Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Rusko vyvíjí nástupce Sojuzu - II

Rusko vyvíjí nástupce Sojuzu - II

kliper_obr.jpg
Před časem jsme na těchto stránkách informovali o probíhajícím vývoji nové ruské kosmické lodě, která by měla nahradit současný SOJUZ, který je v Rusku používán pro lety na oběžnou dráhu kolem Země již od poloviny 60. let minulého století. Tento článek přináší další doplňující informace, i když nelze vyloučit, že některé se ukáží pouze spekulativní. To může například platit o připojeném obrázku. Podle některých zdrojů bude mít nová ruská kosmická loď tvar vztlakového tělesa.

Ruská konstrukční kancelář RKK Eněrgija pracuje na vývoji nové kosmické lodě pro pilotované lety již od roku 2000 na základě požadavku Ruské kosmické agentury. V porovnání s doposud používaným Sojuzem bude nová kosmická loď pohodlnější a prostornější. Konstruktéři uvádějí, že při jejím vývoji bude využito všechno nejlepší, co bylo v Rusku v oblasti kosmonautiky vyvinuto. Kosmická loď je předběžně označována jako Clipper (Kliper).

kliper-logo_17242.jpg
Celková délka kosmické lodě bude 10 m, její startovní hmotnost bude činit 14,5 tuny. Na oběžnou dráhu kolem Země může dopravit 6 kosmonautů (některé zdroje uvádějí sedmičlennou posádku) a 700 kg nákladu. Posádku budou tvořit 2 piloti a 4 kosmonauti (cestující). Značná část zařízení je odvozena z přístrojového vybavení Sojuzu. Z projektu ruského raketoplánu Buran pochází nový navigační systém a tepelná ochrana pro mnohonásobné použití. Přistávací hmotnost bude činit 9,5 až 10 tun.

Využití nové kosmické lodě bude poměrně široké. Bude sloužit pro zajištění přepravy kosmonautů na Mezinárodní kosmickou stanici ISS (či jinou) a zpět na Zemi, bude používána jako "záchranný člun" pro případ okamžité evakuace posádky stanice v situacích ohrožujících život kosmonautů. Bude schopna samostatného desetidenního letu na oběžné dráze kolem Země, může tedy sloužit jako základna pro některé vědecké experimenty. Může nést na své palubě až 4 kosmické turisty, zatímco na palubě Sojuzu se mohl nacházet pouze jeden "platící" člen posádky. Může tedy "vydělávat" dolary v oblasti kosmické turistiky. Údajně může být využita i pro cestu na Měsíc či na Mars.

klipper-onega.jpg
Pro její vynášení na oběžnou dráhu kolem Země bude vyvinuta nová nosná raketa s názvem "Oněga", vycházející z konstrukce osvědčené rakety Sojuz. V prvním stupni rakety (4 boční stupně) bude používat kombinaci pohonných látek kapalný vodík/kapalný kyslík (LH2/LOX). Startovat bude z kosmodromu Bajkonur a Pleseck. Vedoucí představitelé RKK Eněrgija jsou přesvědčeni, že pokud budou mít k dispozici dostatek finančních prostředků, nová kosmická loď by mohla poprvé odstartovat v roce 2010, tj. o čtyři roky dříve, než bude vyvinuta nová americká kosmická loď.

Další informace sdělil zástupce hlavního konstruktéra Nikolaj Albertovič Brjuchanov. Kosmická loď se skládá z prostorné kabiny, tvarem připomínající "nos" raketoplánu Buran a z přístrojového úseku, kde je instalován spojovací uzel. Při startu bude kosmická loď umístěna na nosnou raketu bez aerodynamického krytu. Nebude však chybět SAS - systém havarijní záchrany kosmické lodě. Záchrana bude možná kdykoliv, v kterémkoliv okamžiku letu. Na rozdíl od amerického raketoplánu se nevyskytují během startu či přistání žádné nebezpečné fáze letu, při kterých není zajištěna záchrana posádky. Kliper bude schopen přistát velmi přesně v určené oblasti - může přistávat kdekoliv na území Ruska (ne v Kazachstánu jako Sojuzy), přičemž bude měnit trajektorii letu během sestupu atmosférou. Před návratem se přístrojový úsek oddělí a shoří v ovzduší. Návratovou kabinu - nejdražší část celé kosmické lodě - bude možno používat opakovaně. Změny doznají i anatomická křesla vzhledem k menšímu přetížení, které bude dosahovat maximálně 2,5 G.

Celkové náklady na vývoj nové kosmické lodě se odhadují na 10 miliard rublů.

Zdroj: www.1tv.ru, astronautix.com, http://wwwmywisecounty.com/ a http://newsfromrussia.com/ a spacenews.ru




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »