Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Sonda MTO bude komunikovat pomocí laseru

Sonda MTO bude komunikovat pomocí laseru

Na zbytek se mi zeptejte.
Na zbytek se mi zeptejte.
Na rok 2009 plánuje NASA vypustit k Marsu kosmickou sondu s názvem MTO (Mars Telecommunications Orbiter), která bude navedena na vysokou oběžnou dráhu kolem planety (výška nad povrchem Marsu bude asi 5000 km, aby byla zajištěna dlouhodobá "slyšitelnost" přistávacích modulů). Bude se jednat o první kosmickou sondu, vybavenou zařízením pro komunikaci se Zemí pomocí laseru. Použití infračerveného laseru (vlnová délka 1,06 mikrometru) místo radiových vln umožní předávat informace na Zemi z oběžné dráhy kolem Marsu minimálně 10krát (možná až 100krát) rychleji, než jsou schopny současné telekomunikační systémy. Dosavadní maximum přenosu dat ze sondy Mars Odyssey činí 128 000 bitů za sekundu.

Přenosová kapacita nového komunikačního systému na bázi laseru se bude pohybovat od 1 do 30 miliónů bitů za sekundu, což je poměrně hodně. V současné době nelze předávat na Zemi v reálném čase veškeré informace, které získávají na Marsu kosmické sondy na oběžné dráze a pojízdné rovery. Množství předávaných dat je limitováno právě přenosovou kapacitou používaných telekomunikačních systémů.

Avšak i laserová komunikace má své nedostatky. Šíření laserového signálu je silně rušeno oblačností. Autoři projektu chtějí tento problém obejít tím, že vybudují rozsáhlou síť přijímačů - dalekohledů - které budou přijímat signály z Marsu. Počítá se s použitím Hale Telescope o průměru 5 m v jižní Kalifornii a s několika dalekohledy o průměru 0,8 m, jejichž lokality budou vybrány později. Bude použito více než 10 dalekohledů v různých částech světa. Předpokládá se, že alespoň na jedné "viditelné" stanici bude jasná obloha. Laserový vysílač na kosmické sondě MTO bude vybaven dalekohledem s objektivem o průměru 0,3 m. Bude jej možno zamířit na pozemní antény s dostatečnou přesností.

Jestliže radiový signál ze současných kosmických sond "pokrývá" celou zeměkouli, laserový paprsek vytvoří na zemském povrchu skvrnu o průměru několika stovek kilometrů. Na druhou stranu se i tak bude jednat o velmi "rozředěné" záření. Aby je bylo možno detekovat, vědci nyní vyvíjejí nové přijímače, které budou minimálně 10krát citlivější než ty dosavadní. Na vývoji zařízení spolupracují Goddard Space Flight Center, Jet Propulsion Laboratory a MIT Lincoln Laboratory. Na sondě MTO bude rovněž umístěna radioaparatura pro radiovou komunikaci ve dvou různých pásmech. Ta se tak stane prvním umělým kosmickým tělesem u jiné planety, které nebude sloužit k vědeckým výzkumům, ale pouze jako retranslátor naměřených dat pomocí přístrojů na jiných sondách na oběžné dráze či na povrchu planety. Laserová komunikace bude v budoucnosti používána rovněž pro zabezpečení spojení mezi sondou na oběžné dráze a jejím přistávacím modulem, mezi pojízdnými laboratořemi a řídícím střediskem apod.

Obdobné systémy se nyní testují na některých vědeckých družicích na oběžné dráze kolem Země.Start sondy Mars Telecommunications Orbiter je předběžně naplánován na 1. 1. 2009. Její životnost se plánuje do roku 2015. Předpokládaná hmotnost sondy bude kolem 2 tun (včetně pohonných látek pro navedení na oběžnou dráhu kolem Marsu). Elektrickou energii budou dodávat 2 panely slunečních baterií o rozpětí více než 7 m. Sonda bude dále vybavena anténou o průměru 2 až 3 m pro komunikaci v rádiovém oboru.

Zdroj: www.newscientist.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »