Rozhovor: Antonín Vítek - Evakuace ISS

Ve čtvrtek 12. 3. 2009 byla posádka ISS donucena k evakuaci a pobyla přibližně 10 minut na palubě připojeného návratového modulu Sojuz. Jaký byl důvod k této evakuaci?
Důvodem byl blízký průlet úlomku kosmického smetí, konkrétně despinového závaží třetího stupně nosné rakety Delta II, přezdívaného "jojo" závaží. Tato raketa vynesla už před 20 lety jednu vojenskou americkou navigační družici. Poslední stupeň zůstal na velice protáhlé eliptické dráze spolu s tímto závažím. Despinové závaží slouží k tomu, aby se rotace posledního stupně nosné rakety zbrzdila předtím, než se oddělí družice. Problém tentokrát spočíval v tom, že závaží mělo velice nízkou výšku perigea, jen kolem 145 km. Velice se přibližovalo k zemské atmosféře a při každém průletu perigeem se dost silně brzdilo o atmosféru Země. Tím se měnil čas nejbližšího průletu kolem stanice ISS. Největší nejistota byla v tom, jak daleko za stanicí proletí. Kdyby se závaží zbrzdilo hodně, opozdilo by se a bylo za stanicí daleko. Kdyby se zbrzdilo málo, bylo by k ní blíž. Jak moc se zbrzdí, to závisí na hustotě atmosféry a hustota atmosféry zase na tom, jak je Slunce právě aktivní. Když víc atmosféru zahřeje, ta se rozepne a je ve vrchních vrstvách hustší než normálně. Bylo to velice nejisté a nejistá byla předpovídaná dráha. Byla větší pravděpodobnost, že by mohlo dojít ke kolizi. Pravidlem je, že když je pravděpodobnost srážky větší než 1:10 000 (což je nesmírně malá hodnota), udělají se kroky k tomu, aby se případné škodě nebo ohrožení života kosmonautů zabránilo.

O jak hmotném předmětu mluvíme? Jak velké a těžké je to závažíčko?
Největší rozměr je asi 7 cm a hmotnost 1 kilogram. Je to víc, než by vydržela stěna stanice. Ta je konstruována tak, že zachytí hliníkovou kuličku o průměru asi 14 mm. Pět minut před spočítaným okamžikem přiblížení se celá posádka přesunula do transportní lodi Sojuz. Předtím zavřela průlezy mezi všemi obytnými a laboratorními moduly. To pro případ, že se některý modul prorazí. Vzduch by unikl jen z toho poškozeného modulu a v ostatních by se atmosféra zachovala. Záměrně však zůstal pootevřený průlez ze Sojuzu zpátky na stanici. Nikdo totiž nemohl vyloučit, že to "nepraští" právě do Sojuzu a neuteče vzduch ze Sojuzu. V takovém případě by tedy odtamtud astronauti rychle utekli a zavřeli za sebou.

Je takové "cvičení" ve vesmíru běžné?
Ano, podobné cvičení a dokonce "na sucho", tedy bez skutečného nebezpečí, se povinně dělá jednou měsíčně a dokonce je jich více. Jednak je to cvičení pro náhlý únik atmosféry (tzv. dehermetizaci) a druhé, velmi důležité cvičení, je nácvik postupu při požáru.

Šlo tedy o nějakou významnou událost, ke které tehdy na ISS došlo?
Naprosto ne. Například v den, kdy se k Mezinárodní vesmírné stanici připojovala Discovery, teď při letu STS 119, minul ráno stanici úlomek jiné, ještě sovětské, družice z roku 1981. Uvažovalo se o tom, že stanice udělá úhybný manévr. Dlouhodobé sledování úlomku však ukázalo, že mine stanici v dostatečně velké vzdálenosti, takže nebylo třeba se stanicí hýbat. Takové alarmy proběhnou ale několikrát do měsíce a zhruba jednou za 1,5 roku stanice z cesty skutečně uhnout musí.

Rozhovor vysílal Český rozhlas Leonardo v pořadu Nebeský cestopis dne 21. 3. 2009. Otázky pokládal redaktor Luboš Veverka. Přepis rozhovoru připravila Věra Bartáková.