Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Významné objevy družice WISE

Významné objevy družice WISE

Kosmická observatoř WISE - Wide-field Infrared Survey Explorer
Kosmická observatoř WISE - Wide-field Infrared Survey Explorer
Astronomové celého světa mohou nyní studovat stovky miliónů galaxií, hvězd a asteroidů, jejichž fotografie jsou soustředěny v prvním "balíku" informací z družice NASA s názvem Wide-field Infrared Survey Explorer (WISE). "Počínaje dneškem tisíce astronomů budou zkoumat data z družice WISE a já očekávám spoustu překvapení," říká Edward Wright (UCLA).

Družice byla vypuštěna 14. 12. 2009 za účelem zmapování celé oblohy v oboru infračerveného záření s podstatně lepší citlivostí a rozlišením než dosavadní kosmické observatoře. Z polární dráhy kolem Země naskenovala oblohu přibližně jedenapůlkrát, přičemž vesmír snímkovala na čtyřech různých vlnových délkách. Pořídila více než 2,7 miliónu fotografií, na kterých jsou zachyceny jak nejvzdálenější galaxie, tak například blízkozemní planetky.

Podobně jako ostatní infračervené družice byla i WISE vybavena chladícím médiem k chlazení detektorů tepelného záření. Když byl v říjnu 2010 kapalný vodík sloužící jako chladící látka spotřebován (jak bylo předpokládáno), dva z jeho čtyř detektorů infračerveného záření byly vypnuty, dva mohou být ještě využívány.

Kromě výzkumu vzdálených vesmírných objektů družice objevila 20 komet, více než 33 000 planetek mezi Marsem a Jupiterem a 133 blízkozemních objektů, což jsou planetky nebo komety, které se mohou ke dráze Země přiblížit na vzdálenost menší než 45 miliónů km. V únoru 2011 byly přístroje vypnuty a družice je hibernována.

Jeden ze zajímavých snímků pořízených družicí WISE zachycuje oblast nazývanou Ró Ophiuchi. Je pojmenována podle nejjasnější hvězdy souhvězdí Ophiuchus (Hadonoš). Jedná se o jednu z nejbližších oblastí, kde probíhá intenzivní tvorba hvězd. Snímek umožňuje spatřit v této mlhovině mnohem větší detaily než například ve vzdálenější podobné oblasti, jakou je mlhovina v Oriónu.

Mlhovina Ró Ophiuchi na snímku z družice WISE
Mlhovina Ró Ophiuchi na snímku z družice WISE
Různorodost barev na tomto obrázku představuje rozdílné vlnové délky infračerveného záření. Zářivě bílá mlhovina uprostřed obrázku je světlo vybuzené žárem blízkých hvězd, z čehož vyplývá, že se jedná o tzv. emisní mlhovinu. Totéž platí pro většinu plynů zobrazených na celém snímku různými barvami včetně modravého zahnutého útvaru v pravém spodním rohu. Červený objekt vpravo dole je světlo hvězdy sigma Scorpii, která osvětluje prach ve svém okolí, čímž dochází ke vzniku tzv. reflexní mlhoviny (hvězda se nachází uprostřed tohoto útvaru). A nejtmavší oblasti v různých místech tohoto snímku jsou "kapsy" hustého studeného plynu, které zastiňují světlo pozadí, čímž vytvářejí absorpční (temné) mlhoviny. Detektory dlouhovlnného záření na družici WISE mohou ve většině případů proniknout skrz temnou mlhovinu, avšak v tomto případě jsou oblaka plynů výjimečně neprůhledná.

Jasné růžové objekty přesně vlevo od středu obrázku jsou mladé hvězdné objekty (YSOs - young stellar objects). Tato hvězdná batolata se právě narodila; většina z nich se stále ještě vyvíjí ve své malé husté mateřské mlhovině. Ve viditelném světle jsou objekty YSO zcela zahaleny v tmavé mlhovině, která je obklopuje. Tato mlhovina někdy důkladně ukrývá mladé hvězdy a dělá jejich "novorozence" neviditelné.

Na tomto snímku můžeme rovněž vidět některé z nejstarších hvězd naší Galaxie, které se nacházejí ve dvou rozličných (a mnohem vzdálenějších) kulových hvězdokupách. První hvězdokupa s označením M 80 je daleko u pravého okraje snímku směrem nahoru. Druhá kulová hvězdokupa (NGC 6144) se nachází blízko středu spodního okraje snímku. Obě vypadají jako malé husté kompaktní skupiny modrých hvězd. Kulové hvězdokupy obsahují většinu známých nejstarších hvězd ve vesmíru (jejich stáří se odhaduje přibližně na 13 miliard let), které se zformovaly krátce po vzniku vesmíru.

Na novém snímku jsou i dva další zajímavé objekty. V pozici odpovídající 3. hodině na ciferníku vzhledem k jasné centrální oblasti a přibližně ve dvou třetinách vzdálenosti od středu obrázku k okraji je malá mlhavá červená tečka (mnohem lépe je viditelná na snímku v plném rozlišení). Tato skvrna je velmi vzdálená galaxie, známá jako PGC 090239. A nakonec v levém spodním rohu obrázku se nacházejí dvě čáry vybíhající ze spodního okraje. Nebyly vytvořeny prolétajícími družicemi; jedná se o optické artefakty, směřující od jasné hvězdy Antares, která je mimo zobrazenou fotografii.

Použitým vlnovým délkám infračerveného světla odpovídá určité barevné vyjádření, použité na této fotografii. Modrá a modrozelená barva představuje záření o vlnových délkách 3,4 a 4,6 mikronu, které převládá ve světle hvězd. Zelená a červená barva reprezentují záření o vlnových délkách 12 a 22 mikronů, které je ponejvíce emitováno prachovými částicemi.

Zdroj: www.nasa.gov a www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »