Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Venus Express už obíhá kolem Venuše

Venus Express už obíhá kolem Venuše

venus_express.jpg
Evropská sonda Venus Express vstoupila na oběžnou dráhu kolem Venuše. V úterý 11. dubna 2006 ráno zahájila plánovanou 16měsíční misi, při níž bude zkoumat skleníkový efekt planety, který jde až do "pekelných" extrémů.

Sonda Evropské kosmické agentury (ESA) po 50minutovém zážehu hlavních raketových motorů provedla brzdný manévr, který umožnil gravitační zachycení na oběžné dráze Venuše.

Radiový signál o úspěšném manévru ve vzdálenosti 120 milion km od Země přijaly pozemní antény v Austrálii a Španělsku. "Je to velký den pro ESA," řekl generální ředitel ESA Jean-Jacques Dordain. "Je to šťastný den pro všechny z nás."

Nejnapínavějších a také velmi nervózních bylo 10 minut, během nichž řídící centrum ESA nemělo spojení se sondou. "Během těchto několika minut jsme se úplně zpotili," řekl na tiskové konferenci Manfred Warhaut.

Od roku 1994 je Venus Express první sondou, která bude studovat Venuši. Naposledy to byla americká sonda Magellan (NASA), ta pořídila radarovou mapu téměř 98% povrchu této planety. Sonda Venus Express se zaměří na mohutnou Venušinu atmosféru.

"Je to fantastický okamžik," řekl Don McCoy, ředitel projektu Venus Express (ESA). "Konečně jsme u Venuše. Radiový signál nám sdělil, že jsme na oběžné dráze. Kdybychom ho nedostali nejpozději do 46 minut po zážehu motorů, planetu bychom v podstatě přeletěli."

Počátečních 9 dnů bude oběžná dráha sondy Venus Express velmi eliptická - od 400 km do 350 000 km nad povrchem Venuše. Sondě to poskytuje ten nejlepší pohled na celý planetární disk. V následujících dnech bude oběžná dráha upravena na operační výšku 250 až 66 000 km.

"Je opravdu fantastické vidět, že jsme přesně na požadované pozici," Hakan Svedhem, vědecký pracovník projektu. "Nyní začíná naše práce."

Venuše je přibližně stejně stará i veliká jako Země, ale je o 30% blíže ke Slunci. Od 60.let více než desítka amerických i ruských sond přinášela svědectví o Venuši. Evropská sonda Venus Express byla k Venuši vyslána 9. listopadu 2005 z kosmodromu Bajkonur.

"Máme mnoho nejasností o podmínkách na Venuše," řekl Svedhem. Ještě dodává, že planeta měla pravděpodobně v nejranějším období hodně společného se Zemí. Stále se neví, proč se atmosféra na Venuši vyvinula právě tímto směrem. Proč je tvořena mohutnou vrstvou především oxidu uhličitého, který zadržuje sluneční teplo a naměřené teploty jsou kolem 477°C. Je to extrémní příklad stejného skleníkového efektu, který existuje na Zemi. Vědci jsou přesvědčení, že poznatky z Venuše by se mohly uplatnit na naší planetě.

Venus Express používá hardwar, který byl z počátku určen pro sondy Mars Express a Rosetta (v roce 2014 by se měla přiblížit ke kometě 67P/Churyumov-Gerasimenko). Základní část mise Venus Express byla naplánována na téměř 500 pozemských dnů (asi 2 venušské dny). Podle vedoucích pracovníků má Venus Express dostatek paliva, aby mohla svůj pobyt u Venuše zdvojnásobit.

Měření času na Venuši je zcela odlišné od Země. Kolem Slunce oběhne jednou za 225 pozemských dnů, zatímco kolem vlastní osy se otočí jednou ze 243 dnů (1 venušský den). Den je tedy na Venuši delší než rok a navíc Venuše rotuje v opačném směru než naše Země (retrográdně).

Odhalit tajemství Venušiny atmosféry, mohutných turbulencí, koloběhu oxidu uhličitého, kyseliny sírové, možná i vody, by mělo 7 přístrojů na palubě sondy - 3 spektrometry, magnetometr, kamera s vysokým rozlišením, rádiový experiment a přístroj pro sledování plazmatu. Měření např. teploty atmosféry, chemického složení, magnetického pole a jeho interakce se slunečním větrem bude probíhat nejen ve viditelném světle, ale i v oblasti infračervené a ultrafialové.

Zdroj: ww.space.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »