Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Sonda Deep Impact odstartovala ke kometě Tempel 1

Sonda Deep Impact odstartovala ke kometě Tempel 1

trajectory_DeepImpact.jpg
Z mysu Canaveral (Florida) 12. ledna 2005 v 1:47:08 odpoledne místního času (19:47:08 SEČ) odstartovala raketa Boeing Delta 2 nesoucí sondu Deep Impact ("Drtivý dopad").

Cesta ke kometě Tempel 1 (efemeridy), ležící ve vzdálenosti 257,5 miliónů km od Slunce v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem, bude trvat 6 měsíců. Setkání s kometou je naplánované na 4. července 2005.

Náraz a jeho důsledky budou sledovat kromě mateřské sondy Deep Impact také dalekohledy na oběžné dráze Země (HST, Chandra a Spitzer) a pozemské observatoře. Dopad, který nastane na osvětlené straně komety ve vzdálenosti 133,5 miliónů km od Země, by mohl být pozorovatelný na západním pobřeží USA, Havajských ostrovech, východní Austrálii a jižní části Tichého oceánu v 6:00 UT (7:00 SELČ).

"Nevíme, čím jsou komety tvořeny a nevíme, jak jsou pevné. Mohly by být jemné a prachové jako mísa kukuřičných lupínků, ale mohly by být jako betonový chodník. Při konstrukci projektilu jsme museli vzít v úvahu obě možnosti," řekl Jay Melosh z Arizonské university v Tucsonu a vědecký pracovník projektu.

Přesná velikost a tvar kometárního jádro nejsou známy. Předpokládá se, že jádro má v průměru 6 km a je protáhlé. "Deep Impact bude první misí, která odkryje horní vrstvu povrchu komety a pronikne blíže k jádru," řekl Tom Morgan, vědecký pracovník projektu. Jak bude kometa Tempel 1 reagovat na dopad projektilu je zatím velká neznámá. Velikost kráteru zatím odborníci nedovedou odhadnout. "Očekáváme kráter 90 m v průměru a 30 m hluboký, ale mohl by být i o velikosti fotbalového stadionu", řekl Michael A'Hearn z Univerzity v Marylandu. Ale současně upozorňuje, že někteří si myslí, že projektil povrch jen naruší, ale nevytvoří hluboký kráter.

"Proč rozumět kometám? Proč studovat komety vůbec? Komety jsou tvořeny původním materiálem naší sluneční soustavy a jsou tvořeny z materiálu, ze který byly vytvořeny všechny planety a Slunce," řekl Andy Dantzler, ředitel oddělení NASA pro výzkum sluneční soustavy.

Zdroj: www.spaceflightnow.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »