu), dále také čističku vzduchu do modulu Tranquility. Ta možná prozatím zaujme místo v modulu Destiny, čistička CDRA v něm za poslední dobu dvakrát selhala (poprvé když při misi STS-127 narostl počet členů posádky ISS na rekordních 13), nyní sice pracuje dobře ale jistota je jistota.

Co se týče samotného modulu Leonardo, ten je dlouhý 6,4 metru, má 4,5 metru v průměru, váží 4,5 tuny a uveze 12,5 tuny nákladu. Den po příletu raketoplánu bude z jeho nákladového prostoru vyzvednut robotickou paží a připojen ke stanici pro vyložení nákladu, později bude do raketoplánu opět navrácen.

Mezi další úkoly posádky STS-128 bude při třech kosmických výstupech patřit výměna nádrže s tekutým čpavkem, který zajišťuje chlazení stanice, oprava jednoho z gyroskopů, doprava experimentů, umístěných vně stanice, zpátky na Zemi a příprava na uchycení nového modulu Tranquility příští rok.

Posádka STS-128
Posádka STS-128

Posádku raketoplánu Discovery tvoří:

  • Velitel Frederick Sturckow (druhý zprava), veterán tří kosmických letů (STS-88/1998, STS-105/2001 a STS-117/2007). Má celkovou zodpovědnost za bezpečnost a vykonání úkolů mise, bude také řídit raketoplán při připojení ke stanici a při přistání.
  • Pilot Kevin Ford (druhý zleva), pro něhož to bude první cesta do vesmíru. Bude asistovat veliteli při spojení se stanicí a bude řídit raketoplán při odletu od ní. Bude mít také účast na operacích prováděných pomocí robotické paže a inspekcích tepelného štítu letounu.
  • Specialista mise Patrick Forrester (první zprava), vydávající se na třetí kosmickou misi (předtím letěl na STS-105/2001 a STS-117/2007). Bude pomáhat řídit kosmické vycházky zevnitř stanice a také se bude účastnit inspekcí systémů raketoplánu.
  • Jose Hernandez (první zleva), kosmický nováček. Bude se účastnit inspekcí systémů raketoplánu a také bude mít na starost přenos nákladu z modulu Leonardo do stanice.
  • Christer Fuglesang (ESA, Švéd, třetí zprava) se vydá na druhou kosmickou misi (letěl na STS-116/2006). Tentokrát vykoná dvě kosmické vycházky a bude dohlížet na transport nákladu mezi stanicí a modulem Leonardo.
  • Danny Olivas (třetí zleva) se do vesmíru vydá podruhé (letěl na STS-117/2007) a zúčastní se všech tří kosmických vycházek jako vedoucí spacewalker.
  • Nicole Stottová (uprostřed) se do vesmíru podívá poprvé, splní jednu kosmickou vycházku a zůstane na stanici do listopadu, kdy se vrátí na palubě raketoplánu Atlantis STS-129. Její místo v posádce STS-128 zaujme Tim Kopra, kterého na stanici zanechal v červenci raketoplán Endeavour.

    Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »