Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  SOFIA bude pátrat po tajemství zrodu planet

SOFIA bude pátrat po tajemství zrodu planet

Létající stratosférická observatoř SOFIA
Létající stratosférická observatoř SOFIA
SOFIA je zkratka pro létající stratosférickou observatoř (Stratospheric Observatory for Infrared Astronomy), pracující v oboru infračerveného záření. Jejím úkolem bude studovat vesmír během letu ve stratosféře - ve výšce kolem 14 km nad zemským povrchem. Pravidelné operační lety největší moderní létající observatoře by měly být zahájeny ještě v roce 2010.

"SOFIA je zařízení k realizaci určitých velkolepých výzkumů," říká vědecká pracovnice projektu Pamela Marcum. "Tak například tento dalekohled nám pomůže vyřešit otázku, jak vznikaly planety a jak se vyvíjela naše Sluneční soustava."

Jako mobilní observatoř může SOFIA létat kdykoliv a kdekoliv. Může se přemístit do oblasti výhodné k pozorování mimořádně zajímavého astronomického úkazu, jako jsou například zákryty hvězd (což nastává v případě, kdy těleso Sluneční soustavy přechází přesně před vzdálenými hvězdami). Úkaz se dá pozorovat jen z určitého místa - pozemní observatoř do vhodné lokality přemístit nelze. Navíc observatoř SOFIA se během pozorování pohybuje nad nejhustší vrstvou zemské atmosféry (nad oblačností, a především má pod sebou 99 % vodní páry), což jí umožní lepší pozorování vesmírných objektů právě v oboru infračerveného záření.

Ačkoliv se naše Galaxie doslova hemží planetárními soustavami, astronomové zatím přesně nevědí, jak vznikly. Je to proto, že běžné dalekohledy nemohou svým pohledem proniknout přes obří hustá oblaka prachu a plynů, z nichž se rodí planety. Při pozorování v oboru infračerveného záření může observatoř SOFIA nahlédnout za hustý závoj a pozorovat proces zrození - ukázat tak astronomům, jak se jednotlivé molekuly skládají dohromady a vytvářejí nový objekt.

"SOFIA bude schopná lokalizovat ve vznikajících planetárních soustavách tzv. sněžnou čáru, tj. místo, kde se v prachoplynném disku kolem mladé hvězdy mění vodní pára v led," říká Pamela Marcum. "To je velmi důležité, protože se domníváme, že právě zde vznikají obří plynné planety. Nejhmotnější planetární jádra vznikají v blízkosti sněžné čáry, protože podmínky zde jsou nejlepší pro jejich vytvoření z ledu a horniny." (Lepkavé částice ledu pomáhají vzniku planet právě tak jako vám pomáhají vytvořit sněhové koule, které pak házíte po nic netušících osobách.)

"Jakmile se již jednou velké jádro vytvoří, jeho gravitace se stává dostatečně silnou, přitahuje z okolí plynný vodík a hélium, které jádro pevně obklopují. Následně mohou tato velká jádra vyrůst do podoby plynných obrů, jako je Jupiter či Saturn. Jinak zůstanou malými planetami z ledu a kamení."

"SOFIA bude rovněž schopná přesně určit, kde jsou uvnitř protoplanetárního disku rozmístěny základní stavební látky, jako je kyslík, metan či oxid uhličitý." Ze znalosti, kde se v disku nacházejí jednotlivé substance, se dozvíme, jak se skládají dohromady a jak se z nich vytvářejí planety.

Pohled na dalekohled létající observatoře SOFIA
Pohled na dalekohled létající observatoře SOFIA
Jednou z klíčových vlastností observatoře je schopnost doplňovat jiná pozorování v infračerveném oboru. Během předpokládané 20leté životnosti může navazovat na výzkumy, prováděné kosmickými observatořemi a rozšiřovat tak jejich poznatky. Pokud například observatoř, jako je WISE (Wide-field Infrared Survey Explorer) objeví něco, co zasluhuje více pozornosti, SOFIA se na tento zdroj může zaměřit déle a podrobně jej studovat, zatímco WISE bude pokračovat v přehlídce celé oblohy.

"Kosmická observatoř WISE byla zkonstruována k průzkumu celé oblohy v oboru infračerveného záření shromažďováním přehledových údajů o velkém množství objektů, nikoliv k jejich detailnímu studiu," vysvětluje Pamela Marcum. "Naopak SOFIA má právě dostatek času zabývat se detailním výzkumem vybraných zdrojů IR záření."

Na rozdíl od kosmických observatoří se létající dalekohled SOFIA "po letu vrací zpět do hangáru", kde mohou být pravidelně její přístroje opravovány, přizpůsobovány nebo dokonce vyměněny za nové a dokonalejší vědecké vybavení v závislosti na požadovaném výzkumu.

Létající observatoř SOFIA představuje německý dalekohled o průměru 2,5 m a hmotnosti 17 tun, který je zabudován na palubě upraveného letounu Boeing 747SP. Ve výzkumu naváže na úspěchy Kuiperovy létající observatoře, která byla vybavena dalekohledem o průměru 91,5 cm a astronomům sloužila v letech 1974 až 1995.

Zdroj: www.physorg
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »