Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  ROSETTA míří ke kometě Churyumov-Gerasimenko

ROSETTA míří ke kometě Churyumov-Gerasimenko

Rosetta.jpg
Evropská kosmická sonda ROSETTA byla vypuštěna na oběžnou dráhu kolem Slunce, která ji přivede do blízkosti komety 67P/Churyumov-Gerasimenko v roce 2014. Během desetileté cesty třikrát prolétne kolem Země a jednou kolem Marsu. Přiblíží se také minimálně k jedné planetce.

Rosetta je první kosmickou sondou, která bude navedena na oběžnou dráhu kolem kometárního jádra a zároveň uskuteční přistání na jeho povrchu. Zde bude studovat chování komety během přibližování ke Slunci. Výsledky pozorování přispějí nejen k výzkumu samotné komety, ale také k pochopení vzniku celé sluneční soustavy z protoplanetární mlhoviny před 5 miliardami roků.

Mise sondy Rosetta začala 2. 3. 2004 v 08:17 SEČ, když evropská nosná raketa Ariane 5 odstartovala z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně. Bez problémů došlo k oddělení bočních startovacích stupňů rakety a k navedení sondy na eliptickou dráhu kolem Země ve výšce 200 až 4 000 km. O dvě hodiny později, tj. v 10:14 SEČ, byl zažehnut raketový motor urychlovacího stupně, který sondu navedl na únikovou dráhu z přitažlivosti Země a k dosažení heliocentrické dráhy. K oddělení sondy od urychlovacího stupně došlo o 18 minut později.

"Po nedávném úspěšném navedení evropské sondy Mars Express na oběžnou dráhu kolem Marsu se jedná o další fantastickou misi. Budeme s napětím očekávat setkání sondy s kometou, ke kterému dojde za 10 let," prohlásil generální ředitel ESA Jean-Jacques Dordain přímo z kosmodromu.

Evropské řídící centrum v Darmstadtu (SRN) navázalo úspěšně spojení se sondou, která se nyní vzdaluje od Země rychlostí 3,4 km/s. Řídící středisko bude sledovat parametry dráhy a zajišťovat její potřebné korekce. Během následujících 8 měsíců budou zkontrolovány všechny přístroje sondy včetně vědecké aparatury. Posléze bude sonda uvedena do tzv. hibernace - všechny přístroje budou vypnuty, v činnosti budou jen systémy, bezprostředně nutné k řízení sondy a k zajištění letu ke kometě.

Přístroje sondy budou aktivovány vždy během gravitačních manévrů při průletech kolem Země či Marsu a při těsném přiblížení k některé z planetek. K prvnímu gravitačnímu urychlení dojde v březnu 2005, kdy sonda prolétne kolem Země. Nová dráha přivede sondu do blízkosti planety Mars, kolem níž prolétne v únoru 2007. Ze vzdálenosti 200 km bude proveden krátkodobý průzkum rudé planety. Po dalších průletech kolem Země v listopadu 2007 a v listopadu 2009 sonda již definitivně zamíří ke svému cíli - ke kometě Churyumov-Gerasimenko.

V polovině roku 2011, kdy sonda bude vzdálena asi 800 miliónů km od Slunce, bude aktivován její hlavní raketový motor k takové úpravě její dráhy, aby za další 3 roky došlo k setkání sondy s kometou. Vědecké přístroje sondy budou "probuzeny" k činnosti v lednu 2014, kdy během šestiměsíční fáze letu se bude Rosetta pomalu přibližovat ke kometárnímu jádru. Kometa bude ještě ve velké vzdálenosti od Slunce a její jádro bude v relativním klidu.

Na rozdíl od původního cíle - komety 46P/Wirtanen - patří 67P/Churyumov-Gerasimenko ke kometám, které byly do vnitřních oblastí sluneční soustavy "vrženy" gravitací Jupitera při vzájemném těsném setkání. Kometa byla objevena v září 1969 na astronomické observatoři Alma-Ata (Kazachstán). Jejími objeviteli byli Klim Churyumov z Kijevské univerzity (Ukrajina) a Světlana Gerasimenková z astrofyzikálního institutu v Dušanbe (Tádžikistán).

Kolem Slunce oběhne jednou za 6,6 roku. Obíhá po eliptické dráze: na jedné straně se dostává mezi Zemi a Mars, na opačné straně se vzdaluje od Slunce až za dráhu Jupitera. Z pozorování pomocí Hubblova kosmického teleskopu (HST) vyplynulo, že jádro komety má průměr asi 4 km. Vzhledem k tomu, že se kometa nachází ve vnitřních oblastech sluneční soustavy pouze krátkou dobu, obsahuje značné množství původního materiálu, ze kterého vznikala celá planetární soustava.

rosetta_spacecraft.jpg
Rosetta bude navedena na oběžnou dráhu kolem kometárního jádra ve vzdálenosti 25 km v srpnu 2014. Bude provádět detailní mapování povrchu za účelem vybrání vhodného místa k přistání modulu Philae o hmotnosti 100 kg. Přistávací modul bude "padat" na povrch jádra z výšky 1 000 metrů. Vzhledem k nepatrné přitažlivosti jádra se bude k jádru přibližovat rychlostí pěší chůze. Po dopadu na povrch jádra se k němu modul pevně ukotví pomocí harpuny, aby neunikl zpět do kosmického prostoru. Philae bude fungovat nejméně jeden týden, přičemž bude na Zemi posílat detailní snímky povrchu kometárního jádra a další informace o povrchové vrstvě jádra. Data budou na Zemi předávána prostřednictvím mateřské sondy na oběžné dráze kolem komety.

Rosetta bude pokračovat ve studiu komety až do prosince 2015. Bude přitom monitorovat kometární aktivitu během jejího přibližování ke Slunci. K největšímu přiblížení (k průletu perihelem dráhy) dojde v říjnu 2015.

Na vývoji a výrobě sondy se podílelo více než 50 evropských firem v čele s EADS Astrium. Celková hmotnost sondy je 3 tuny. Elektrickou energii dodávají panely slunečních baterií o rozpětí úctyhodných 32 metrů. Jedná se o první sondu, která se dostane za oběžnou dráhu Marsu, jejímž zdrojem energie jsou sluneční články. Kromě modulu Philae nese sonda 165 kg vědeckých přístrojů pro 11 experimentů, které dodaly kromě států ESA (Evropské kosmické agentury) ještě USA, Řecko, Maďarsko a Taiwan.

Čtyři přístroje jsou určeny k výzkumu kometárního jádra: ALICE = ultrafialový spektrometr, OSIRIS je kamera s vysokým rozlišením, VIRTIS je zobrazovací spektrometr a MIRO = mikrovlnný radiometr/spektrometr. Další tři přístroje budou studovat složení jádra a jeho emise (COSIMA, ROSINA a MIDAS). Zařízení GIADA bude analyzovat prach v okolí jádra, zatímco RPC bude studovat vnitřní strukturu tzv. kómy a její interakci se slunečním větrem. Další dva přístroje, CONSERT a RSI, využijí rádiové vlny ke studiu vnitřní stavby kometárního jádra a struktury kometární "atmosféry" - kómy.

rosetta_Philae.jpg
Přistávací modul Philae nese 9 experimentů, na jejichž vývoji pracovaly vědecké společnosti nejen z organizace ESA, ale také z USA, Maďarska, Polska a Ruska. Ve vybavení je například kamera CIVA/ROLIS, která bude pořizovat panoramatické snímky s vysokým rozlišením. Další přístroje budou provádět analýzu materiálu na povrchu jádra. Seismometr SESAME bude studovat jádro komety do hloubky 2m. Nechybí ani přístroje pro měření magnetického pole.

Tak jako tzv. Rosettská deska, nalezená v roce 1799, pomohla rozluštit hieroglyfické písmo a pochopit historii Egypta, sonda ROSETTA by měla vnést "nové světlo" do poznatků nejen o původu komet, ale celé naší sluneční soustavy.

Zdroj: ESA




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »