Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Úprava spektrometru pro ISS prodlouží provoz raketoplánů
Vít Straka Vytisknout článek

Úprava spektrometru pro ISS prodlouží provoz raketoplánů

Převoz raketoplánu Atlantis na rampu 22. dubna 2010
Převoz raketoplánu Atlantis na rampu 22. dubna 2010
V programu raketoplánů zbývají poslední tři mise, které by měly kosmické letouny odlétat v tomto kalendářním roce. Pořadí a data startů ale řádně promíchá spektrometr AMS, který měl dopravit na ISS raketoplán Endeavour při své červencové misi. Tento vědecký přístroj totiž může vzhledem k nutným úpravám letět nejdříve v listopadu.

Letový řád raketoplánů vypadal ještě před pár dny následovně: 14. května se má do vesmíru vydat Atlantis v rámci mise STS-132, následovat jej budou 29. července Endeavour STS-134 a konečně historicky poslední mise Discovery STS-133 s datem startu 16. září 2010. A jak to vypadá nyní? Mise STS-132, jejíž start je za dveřmi (Atlantis již stojí na rampě 39A) zůstane zřejmě nedotčena (toto potvrdí ve středu 28. dubna jednání manažerů NASA) a beze změny zamíří k ISS i mise STS-133 v polovině září. STS-134 se vzhledem k nutnému odkladu tedy stane poslední misí raketoplánu.

Spektrometr AMS
Spektrometr AMS
Tento let byl z konce července na (zatím) polovinu listopadu odložen kvůli nutnosti úprav spektrometru AMS, který má raketoplán Endeavour doručit na Mezinárodní kosmickou stanici (mise se zúčastní i astronaut Andrew Feustel, který letěl zhruba před rokem s Písněmi kosmickými k Hubbleovu teleskopu). Spektrometr AMS má být umístěn na exteriéru stanice a zachycovat paprsky o vysokých energiích. Cílem jeho vědecké práce bude pátrání po antihmotě a temné hmotě, o které vědci prohlašují, že tvoří asi čtvrtinu hmoty ve vesmíru, přímo detekována však zatím nebyla. Podle původních plánů měl srdce AMS tvořit supravodivý magnet, ochlazovaný tekutým heliem (supravodivost je možná pouze při teplotách blízkých absolutní nule), který měl měnit dráhy elektricky nabitých subatomových částic (protony a elektrony) a tím umožnit jejich studium. Jenže s tímto magnetem by spektrometr fungoval jen asi tři roky (fungování Mezinárodní kosmické stanice je plánováno minimálně do roku 2020) takže padlo rozhodnutí vyměnit supravodivý magnet za obyčejný a tím prodloužit životnost přístroje na dobu zhruba stejnou, jakou má před sebou celá ISS (i když za cenu menší citlivosti přístroje). O výměně magnetu už bylo rozhodnuto, upravený spektrometr ale dorazí na kosmodrom nejdříve koncem srpna, což si vyžaduje odklad mise STS-134 na listopad (jako optimistický termín).

Ještě koncem loňského roku se mluvilo i o možnosti přidání jedné mise raketoplánu STS-135 k aktuálně plánovaným letům. Při každé misi raketoplánu totiž musí být k dispozici vybavení (pomocné motory a externí nádrž) pro vypuštění jiného raketoplánu, kdyby ten první potkaly vážné potíže a jeho posádka by musela zůstat na palubě stanice ISS a čekat na záchranný letoun. Vybavení musí být k dispozici samozřejmě i při poslední misi raketoplánu a pokud ta skončí bezpečným přistáním, proč nevyužít provozuschopné motory a nádrž? Vypuštěním raketoplánu se čtyřčlennou posádkou by odpadla nutnost mít opět v záloze záchranný stroj, čtyři astronauti by se v případě nouze vrátili z ISS na Zemi v ruských lodích Sojuz. Nyní to ale vypadá, že odklad mise STS-134 tuto dodatečnou misi definitivně odepsal. NASA má peníze pouze na provoz raketoplánů do konce kalendářního roku 2010 a do tohoto limitu by se potenciální mise STS-135 určitě nevešla vzhledem k odkladu startu STS-134 (který se do limitu ovšem také vejít nemusí).

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »