Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Uranus Pathfinder: sonda k Uranu?

Uranus Pathfinder: sonda k Uranu?

Planeta Uran na snímku ze sondy Voyager 2
Planeta Uran na snímku ze sondy Voyager 2
Před 25 roky uskutečnila sonda NASA s názvem Voyager 2 zatím poslední výzkum planety Uran na své cestě k další planetě - k Neptunu. Byla první sondou, která zblízka pozorovala tento fantastický svět. Kosmická sonda Voyager 2 se k Uranu nejvíce přiblížila 24. ledna 1986 a od té doby se můžeme na tohoto "ledového obra" dívat pouze z velké dálky pozemními dalekohledy nebo kamerami na palubě Hubblova kosmického dalekohledu HST. Avšak skupina 168 vědeckých pracovníků z Evropy a USA nechce nechat planetu Uran již déle nepovšimnutou.

V návrhu předloženém Evropské kosmické agentuře ESA byla mise s názvem Uranus Pathfinder krátce popsána. Jejím cílem bude cesta do vnějších oblastí Sluneční soustavy, navedení na oběžnou dráhu kolem Uranu a výzkum unikátního chemického složení planety, jejích prstenců a měsíců a studium některých přetrvávajících záhad planety. To na oplátku doplní naše znalosti o historii vývoje celé Sluneční soustavy a o vzniku jiných planetárních soustav.

Chris Arridge, postgraduální vědecký pracovník na University College London's Mullard Space Science Laboratory (MSSL) a vedoucí projektu prohlásil, že motivací k přípravě sondy Uranus Pathfinder je podrobně prozkoumat obří vnější planety, o kterých toho známe tak málo.

"Abychom zcela porozuměli celé naší Sluneční soustavě, musíme prozkoumat všechny její součásti," říká Arridge. "Je to podobné jako mít obrovskou skládačku a mít k dispozici pouze polovinu obrázků - potřebujeme mít k dispozici všechny obrázky, abychom měli možnost spatřit celý velký obraz."

Podivná planeta Uran

Planety Uran a Neptun se velice odlišují od svých větších sourozenců. Jsou často přezdívány "ledovými obry", protože obsahují významné množství ledů nejen ve svých atmosférách. (Na rozdíl od nich jsou Jupiter a Saturn složeny především z vodíku a hélia.)

Zatímco systémy Jupiteru a Saturnu byly detailně studovány kosmickými sondami Galileo (Jupiter) a Cassini (Saturn), vnější a vzdálenější ledoví obři si doposud uchovávají některá svá tajemství. A co může být zajímavější a bizarnější než podivná planeta Uran?

Planeta Uran
Planeta Uran
Jedna z nejpozoruhodnějších zvláštností Uranu je skutečnost, že obíhá kolem Slunce skloněna "na bok". Planeta se doslova "koulí" po své dráze. Během 84 roků, kdy vykoná jeden oběh kolem Slunce, stráví poloviční dobu tím, že ke Slunci přivrací jeden ze svých pólů (v jeho okolí panuje léto), zatímco na opačné straně panuje dlouhotrvající zima. V druhé polovině oběhu si póly své role vymění. Počasí je na Uranu ovlivňováno těmito extrémně dlouhými ročními obdobími.

"Tato nezvyklá orientace polární osy napovídá, že planeta Uran zažila v rané historii vývoje Sluneční soustavy velký úder," říká John Cooper (NASA, Goddard Space Flight Center) a vědecký pracovník týmu Uranus Pathfinder. John Cooper byl rovněž členem týmu, který se podílel na řízení sondy Voyager 2 v době jejího průletu kolem planety Uran.

Ale to není všechno. Nejen že rotační osa planety je příliš skloněná; její magnetické póly rovněž nesouhlasí s polohou rotačních pólů planety. "Mimo veškerou pochybnost bylo pro mě největším překvapením po přiblížení Voyageru 2 k Uranu zjištění, že magnetické póly planety jsou skloněny vůči rotační ose o plných 60 stupňů," říká Cooper. "Pokud by tomu tak bylo i na Zemi, potom by se severní magnetický pól nacházel poblíž Houstonu v Texasu a nikoliv v severních oblastech Kanady."

Kromě nepřirozeně skloněné rotační osy Uranu je tu ještě otázka, jak planeta generuje malé množství tepla. Plynní obři jsou známi tím, že vyzařují určité množství tepla uvolňovaného při procesech v hlubinách jejich atmosfér, avšak planeta Uran je v tomto směru zase odlišná.

Sonda Uranus Pathfinder by mohla hledat odpovědi, ukryté hluboko v nitru planety, ale současně by mohla studovat 27 známých měsíců, z nichž 10 objevila kosmická sonda Voyager 2.

Zlatý důl Sluneční soustavy

Změny v atmosféře planety Uran
Změny v atmosféře planety Uran
Uran krouží kolem Slunce ve vzdálenosti 19krát větší, než je vzdálenost Země od Slunce - v této vzdálenosti nebudou sluneční baterie schopny zásobovat sondu potřebnou elektrickou energií. Podobně jako sonda Cassini u Saturnu bude potřebovat radioizotopový zdroj energie.

Stejně jako sonda Voyager 2 absolvovala několik gravitačních manévrů při průletech kolem planet, i kosmická sonda Uranus Pathfinder využije sérii gravitačních asistencí jiných planet k dosažení vnějších oblastí Sluneční soustavy. V závislosti na velikosti sondy může její cesta k planetě Uran trvat 8 až 15 let. Přípravný tým doufá, že by sonda mohla odstartovat v roce 2021.

"Existuje pouze jediný způsob ke zjištění, jak funguje Sluneční soustava na různých místech: vyslat do těchto vzdálených oblastí automatické kosmické sondy," říká Chris Arridge. Planeta Uran se nachází ve zvláštní pozici ve Sluneční soustavě: je daleko od Slunce, dostává ze Slunce velmi málo energie, její rotační osa je skloněna do roviny oběžné dráhy.

"Uran je zlatý důl, který nám toho může hodně prozradit o ostatních planetách naší Sluneční soustavy," dodává Chris Arridge.

Zdroj: news.discovery
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »