Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Výzkum Venuše: Veněra-D a co dál?

Výzkum Venuše: Veněra-D a co dál?

Přistávací modul připravované ruské sondy Veněra-D
Přistávací modul připravované ruské sondy Veněra-D
Před časem jsme vás na těchto stránkách informovali o ruském projektu Veněra-D, jehož cílem bude po roce 2017 podrobný výzkum Venuše. To však není jediný připravovaný projekt, který by měl přispět ke studiu stále ještě záhadné planety.

Z ruské strany by měl na misi Veněra-D navázat projekt sondy Veněra-Glob, s jejímž startem se orientačně počítá po roce 2020. Cílem sondy bude dlouhodobý a detailní výzkum atmosféry planety a výzkum povrchu Venuše současně na několika místech. To má zajistit sonda na oběžné dráze kolem planety a 4 až 6 průzkumných modulů, studujících atmosféru a povrch Venuše.

Jedním z přistávacích modulů může být dlouhodobě pracující laboratoř fungující podstatně delší dobu. U dosavadních sond vydržely přistávací moduly pracovat na povrchu planety něco přes 2 hodiny. Koncepce dlouhodobě pracující stanice se zvažovala již při návrhu projektu Veněra-D. Byla navržena celá řada originálních řešení konstrukce, avšak současná úroveň technologií neumožňovala jejich realizaci a zařazení do projektu sondy Veněra-D. Pokud to umožní rozvoj elektroniky, pracující za vysokých teplot, dlouhodobě fungující stanice bude do projektu Veněra-Glob zařazena.

Zvažuje se také vybavení sondy prostředky pro výzkum atmosféry v podobě složitějších konstrukcí, například vrtulníku či aerostatů s proměnnou výškou letu v místní atmosféře.

Hlavními cíli projektu v různých oblastech Venuše bude:

- výzkum stavby a chemického složení atmosféry, oblaků, tepelné rovnováhy, skleníkového efektu a dynamiky atmosféry

- studium povrchu, seismické, elektrické a vulkanické aktivity, vzájemného vztahu povrchu planety a její atmosféry

- monitorování spodní, střední a horní vrstvy atmosféry z oběžné dráhy, výzkum atmosféry, ionosféry a studium disipace molekul

Projekt bude připravován v rámci široké mezinárodní spolupráce.

V současné době krouží kolem Venuše jediná sonda, a to evropská sonda Venus Express (start 9. 11. 2005). Na své konto si připsala několik významných poznatků. Stále je v dobrém technickém stavu a pokračuje ve výzkum planety.

V roce 2010 se měla do výzkumu Venuše zapojit japonská sonda Akatsuki (start 21. 5. 2010). V prosinci téhož roku se však nezdařilo její navedení na oběžnou dráhu kolem cílové planety, další pokus o tento manévr uskuteční japonští technici v roce 2016.

Představa americké sondy VISE (Venus In-Situ Explorer) k výzkumu Venuše
Představa americké sondy VISE (Venus In-Situ Explorer) k výzkumu Venuše
Americký projekt sondy VISE (Venus In-Situ Explorer) byl v roce 2009 vybrán mezi mise ucházející se o realizaci v rámci programu New Frontiers (zatím realizovány sondy New Horizons a Juno, připravuje se OSIRIS-Rex). Soutěžit bude s dalšími 4 projekty, z nichž bude vybrán pouze jeden. Realizace vítězného projektu se uskuteční v období 2013 až 2022.

V případě, že bude projekt sondy VISE shledán natolik zajímavý, že bude vybrán k realizaci, bude jeho primárním zaměřením výzkum fyzikálních a chemických vlastností atmosféry, a dále stavby a složení povrchu. Výzkum však nebude prováděn z oběžné dráhy, ale pomocí speciálního balónu, který opakovaně sestoupí na povrch Venuše, zde rychle odebere vzorky a v přijatelnějších podmínkách větší výšky (za nižšího tlaku a teploty) je pak analyzuje. Měla by to být jakási předehra pro získání základních informací před vysláním další sondy NASA s názvem Venus Mobile Explorer v mnohem vzdálenějším časovém období.

Vzhledem k tomu, že spodní vrstvy atmosféry Venuše jsou velmi husté, mohly by se tyto výzkumné prostředky přemísťovat pomocí kovového vlnovce (balónu), stoupajícího vzhůru a následně se vznášejícího za letu nad povrchem planety ve výšce zhruba 10 km, podobně jako vzducholoď. Takto by zařízení mohlo překonat velké vzdálenosti a provádět dlouhodobý výzkum jak atmosféry, tak i povrchu planety.

Při kontrolovaném letu ve výšce jen několik metrů nad povrchem bude možné občas provádět odběr vzorků povrchového materiálu k následnému rozboru. Pohyb může být realizován například pomocí poháněné vrtule či za využití slabého větru nad povrchem Venuše.

Zdroj: stp.cosmos.ru a en.wikipedia.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »