Rostliny pro marťanskou zahradu

Vědci se více přiklánějí k zařazení těch druhů zeleniny, které pocházejí z Asie, kde má zemědělství dlouhodobou tradici. Východní zelenina je mnohem výnosnější a odolnější vůči vnějším vlivům. Na kosmických stanicích se například daří úspěšně pěstovat hlávkový salát pocházející z Japonska. Dále se ve skleníku počítá například s výsadbou rajčat a papriky.

Experiment bude zahájen počátkem roku 2006 a účastní se jej 6 až 7 osob, které budou žít v maketě marťanské lodi, na níž bude realizován uzavřený koloběh látek. Jak informoval bývalý ruský kosmonaut-rekordman Valerij Poljakov, na "palubě" se bude vyrábět voda, kyslík i část potravy. Během experimentu budou vědci mj. studovat vliv přítomnosti rostlin na psychický stav člověka v podmínkách izolace. Fyzický a psychický stav posádky budou sledovat lékaři a vědci. Budou tak získány cenné zkušenosti pro realizaci dlouhodobých kosmických letů. Kromě dobrovolníků z Ruska se na jeho realizaci bude podílet i Evropská kosmická agentura ESA. "Je důležité studovat vzájemné chování členů dlouhodobé mezinárodní posádky, složené z občanů různé národnosti a různého založení, uzavřených v omezeném prostoru," doplnil Poljakov.

Vědci NASA zase pracují na vývoji vhodných zařízení pro pěstování rostlin na povrchu Marsu. Sazeničky zde musí "vegetovat" ve složitých podmínkách. Autoři experimentů předpokládají, že se jim podaří zelené rostliny "přizpůsobit" marťanským podmínkám. Používaný skleník je vybaven kopulí o průměru více než 1 metr. Uvnitř je udržována teplota +27 °C, vlhkost 75 % a tlak čtyřikrát až desetkrát nižší než na povrchu Země.

Ve skleníku je ve válcové části umístěno zařízení, které udržuje pod kopulí zadané podmínky. Zjistilo se například, že při nízkém tlaku dochází k rychlejšímu odpařování vody z povrchu listů. Experimentátoři se rozhodli reagovat tak, že rostliny více "zavlažovali". Objevil se však další problém: zvýšenou cirkulaci vody rostliny interpretovaly jako signál sucha. Tím došlo k aktivaci genů, odpovídajících za adaptaci na nedostatek vláhy. A přitom vlhkost ve sklenících dosahovala téměř 100 %. Docházelo tak k oslabování rostlin v důsledku boje s nepříznivými podmínkami, které vlastně neexistovaly. Rostliny uzavíraly póry v listech, které nakonec opadaly.

Molekulární biolog Rob Ferl, pracovník University of Florida a vedoucí projektu Mars Greenhouse, to však nevidí jako neřešitelný problém. Biochemickými změnami je možné regulovat množství hormonů, aby došlo ke změně reakce rostlin na životní podmínky ve skleníku.

V prostředí s nízkým tlakem objevili vědci nejen nevýhody, ale také výhody. Například docházelo k rychlejšímu odpadávání umírajících či zahnívajících částí rostlin. Pokusy jsou však zatím v počátcích. Rostliny byly umístěny do prostředí s nízkým tlakem pouze na dobu několika dnů. Cílem je vypěstovat rostliny, schopné v prostředí s nízkým tlakem "prožít" celý svůj životní cyklus, počínaje vysetím semen.

Až přijde doba budování skleníků na Marsu, rostliny již nebudou tak "zmateny" v nezvyklých podmínkách. Rob Ferl je o tom naprosto přesvědčen. O vysazování rostlin na Marsu pod otevřeným nebem však zatím neuvažuje.

Zdroj: spacenews.ru a membrana.ru