Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Sedm minut strachu aneb průběh přistání sondy Phoenix na Marsu
Petr Kubala Vytisknout článek

Sedm minut strachu aneb průběh přistání sondy Phoenix na Marsu

Kosmická sonda Phoenix
Kosmická sonda Phoenix
V noci z neděle 25. na pondělí 26. května našeho času má v severních oblastech Marsu přistát americká sonda Phoenix. Roky příprav a měsíce cesty k rudé planetě má kosmické plavidlo již téměř za sebou. O úspěchu či neúspěchu celé mise tak rozhodne pouhých sedm minut. Tak dlouho uplyne od vstupu sondy do atmosféry Marsu do okamžiku, kdy se přistávací vzpěry dotknou povrchu. Bude Phoenix správně naorientován pro vstup do atmosféry? Otevře se padák? Zažehnou se motory? Odpovědi na tyto otázky dostaneme již v pondělí velmi brzy ráno našeho času. Cílem mise je geologický průzkum okolí místa přistání, pořizování snímků a meteorologická měření.

Phoenix přistane na Marsu přímo, bez prvotního navedení na oběžnou dráhu. Pouhých 22 hodin před plánovaným přistáním provede Phoenix šestou (resp. pátou – jedna byla zrušena) a poslední korekci své dráhy. V případě, že by tato korekce nebyla vyhovující, může dát řídicí středisko povel k mimořádné změně dráhy asi 8 hodin před přistáním.

Průběh přistání sondy Phoenix na Marsu
Průběh přistání sondy Phoenix na Marsu
K přistání má dojít v pondělí 26. května okolo 1:37 SELČ v oblasti zvané Vastitas Borealis (68,35° severní šířky). O úspěchu či neúspěchu se ale dozvíme až o 15 minut a 20 sekund později. Tak dlouho totiž potrvá, než doputuje signál z Marsu na Zemi.

Oblast přistání je výsledkem kompromisu. Vědci totiž chtěli sondu poslat do regionu poblíž pólu Marsu, kde se očekává v odebraných vzorcích poměrně velké procento ledu. Tamní oblasti jsou ale také pověstné značným výskytem velkých balvanů, které by mohly sondu poškodit nebo ji znemožnit fungováni. Při výběru přistávací elipsy o rozměru přibližně 100x20 km tak měli vědci poměrně přísné mantinely. Výsledné místo bylo podrobně pročesáno z oběžné dráhy sondou MRO. Snímky byly natolik přesné, že měly odhalit balvany o velikosti až tří metrů, tedy přibližně stejné jako samotná sonda.

Místo přistání sondy Phoenix
Místo přistání sondy Phoenix
Pozice místa přistání sondy Phoenix na Marsu.





Místo přistání sondy Phoenix a dalších sond v minulosti
Místo přistání sondy Phoenix a dalších sond v minulosti
Obrázek ukazuje místa přistání všech významných kosmických sond na Marsu. Sondy Viking přistály na povrchu v roce 1976 podobným způsobem jako Phoenix – využily ke konečnému brzdění motory. Na rozdíl od Phoenixu byly ale sondy Viking nejdříve navedeny na oběžnou dráhu kolem Marsu. Vozítko Mars Pathfinder dosedlo na povrch planety v roce 1997 a dva jeho větší kolegové Spirit a Opportunity pak v roce 2004.



Animace ukazuje průběh přistání sondy Phoenix na Marsu

Fáze 1 – příprava na vstup do atmosféry

  • T -10 minut před vstupem do atmosféry – bude zahájen sestupný manévr
  • T -7 minut – od kosmického plavidla se oddělí letová část, která zajišťovala potřebné funkce a dodávku energie během letu k Marsu.
  • T -6,5 minut – zahájení orientace tepelného štítu pro vstup do atmosféry.
  • T -5 minut před vstupem do atmosféry – orientace tepelného štítu bude dokončena.

Fáze 2 – průlet atmosférou

Phoenix vstoupí do atmosféry ve výšce 125 km nad povrchem Marsu v rychlosti asi 5,7 km/s. V tu chvíli bude do přistání zbývat asi 422 sekund. Atmosféra Marsu je sice řidší než ta pozemská, přesto má ale dostatečnou hustotu na to, aby zbavila sondu nadbytečné kinetické energie. O snížení rychlosti se také postará brzdicí padák o průměru 9 metrů a v konečné fázi 12 hydrazinových motorků.

  • T -7 minuty a 2 sekundy do přistání – vstup do atmosféry
  • T -3 minuty a 23 sekund (výška 12,3 km) – otevření padáku
  • T -3 minuty a 08 sekund (výška 11,0 km) - odhození tepelného štítu, rychlost 119 m/s (428 km/h).

Fáze 3 - přistání

  • T -2 minuty a 58 sekund – přistávací nohy rozmístěny a připraveny
  • T -2 minuty a 08 sekund – aktivace přistávacího radaru
  • T -31 sekund (výška 880 m) – odhození padáku
  • T - 28 sekund – zážeh brzdicích motorů
  • T -5 sekund (výška 12 metrů) – srovnání rychlosti na 1,6 m/s (5,8 km/h)
  • T -0 sekund – přistání

Fáze 4 – po přistání

  • Až 30 minut bude sonda vyčkávat, než se v okolí místa přistání usadí prach, rozvířený motory. Poté dojde k rozvinutí slunečních panelů.

Poznámka: časy jednotlivých operací při přistávání jsou pouze orientační a mohou se v reálu lišit o několik sekund v závislosti na aktuální hustotě atmosféry Marsu apod.

Data z průběhu přistání se budou přenášet na Zemi prostřednictvím sond Mars Reconnaissance Orbiter a Mars Express. První data by sice měla doputovat na Zemi několik desítek minut po přistání, na zveřejnění prvních snímků na internetu si ale musíme počkat minimálně dvě hodiny. Větší množství fotografií z přistání pak bude dostupné teprve v průběhu týdne. Všechny zajímavé fotografie budeme okamžitě zveřejňovat na našem webu.

Živé komentované zpravodajství vysílá NASA TV (Public Channel), kterou si můžete naladit na www.astro.cz/nasatv a online informace by měly být rovněž na astro.cz.

Související: stránky astro.cz k přistání sondy Phoenix na Marsu

Zdroj:

NASA

http://phoenix.lpl.arizona.edu

www.afspc.af.mil





O autorovi



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »