Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Ze Země až k Jupiteru

Ze Země až k Jupiteru

Srážka Země s asteroidem - kresba
Srážka Země s asteroidem - kresba
Když hrozí srážka komety či velkého asteroidu se Zemí, většinou jsme znepokojeni tím, jak by tato událost ovlivnila pozemský život. Avšak vědci poukázali na to, že tyto kosmické srážky mohly v minulosti vymrštit do vesmíru úlomky zemské kůry obsahující biologické organizmy. Pokud byl tento materiál vymrštěn správnou rychlostí ze správného místa na Zemi, potom se tyto úlomky mohly srazit s jinými planetami a "zasít" život i v jiných částech Sluneční soustavy.

Na základě nových počítačových simulací použitých k analýze dynamiky těchto vyvržených úlomků a trojnásobný počet sledovaných částic ve srovnání s předchozími studiemi, vedl ke zlepšení statistiky studovaného jevu. Vědci zjistili, že tyto částice mohou doputovat nejen na planetu Venuši, na Měsíc či na Mars, ale vůbec poprvé bylo dokázáno, že se mohou dostat až k Jupiteru.

Mauricio Reyes-Ruiz, Universidad Nacional Autonoma de Mexico, publikoval společně se svými spolupracovníky studii týkající se pravděpodobnosti, s jakou se mohou částice vymrštěné ze Země v důsledku impaktu dostat na ostatní planety.

Jupiterovy měsíce Io, Europa, Ganymed, Kallisto
Jupiterovy měsíce Io, Europa, Ganymed, Kallisto
Ukázalo se, že částice vyvržené ze Země mohou doputovat až k planetě Jupiter. Kromě toho vedly jejich simulace k závěru, že počet částic vyvržených ze Země, které se srazí s Marsem, je o dva řády vyšší, než vyplývalo z dřívějších studií. Vědci dodávají, že oba výsledky mají astrobiologický význam, zejména v očekávání důkazů objevu život udržujícího prostředí na mladém Marsu či Jupiterových měsících Europa a Ganymed.

Ve své počítačové simulaci vědci analyzovali dráhy 10 242 částic vyvržených minimální rychlostí 11,2 km/s (což je potřebná úniková rychlost ze Země). Rozdílné případy kosmických srážek během existence Země vedly k vyvržení částic v širokém rozsahu rychlostí. Experimentátoři sledovali chování vyvržených částic po dobu následujících 30 000 roků, což je maximální odhadovaná doba pro přežití biologického materiálu v kosmickém prostředí.

Výpočty ukázaly, že k dosažení Marsu je potřebná rychlost vymrštění 11,62 km/s a k dosažení oběžné dráhu Jupiteru kolem Slunce 14,28 km/s. Zatímco částice vyvržené rychlostí kolem 11,2 km/s s velkou pravděpodobností spadnou zpět na Zemi, částice pohybující se rychlostí větší než 16,4 km/s mohou opustit Sluneční soustavu. Protože tyto částice tráví pouze velmi krátkou dobu ve vnitřních částech Sluneční soustavy, pravděpodobnost jejich srážky s vnitřními planetami je zanedbatelná.

Srážka meteoritu s planetou Mars - kresba
Srážka meteoritu s planetou Mars - kresba
Ze simulací rovněž vyplývá, že pravděpodobnost kolize částic vyvržených ze Země s jinými planetami závisí na konkrétním místě zemského povrchu, odkud byly částice do kosmického prostoru vyvrženy. Částice vymrštěné z přední polokoule Země (ve směru pohybu), které jsou statisticky mnohem pravděpodobnější, mají rovněž vyšší pravděpodobnost srážky s Marsem a Jupiterem, zatímco částice vymrštěné na "zadní" straně zeměkoule se spíše srazí s Venuší.

Vědci rovněž poznamenávají, že celková šance částic vyvržených ze Země na srážku s jinými planetami je velmi malá. Bude nutné provést další studie k určení rozdělení rychlostí vyvržených částic prostřednictvím simulací, které budou zahrnovat ještě větší počet částic k odhadu četnosti srážek, což bude mít vyšší statistickou váhu.

Další informace (v angličtině) najdete v článku: M. Reyes-Ruiz, et al. "Dynamics of escaping Earth ejecta and their collision probability with different Solar System bodies".

Na Zemi již byly nalezeny meteority, které mají svůj původ na Měsíci či na Marsu. Obdobně se tedy materiál ze Země mohl dostat na jiné planety.

Obrázky doplňující článek jsou pouze ilustrační.

Zdroj: www.physorg.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »