Vesmírný nepořádek v okolí Země
Podle Douglase Adamse a jeho známé knihy Stopařův průvodce po Galaxii je vesmír veliký. Přesto se zdá, že v těsném okolí Země není dostatečně veliký. V Prosinci 2001 postrčil raketoplán ISS od odhozeného přídavného motoru staré ruské rakety, který ohrožoval ISS. Množství vesmírného nepořádku je stále větším problémem.
Vesmír v okolí Země je zaplněn množstvím funkčních (i nefunkčních) satelitů sloužících různým účelům - astronomie, sledování Země, předpovědi počasí, telekomunikace, vojenské družice... Prostor se tak stále více zaplňuje. Kromě otázky jak zavést "pravidla provozu" je zde problém co s dosloužilými družicemi a zbytky posledních stupňů nosných raket.
Dle odhadů ESA bylo do vesmíru odesláno více než 23 000 objektů větších než 10cm. 7 500 jich stále obíhá Zemi. Přitom pouze velmi malé množství (asi 6%) je funkční. Polovina všech objektů jsou nefunkční satelity, zbytky nosných raket a ostatní materiál. Zbývajících 44% materiálu jsou zbytky explozí a nehod. Aby nebylo vše tak jednoduché, Zemi obíhá 70 000 - 120 000 fragmentů menších než 1cm. Množství odpadu vzrůstá asi o 5% ročně.
Drobné fragmenty jako zbytky nátěrů pohybující se vysokými rychlostmi okolo 6km za vteřinu mohou způsobit problémy sondám a astronautům při výstupech do vesmíru. Jedna z možností jak snížit toto riziko je odstranit nefukční satelity z orbity - například je poslat do Zemské atmosféry, kde shoří. Problematické jsou veliké satelity, jejichž část by mohla dopadnout na Zemi. To se týká některých satelitů sledujících Zemi. Pokud je těžké odstranit satelit z orbity, je jednodušší jej tam nechat.
ESA vyvíjí novou technologii pro misi "Darwin". Darwin bude využívat šest dvoumetrových teleskopů pohybujících se v těsné formaci a simulujících jeden teleskop i průměru 250 metrů. Vyvinutá technologie umožní velmi přesně kontrolovat vzájemnou pozici jednotlivých satelitů. V tomto případě to umožní velmi přesně studovat atmosféru planet pozemského typu a hledat chemické známky života.
Jednou vyvinutá technologie může nalézt další aplikace - ve zmenšené podobě může nahradit veliké, tradiční satelity. Výroba několika malých satelitů bude jednodušší a levnější, po dosloužení nebude problém s jejich zničením v zemské atmosféře.
Dalším vylepšením je používat vyšší orbitální dráhy - tím snížíme zácpu v těsném okolí Země. Vyšší orbity jsou pro sledování Země výhodnější - na nízké orbitě oběhne satelit Zemi každých 90 minut a nad sledovaným územím přelétá pouze krátkou dobu. Na geostacionární dráze se satelit nachází stále nad jedním místem. Navíc by bylo možné tyto satelity vybavit mechanismem pro kontrolu vzájemných kolizí. Nesouvisející satelity by komunikovaly se svými sousedy a prováděly by korekce dráhy při příliš těsném přiblížení.
Samozřejmě, nic nemůže zcela odstranit nebezpečí srážky s vysloužilým satelitem. Použitím vyspělých technologií je možné toto nebezpečí výrazně snížit.
Zdroj: ESA
O autorovi
Karel Mokrý
Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.
