Dne 27. 3. 2004 se v USA uskutečnila úspěšná zkouška hypersonického experimentálního bezpilotního letounu s označením X-43A. Start se uskutečnil pomocí letounu B-52B, pod jehož křídlem byla upevněna nosná raketa Pegasus-XL. Na posledním stupni rakety byl připevněn zkušební letoun X-43A. Po dosažení zkušební oblasti nad Tichým oceánem, 80 km západně od pobřeží amerického státu Kalifornie, došlo ve výšce 12 km k oddělení rakety Pegasus. Po dobu asi 5 sekund se raketa se zkušebním letounem nacházela v beztížném stavu (volný pád), načež došlo k zážehu raketového motoru prvního stupně rakety.
Motory rakety byly v činnosti 80 sekund a tím došlo k urychlení hypersoniku X-43A na rychlost 8300 km/h. Po oddělení zkušebního letounu od nosné rakety ve výšce 29 km byl nastartován vlastní zkušební motor letounu, který pracoval po dobu 10 sekund. X-43A byl tak urychlen na rychlost M 7 (Mach 7), což je rychlost 7krát převyšující rychlost zvuku v daném prostředí. Po vypnutí motoru se letoun nacházel ve fázi klouzavého letu a po 10 minutách dopadl do vod Tichého oceánu ve vzdálenosti 600 km od pobřeží. Se záchranou letounu se nepočítá.
"Všechno probíhalo podle plánu. Bylo to nádherné. Po pravdě řečeno, bylo to to nejkrásnější, co jsem doposud viděla. Na tento okamžik jsme čekali několik let," prohlásila tisková mluvčí NASA Leslie Williamsová. Uskutečněný let byl druhým pokusem o prověrku tohoto nadzvukového letounu. První zkouška 2. 6. 2001 skončila neúspěchem pro závadu na nosné raketě.
Hlavním úkolem programu X-43A je výroba a letové prověrky nové pohonné jednotky, která spaluje při hypersonických rychlostech kapalný vodík a jako okysličovadlo využívá kyslík z okolního prostředí. Takovéto motory by měly být ekonomičtější ve srovnání s klasickými raketovými motory, jelikož při vlastním letu nejsou na palubě raketoplánu nádrže s okysličovadlem (kapalným kyslíkem). Nové technologie umožní překonávat vzdálenosti mezi dvěma libovolnými letišti na zeměkouli za dobu kratší než 2 hodiny, nebo odstartovat z obyčejného letiště, v krátké době dosáhnout Mezinárodní kosmické stanice na oběžné dráze kolem Země a pak se podobně vrátit zpět. Nové technologie, které nyní rozpracovává NASA, umožní již v následujících dvou desetiletích dosáhnout nebývalých a neohraničených možností v rychlé přepravě lidí a nákladu, a také přímé dosažení kosmického prostoru pomocí nových dopravních prostředků, startujících z obyčejných letišť.
Zkouška proběhla v rámci prací na projektu Hyper-X, na který NASA vyčlenila částku 250 miliónů dolarů. Program byl zahájen v roce 1996. Zkušební exemplář raketoplánu X-43A má hmotnost 1 400 kg a délku 3,7 m.
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.
Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý
Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten
IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza.
Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
8.8. až 30.8.2025
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4